Mistr světa z loňského roku a světový rekordman na tratích 50 a 200 metrů znak nastoupí ve francouzské metropoli celkem v šesti disciplínách. „Dostat se do finále jakéhokoli závodu bude skvělé. A kdyby cinkla medaile, byl bych strašně šťastný. Už jen být na největší akci pro parasportovce a myslet na postup do finále je pro mě dostatečný cíl,“ říká nejlepší handicapovaný sportovec minulého roku.
Úvodní závod na 400 metrů volný způsob jej čeká v pátek. Pro Kratochvíla se jedná o premiérový start na paralympiádě. Před třemi roky v Tokiu totiž přenechal své místo Miroslavu Smrčkovi, kterému nechtěl vzít možnost účasti na jeho zřejmě poslední velké akci. „Bral jsem to jako samozřejmost. Bylo spravedlivé, aby jel Míra,“ prohlásil tehdy.
Kratochvílovy starty v Paříži* 30. srpna 400 m volně (S11) * 31. srpna 50 m volně (S11) * 1. září 100 m znak (S11) * 3. září 200 m polohově (SM11) * 5. září 100 m prsa (SB11) * 6. září 100 m motýlek (S11) |
Jako dítě hrál Kratochvíl hokej, v šesti letech ale kvůli rakovině sítnice přišel o zrak. Na svět tak má odlišný pohled. Je mu jedno, jestli má holka na sobě make-up, nebo jestli je někdo hubený, tlustý nebo plešatý. Lidi kolem sebe nemůže soudit podle vzhledu, což mu paradoxně pomáhá lépe je poznat.
A plavání nevidomých sportovců je specifické, protože v bazénu nejsou sami ani při tréninku. „Ve vodě plavu samostatně jako každý nehandicapovaný závodník, stejně je to i s tréninkovým plánem. Bez zraku si ale neohlídám konec bazénu. Proto mám na obou koncích tapéry, kteří mě bouchají do hlavy, abych věděl, kdy udělat obrátku, odrazit se nebo máchnout do cíle,“ přibližuje česká naděje na paralympiádě.
Tuto důležitou roli plní už dva roky Davidovi rodiče. „Určitě to prohlubuje důvěru mezi námi, protože tapérovi opravdu musím věřit. U každé disciplíny je totiž úplně jiné ťuknutí a je to opravdu těžká role,“ připomíná Kratochvíl.
Právě rodiče úspěšnému plavci nejvíce pomohli, když v dětství přišel o zrak. „Hodně to se mnou probírali a díky tomu jsem nebral ztrátu zraku až tak negativně. Určitou roli hrál i sport, ale nevnímám, že by mě vytáhl z psychických problémů,“ vzpomínal plavec na nedávných Olympijských hrách dětí a mládeže.
I přes svůj handicap se snaží být pozitivní a využívat schopnosti, které má oproti běžným lidem. „Mám jiný pohled na svět, neporovnávám ho očima, neřeším vzhled. Snažím se lidi posuzovat podle psychického nastavení a chování. Poznám, jestli je člověk správně naladěný a neodsoudím ho, když je v něčem jiný. Podle chvilkové konverzace vycítím, o čem se dokážeme bavit nebo jaký má k dané věci přístup. To vnímám jako obrovskou výhodu,“ uvědomuje si.
Kratochvíl má kromě plavání mnoho dalších zálib, věnuje se hudbě, rád si zahraje i šachy. „Plavání nyní jasně převládá, do tréninků jsem víc ponořený. Ale stále hraju na klavír, kytaru nebo harmoniku. Dokonce mi zbývá prostor na osobní čas a volno. Jsem strašně šťastný, že tohle všechno můžu dělat. Plavání mě naučilo, jak se vyrovnávat se stresem, což mi zase pomáhá s trémou před koncerty,“ vysvětluje Kratochvíl.
Bez problémů zvládá i studium na šestiletém gymnáziu v Tachově. Jak sám říká, má zřejmě větší vnímavost než ostatní žáci. „Nemohu koukat všude kolem, co kdo dělá a kde opisuje. Díky tomu se dobře soustředím při výkladu, ale doma učení moc nedám. I když vím, že bych měl. Když se potřebuju učit, opakuji si látku se spolužáky o přestávkách,“ líčí svěřenec trenéra Rudolfa Hutty.
O další budoucnosti nemá ještě úplně jasno, rád by se věnoval psychologii. „Dříve jsem se rozhodoval mezi farmacií a právničinou. Tu jsem ale úplně zavrhl, protože mě nebaví politika. Je to složité téma a ani zákony nejsou nic pro mě. Farmacii se sice věnuje mamka a i mě moc baví biologie a chemie, ale po zvážení jsme usoudili, že bych nenašel uplatnění. Používá se tam hodně mikroskop,“ popisuje Kratochvíl.
Paraplavec David Kratochvíl s oceněním pro nejlepšího sportovce Českého paralympijského výboru.
Chvíli byl zklamaný, ale v psychologii se našel. „Myslím, že by mě to moc bavilo, rád pomáhám lidem a jsem tu pro ně. Je to asi první škola, u které opravdu cítím budoucnost,“ má jasno Kratochvíl. A jak si představuje skloubit studium s plaveckou kariérou? „Škola má přednost. Samozřejmě bych se chtěl věnovat plavání, protože v něm už mám svou úroveň, ale kdyby se něco pokazilo, přišlo třeba zranění, tak mi do života něco zůstane.“
Svůj handicap zvládá s obdivuhodnou bravurou a klidem. „Strašně mi pomáhá zbytečně se nestresovat, nestěžovat si. Mnoho lidí to má těžší než já. Je skvělé užívat si života a brát ho takový, jaký je. Jsem šťastný, jak ho můžu žít, a vděčný za podporu. Protože když můžu dělat něco sám, je to fajn, ale když za sebou máte lidi, kteří vás podporují a fandí, tak to jde o sto procent lépe,“ uvědomuje si Kratochvíl.
V paralympijské Paříži si nyní může splnit další velký sen.
Ten medailový.
