Němka Grafová zvítězila 1. října 1988 na hrách v Soulu, Američan Agassi si nejcennější „placku“ zajistil 3. srpna 1996 v Atlantě.
Oběma se i díky tažení pod pěti kruhy podařil famózní počin - vyhráli všechny čtyři grandslamové podniky a olympijské zlato. Grafová to dokonce zvládla v jediné sezoně, čímž do kronik zanesla výraz „Golden Slam“.
Fantastické sbírky trofejí v roce 2001 sjednotila svatba dvou výrazných osobností, které vychovaly syna a dceru a tvoří nejslavnější tenisovou manželskou dvojici.
„Radost na olympijském pódiu za znění státní hymny se nedá s ničím srovnat,“ vzpomínala Grafová v rozhovoru pro federaci ITF.
Legendy dnes. Andre Agassi a Steffi Grafová na tenisové exhibici v rumunské Kluži (15. června 2024).
„Na hrách jsem měl pocit, že nastupuju za tým, který se skládá ze tří set milionů členů, což jsem do té doby nepoznal,“ přidal se Agassi. „Nehrál jsem jenom sám za sebe.“
Oba dobyli vzácný klenot v éře, během níž se tenis na kolosální sportovní slavnosti po dlouhé pauze teprve zabydloval. Oba byli v pavoucích nasazeni jako jedničky. Oběma učarovala jedinečná atmosféra akce, na níž se potkávají mistři z různých oborů.
Jinak se však v jejich příbězích vyskytuje spousta rozdílů. Grafová zrovna válela, na okruhu WTA připomínala málem neporazitelnou bytost, Agassi se zmítal v osobní i profesionální krizi.
Ona právě nemilosrdně svrhla z vrcholu ikony Evertovou a Navrátilovou. První zdolala ve finále Australian Open, druhou pak v jejím hájemství ve Wimbledonu. Na Roland Garros vyřídila za 34 minut dvěma kanáry Zverevovou ze Sovětského svazu a na US Open si v jediné vyrovnanější bitvě 6:3, 3:6, 6:1 poradila s Argentinkou Sabatiniovou.
Steffi Grafová ve finále olympijského turnaje 1988 v Soulu (vlevo) a na snímku vpravo bezprostředně po vítězství.
Už v ten okamžik dokázala něco báječného. Grand Slam si jako první přivlastnila na třech různých površích (dřív se i turnaje v Melbourne a New Yorku pořádaly na trávě). Jenže na nějaké oslavy a rozjímání nezbyl čas.
„Měla jsem jediný den, abych se nadechla, přesunula se domů, sbalila si a pak nastoupila do letadla mířícího do Soulu společně s velkou skupinou německých reprezentantů. Hned mi bylo jasné, že se děje něco mimořádného,“ vybavila si Grafová.
„Nádherné bylo slavnostní zahájení a pobyt v olympijské vesnici, kde jsme potkávali sportovce z různých zemí a hádali, v jaké disciplíně asi reprezentují.“
V korejské metropoli ztratila jediný set - ve čtvrtfinále se Savčenkovou ze Sovětského svazu. V závěrečném utkání opět skolila Sabatiniovou 6:3, 6:3.
Steffi Graf dominated women's tennis for a long time. She won everything in 1988, including the Olympic gold - the only player ever to win the Golden Slam.
#SteffiGraf #tennis
https://t.co/t2d9PrkXQU
Agassiho olympiáda v Atlantě vysvobodila z profesní mizérie. Předtím se senzačně poroučel z druhého kola Roland Garros a hned z prvního ve Wimbledonu. Ztrácel motivaci a chuť.
V soukromí se chystal na sňatek s půvabnou herečkou Brooke Shieldsovou, přičemž v něm ale klíčily pochybnosti o síle vztahu.
Pod pěti propletenými kruhy se chtěl předvést i kvůli otci, jenž kdysi na hrách boxoval jako vyslanec Iránu. Úvodní ceremoniál vynechal, aby se mohl soustředit na práci. Neohlížel se na kritiku, která se na něj valila.
Vyřadil Švéda Björkmana, Slováka Kučeru a Itala Gaudenziho, současného šéfa ATP. Přemohl Jihoafričana Ferereiru, který ve třetí sadě podával na vítězství. V semifinále zkrotil indického démona Paese.
On this date in 1996, Andre Agassi wins gold in Atlanta.
https://t.co/AMka799pdQ
Poslední mač se Španělem Bruguerou se odkládal kvůli bouřkám zuřícím nad státem Georgia. Předpověď počasí hlásila nebezpečí na dalších pět hodin. A tak si Agassi objednal pořádný kus žvance - sendvič s pálivým kuřecím masem z řetězce Wendy’s.
„Jakmile jsem polkl poslední sousto, mraky i blesky zmizely v dáli a nad kurtem se rozhostilo vedro,“ líčil v životopisu Open.
„V žaludku mi leží pikantní kuře, venku je přes třicet stupňů ve stínu, vzduch hustý jako omáčka. A já se mám rvát o zlatou medaili?“
Zapeklitá situace. Jenže v olympijském naladění nemohlo Agassiho zastavit vůbec nic. Jeho kondiční trenér Gil Reyes prohlásil, že tenkrát v jeho očích při nástupu na dvorec výjimečně neviděl ani stopu strachu.
Výsledek? 6:2, 6:3, 6:1.
Andre Agassi (uprostřed) se zlatou olympijskou medailí z her v Atlantě 1996. Ve finále zdolal Sergiho Brugueru (vlevo).
„Na nejvyšším stupínku jsem byl o stopu výš než stříbrný Bruguera. Zcela výjimečně moje hlava čněla nad soupeři. V tu chvíli jsem si připadal, jako bych měřil přes tři metry.“
Velkolepou jízdu Grafové z roku 1988 zatím nikdo nenapodobil.
Agassi je dosud jediným mužem, který během kariéry posbíral všechny grandslamové trofeje, olympijské zlato a titul z Turnaje mistrů.
Když výstřední a rozvádějící se Američan na jaře 1999 na Roland Garros ukořistil poslední chybějící velký pohár, tajně už miloval tehdy zadanou německou plavovlásku.
Jeho kouč Brad Gilbert na palubě Concordu svištícího přes Atlantik pronesl: „Je to osud. Vy dva budete spolu. Jenom ty a Steffi jste dokázali vyhrát všechny čtyři grandslamy a ještě zlatou olympijskou medaili. Za dva roky se vezmete a v roce 2002 se vám narodí první dítě.“
Jaké brilantní proroctví! Jen v poslední větě se Gilbert spletl o dva měsíce.
