Světu dvou kol už navždy bude neskonale vděčná.
Proto, jaký život jí umožnil žít. Eyeru Gebruová se narodila v polovině devadesátých let v severoetiopském regionu Tigraj. V neděli se postaví k závodu silničních cyklistek, coby jedna ze 37 sportovců z týmu uprchlíků.
Dostane příležitost, o které snila už jako malá holka.
„Bylo mi asi šest nebo sedm let, když se v mém městě konal cyklistický závod. Když jsem viděla vítěze projet cílem, do toho sportu jsem se zamilovala. Od té doby jsem ho chtěla dělat,“ vyprávěla pro BBC.
Trvalo skoro deset let, než vůbec dostala příležitost naučit se na kole jezdit. Což ji ale nezabrzdilo, její touhu to neuhasilo.
Věděla, že pokud na sobě bude pracovat, nikdy není pozdě na to splnit si své sny.
Proč to tedy trvalo tak dlouho? Odpověď je jednoduchá – její rodina zkrátka neměla peníze na to, aby malé Eyeru kolo dopřála. Celou dobu vlastně chodila do školy pěšky, jinak to nešlo.
A Tigrayan cyclist, Eyeru Gebru is one of the Refugee Olympic team, she requested for asylum in #France after Ethiopia and Eritrea committed #TigrayGenocidalWar. She is the first member of the refugee team to carry the Olympic torch. #OlympicGames pic.twitter.com/T6xjD71giQ
— The Magna Carta 同理心 人性 (@RealHauleGluck) July 29, 2024
„Cyklistika u nás byla jen pro zbohatlíky,“ prozradila nyní 27letá žena.
Až v šestnácti letech si tak za své uspořené peníze pronajala kolo, připojila se k nedalekému týmu Ketema Axum Cycling a začala se sportu aspoň amatérsky věnovat.
„Ale jednoduché to nebylo. Pamatuju si, že jsem dost často padala a pak se před mámou schovávala, protože by se o mě jinak hrozně bála,“ vyprávěla teď dojatě.
Škola, nebo kolo?
V Etiopii měla odmala náročný život.
Volba, kterou ale musela učinit coby čerstvě dospělá, jí ho ale ještě ztížila. Na životní křižovatce si totiž musela vybrat – buď bude pokračovat s chozením do školy, nebo se definitivně oddá cyklistice.
„Náročné rozhodování, protože ve škole mi to fakt šlo. Navíc z rodiny mě podpořila jen maminka, nikdo další ne. U nás se totiž traduje, že lepší život vám zajistí jen studium a univerzita. Já se ale rozhodla jinak a teď jsem na tu volbu hrdá,“ říká.
Její rozhodnutí vlastně bylo dost ovlivněné i tím, že viděla úspěchy afrických cyklistů a cyklistek na mezinárodní scéně. Mezi její největší inspirace patřila třeba Ashleigh Moolmanová-Pasiová. Jihoafrická cyklistka, bronzová z mistrovství světa v Dauhá, několikanásobná africká šampionka a trojnásobná olympionička.
„Hrozně silná osobnost, která často dojížděla mezi nejlepšími na světě. Etiopie navíc měla i mezi muži jednoho jezdce ve World Tour – Tsabuho (Girmaye). I on mi otevřel oči a ukázal, že je možné se dostat až mezi elitu. Oba mi byli velkou inspirací,“ prohlásila.
Mimochodem, teď jsou s Moolmanovou-Pasiovou kamarádky a na závodech si spolu často povídají.
Skoro milion uprchlíků
Netrvalo nicméně dlouho a Gebruová se přesunula do Mekele, hlavního města Tigraje.
Etiopii začala reprezentovat na africké i světové scéně a v roce 2017 dokonce dostala pozvánku od Světového cyklistického centra ve švýcarském Aigle. Tři roky tak pendlovala mezi svým rodištěm a srdcem Evropy.
Až noc ze 3. na 4. listopadu 2020 všechno drasticky změnila.
Gebruová se právě vrátila domů za rodinou po sezoně, když se etiopská vláda střetla s Frontou lidového osvobození Tigraje – někdejší vládnoucí strany východoafrické země.
„Ztratili jsme spoustu lidí – i členy rodiny a přátele. Když si na to vzpomenu, pořád se mi do očí derou slzy. Byla jsem navíc v jiném městě než maminka a zbytek rodiny. Nefungovaly telefony, internet, nic. Nemělo smysl tam zůstávat,“ popisovala.
#Tigray: the ravages of #TigrayGenocidalWar followed by a severe drought in the northern region of Tigray in Ethiopia is having a devastating affect on people’s lives. #TigrayFamine #TigrayIsSuffering
— Eyob Alemayoh (@menkemeyob252) July 27, 2024
⤵️ pic.twitter.com/4LjBycn6DO
Důsledky dvouleté války, která doteď není zcela uhašena? Jen stěží uvěřitelné.
Jedna studie z univerzity v Genku odhaduje, že zemřelo až 600 000 lidí, přičemž více než dva miliony byly vysídleny a téměř 900 000 lidí muselo ze země uprchnout.
Gebruová patří do této skupiny. Z Etiopie utekla po osmi měsících těžkých bojů.
Požádala o azyl ve francouzském Nice, což ale znamenalo, že se dva roky nemohla ukázat v profesionálních závodech.
„Ale nic jiného dělat nešlo. Musela jsem opustit svou zemi, abych si zachránila život,“ vnímala. „V té době jsem nezávodila, ani netrénovala. Věřila jsem, že se všechno uklidní, přiznat si pravdu bylo opravdu těžké.“
Držte si naději
Když Gebruové žádost o azyl schválili, začala se učit francouzsky a jeden z jejích bývalých trenérů jí pomohl najít klub ve Francii. Připojila se k němu a získala uprchlické stipendium na olympiádu.
Dokonce byla první z uprchlického výběru, kdo dostal šanci chvíli nést olympijskou pochodeň.
Eyeru Gebru (à droite), relayeuse de la flamme olympique devant la mythique cathédrale de @BayeuxOfficiel.
— Valentin Longuet (@valentinlngt) May 30, 2024
Un magnifique symbole pour cette cycliste éthiopienne qui participera aux JO @Paris2024 au sein de l’équipe olympique des réfugiés. pic.twitter.com/oSzrTmuAH2
„Můj cyklistický život se znovu nastartoval, když jsem si uvědomila, že budu zastupovat asi 100 milionů uprchlíků po celém světě,“ líčila. „Kolo mi skutečně zachránilo život.“
V Nice – lahůdkovém bydlišti pro všechny cyklisty – našla nové útočiště. S mnoha profesionály tak mohla vyrážet na švih, trénovat. S jediným cílem – něco pod pěti kruhy předvést.
„Naše země je velmoc hlavně v atletice a bězích na delší vzdálenost. Odmala jsem olympiádu sledovala a žila v přesvědčení, že to je to nejvíc, čeho můžete dosáhnout. Teď dostanu příležitost si tenhle dětský sen splnit,“ těší se.
Get ready to cheer for Eyeru Gebru and the refugee athletes' community!
— Refugee Olympic Team (@RefugeesOlympic) May 29, 2024
Tomorrow in Bayeux, Eyeru will proudly become the first refugee athlete to carry the Olympic torch. 🇫🇷#ForThe100Million pic.twitter.com/2bV9EeRBNa
Až se v neděli odpoledne postaví ke startu hromadného závodu po boku Lotte Kopecké, Loreny Wiebesové, Elisy Longo Borghiniové a dalších hvězd na náměstí Trocadéro u Eiffelovy věže, možná se bude muset štípnout.
A jak dopadne? Velké šance si nedává, přece jen, je to spíš vrchařka.
„Bude to těžké, trasa je spíš pro klasikářky, ale na první olympiádě chci rozhodně podat co nejlepší výkon. Udělám maximum, abych kvalitně zastoupila všechny uprchlíky světa,“ tvrdí a přidává jednu radu: „Nikdy se nevzdávejte. Bez ohledu na to, co se ve vašem životě děje, vždycky si držte naději a buďte silní. Všechno se může obrátit.“
Je toho vzorným příkladem.
