„První bod na paralympiádě pro mě znamená hrozně moc, hlavně se Zelím jsme tak trochu rodina, takže krása. Celkově jsem nadšený a musím to nějak vstřebat,“ komentoval gólovou přihrávku kapitánovi Radku Zelinkovi. Pátek je vzdálený příbuzný Zelinkovi přítelkyně.
I zkušený obránce, který se na konečné výhře 8:1 podílel dvěma góly, mladého kolegu chválil. „Mám z něj velkou radost, je to taková rodina z pátého kolene, takže jsem za něj moc rád. Je to důkaz, že když člověk chce a má chuť a vůli, tak to jde.“
Parahokejisté porazili i Slovensko, v Miláně mají zajištěnou účast v bojích o medaile |
Po oslavě premiérové asistence si Pátek schoval puk, stejně jako to v sobotním zápase proti Japonsku udělal jiný mladík Lukáš Kapko. A podobně jako před dvěma dny ho i nyní rozhodčí usilovně hledali. „Jakýkoliv puk, co urveme, je dobrý. Chceme mít vzpomínku na paralympiádu,“ smál se Pátek.
Vy máte vzpomínku i díky zmíněné asistenci. Jak jste se v zápase cítil?
Nejdřív nervózně, protože i když jsem šel na led až ve druhé třetině, kdy už jsem vedli, tak to stejně bylo velké. Ale po prvním střídání to opadlo, měl jsem tam nějaký hit, tak jsem si to oťukal. Pak nervozita spadla, cítil jsem velkou podpora i od kluků vzadu.
Je to pro vás velká vzpruha?
Obrovská, jsem moc šťastný, protože ta akce byla krásná. Pro mě je to určitě další motivace dopředu, protože vím, že tady jsem s kluky, abych se učil. Doufám, že za dva tři roky už na tom budu jako ostatní.
Přitom s parahokejem jste začal až v listopadu 2024, že?
Ano. Tehdy jsem byl v Litoměřicích poprvé na rozvojovém kempu, který pořádá reprezentace, tam jsem si do toho poprvé sednul, byla jsem asi na třech trénincích. Pak mi trenér Jakub Novotný řekl, ať se připojím na Spartu, jestli chci. S nimi jsem trénoval asi tři týdny někdy ke konci prosince. Pak Kubu napadlo, jestli se nechci jít zkusit projet s reprezentací na druhou půlku ledu, ať se učím zatáčet, tak jsem s kluky jezdil do Slaného.
Jaké bylo si poprvé sednout do saní?
Hrůza. Já jsem člověk, kterému když něco nejde, je hned naštvaný, takže pro mě to bylo strašné. Člověk se to ale rychle naučí, začátek je sice příšerný, ale po pár trénincích už je to lepší. Už umíte trochu bruslit. Parahokej je těžký sport, ale člověk si ho zamiluje.
Výsledky parahokeje na hrách v Miláně a Cortině 2026. Jak si vedli Češi? |
Napadlo vás, když jste šel na první kemp, že za 16 měsíců už budete na paralympiádě?
Vůbec. Prvních pár měsíců jsem ještě hrál fotbal a nevěděl jsem, jestli to chci měnit. Ale když mě to chytlo, tak jsem si říkal, že se budu snažit to dotáhnout daleko a začal jsem dřít. A jsem tady.
Dobírají si vás spoluhráči?
Ani ne, spíš mě podporují. Samozřejmě občas hlídám klíče nebo odcházím jako poslední, protože jsem nejmladší. Ale naše kabina je skvělá, nikdy v životě jsem nezažil lepší. Máme skvělou atmosféru.
Ta byla i v hledišti na zápase se Slovenskem, vnímal jste ji?
Rozhodně. Když jsou tady čtyři tisíce lidí, tak ještě, aby nebyla. Je to tu super, aréna je obrovská. Je v ní sice teplo, jak jsou světla hodně bílá, tak se občas ztrácí puk. Ale je to tu nádherné.
