Dříve se věnoval florbalu, v kolektivním sportu v podstatě vyrůstal. „Věděl jsem, že v něm chci pokračovat i s handicapem,“ vypráví 33letý obránce. S para hokejem začal před šesti lety, necelý rok poté, co mu lékaři po úraze amputovali levou nohu.
„V pravé mi odebrali přitahovače v bérci. Kvůli bodnému zranění jsem měl velkou ztrátu krve a začaly mi odumírat nohy,“ dočtete se v jeho reprezentačním profilu.
V listopadu 2018 bránil před tříčlennou skupinou mužů tehdejší přítelkyni, vzpomínky na večerní potyčku si téměř nevybaví. „Probudil jsem se až v nemocnici z umělého spánku, po pár dnech jsem zjistil, že mi chybí levá noha. Pak jsem se dozvěděl, že mi jeden z těch mužů probodl břišní aortu.“
Florbalové Česko spojila tragédie. Pobodaný hráč přišel o část nohy |
Po fyzické i psychické stránce mu po čase pomohl právě sport.
Nejprve vyzkoušel mono ski, a i když ho lyžování nadchlo, stále se upínal spíše k týmovému sportu. Už po třech měsících od prvního para hokejového tréninku dostal pozvánku do reprezentace, ve které je aktuálně kapitánem. „O tuto pozici jsem neusiloval, byla mi nabídnuta. Ale beru ji zodpovědně, kluky se snažím povzbuzovat.“
Máte v roli kapitána větší zodpovědnost za tým?
Záleží na situacích. Některé jsou příjemné, některé samozřejmě trochu méně, ale vždy je řešíme společně, nikdy to není jen moje individuální rozhodnutí. Je to takové dvoustranné, občas jo, občas ne.
Jste hecař nebo spoluhráče spíše uklidňujete?
Když si to situace žádá a mám co říct, tak hecuju, ale je tam hodně zkušených kluků, kteří mi s tím většinou pomáhají a taky mají co říct. Doplňujeme se, vždycky záleží podle situace. Ale samozřejmě se většinou snažím kluky namotivovat, předat jim jen to pozitivní.
Jak se těšíte na mistrovství světa?
Hrozně moc. Sezona byla vážně dlouhá, tohle je takové vyvrcholení. Můžeme prodat, co jsme natrénovali, snad se všechna ta dřina vyplatí. Já se osobně hrozně těším, celý tým také, takže věřím, že to vyjde a budeme úspěšní.
Para hokejista Radek Zelinka pózuje s bronzovou medailí z mistrovství světa 2024.
Dvakrát po sobě jste na světovém šampionátu získali bronz, myslíte teď ještě na cennější medaile?
Tohle je těžké říct. Turnaj se odvíjí od prvního zápasu ve skupině. Samozřejmě, že další medaile z mistrovství světa by byla krásná, každý na ni tak trochu myslíme. Důležité bude dobře začít, abychom se naladili, ale o medaile se určitě popereme.
Vám pozvánka do reprezentace přišla už po třech měsících, co jste s para hokejem začal. To bylo celkem rychlé, ne?
Bylo. V tu dobu jsem uměl jezdit možná tak dopředu a když jsem přišel na první sraz, tak se jezdilo i do stran, což pro mě byl docela šok. Bylo to rychlé, ale zase mě to neskutečně posunulo. Učil jsem se od zkušenějších kluků, chtěl jsem jim stačit. A bylo to skvělé.
Jak se vyvinul český para hokej od doby, co jste ho začal hrát?
Určitě vnímám posun v rychlosti a technických dovednostech. Ten sport se samozřejmě taky každým rokem posouvá a kluci jdou hrozně rychle nahoru.
Je u nás běžné, že se můžete věnovat čistě tomu sportu?
Díky lidem, kteří se o para hokej starají, tady ta možnost je. My jsme za to všichni moc rádi, že nám tohle umožňují. Ale jsou u nás i výjimky, někdo k tomu pořád musí mít ještě druhou práci. Ale i tak je na tom para hokej moc dobře.
České zápasy v BuffaluSobota 24.5. 16:00 proti Slovensku |
Co je na něm podle vás nejtěžší?
Pro začátečníky samozřejmě asi samotná jízda, která je hodně náročná. Ale pro nás na mezinárodní úrovni je asi nejtěžší se udržovat na špičce. I fyzická příprava bere hodně sil. Máme dlouhou sezonu, abychom se pořád drželi na top úrovni, je občas hodně těžký.
Jak vypadá váš klasický trénink?
Většinou jsem hodinu a půl na ledě, to je takový standardní trénink. Pak tam je nějaká posilovna a vzhledem k tomu, jak je sezona dlouhá, občas i regenerace, která je ve sportu hodně klíčová a tudíž je důležité věnovat jí dostatek času.
Bolí sezení v saních?
A jak. Hodina a půl v saních je i pro nás profesionály vážně hodně. I když je má člověk upravené, není to nic příjemného, třeba mě už to bolí často i po hodině. Je to v nich náročné.
Kolik jich máte na sezonu?
Jedny, které jsou upravené speciálně pro každého z nás, aby nám vyhovovaly. Žádné jiné nemáme. Samozřejmě se saně obměňují, železné trubky a tyhle věci se během zápasů a tréninků deformují, takže to se mění. Ale sedák většinou zůstává, neděje se, že by praskl, to je spíše výjimečné.
Čeští para hokejisté s bronzovými medailemi na Světovém turnaji v Ostravě.
Odrazuje lidi od para hokeje jeho náročnost?
První trénink je rozhodující, tam si řeknete, jestli chcete přijít druhý den a padat znovu. Někteří to ještě zkusí, ale jsou i tací, kteří si řeknou: Tak tohle už nikdy nechci zažít. Ale když to překonají, tak si myslím, že jsou nakonec spokojení.
Jak prestižní je česká liga v mezinárodním měřítku?
Nemám osobní zkušenost, abych mohl srovnat jiné ligy. Ale jak člověk sleduje okolní země, tak česká para hokejová liga je rozhodně nejlepší v Evropě.
O zahraniční štaci jste tedy nepřemýšlel.
Ne, v para hokeji se skoro vůbec neděje, že by někdo odešel do zahraničí. Nevím o nikom, kdo by to udělal. V Česku je nejvíc týmů, spíš zahraniční hráči chodí k nám. Takže my nemáme důvod to měnit.
Líbí se vám v karlovarském týmu Sharks?
Moc. S klukama jsme si sedli perfektně, výborně mě přijali, když jsem přišel, všechno mi zařídili. Zázemí je super, od té doby, co tam jsem, se nám daří, takže doufám, že i oni jsou spokojení. Snad budeme takhle pokračovat dál.
Letos jste získali už čtvrtý titul v řadě.
A je to paráda. Člověka baví vyhrávat, nikdo nechci prohrát. Dokud to takhle funguje, tak jsme za to samozřejmě rádi. Období máme skvělé, každý si ho užívá, všichni jsme z toho nadšení, přejeme si, aby to pokračovalo dál.
Karlovarští para hokejisté dominují české lize – čtvrtý titul v řadě a celkově osmý v historii potvrzuje jejich neotřesitelnou pozici na vrcholu #denikcz #parahokej #sport #KarlovyVary #winner #sports #parahockey #nikonphotography #instagood
Chodí na vás i spoustu diváků, že?
Musím říct, že zázemí v Karlových Varech je skvělé. Na play off, ale i na základní část lidi chodí, oproti ostatním týmům je ta návštěvnost jedna z největších.
Jaké jsou rozdíly v lize a reprezentaci?
V ligovém para hokeji s námi můžou hrát i lidi bez handicapu. Tolik handicapovaných, aby se zaplnily všechny týmy v republice, v tom hokeji není. Takže na ligové úrovni mají nějací kluci normálně svoje zaměstnání a sport mají jako doplňkový, jen aby si zahráli a týmy se poskládaly. Takže úroveň není taková, jako ta mezinárodní, to se nedá srovnávat.
Kolik bývá hráčů bez handicapu?
Nevím, jak to chodí u ostatních týmů, ale ve Varech máme, myslím, jenom jednoho.
Existují i týmy pro děti?
Česká reprezentace dělá rozvojové kempy, na které se přihlašují děti mladšího věku. Mám za to, že v české lize se může hrát od 16, takže mladší by nemohli nastoupit, i kdyby na to měli výkonnost. Naštěstí reprezentace pořádá ty kempy, kde se nováčci mohou sjíždět a třeba čtyři dny společně trénovat. Už byli i na turnaji juniorské reprezentace. Takže už i pro ně se pořádají turnaje, aby to zažili a viděli, jak to tam chodí.
Vrhnu se na sledge hokej, říká sportovec, který je po napadení bez nohy |
Nevadí vám mluvit o vašem hendikepu?
Vůbec ne, už ho beru jen jako kosmetickou vadu.
V jednom rozhovoru jste popisoval, že jste si myslel, že se blíží konec. Vzpomenete si ještě na ty pocity?
Ve člověku samozřejmě zůstanou. Bylo to všechno hrozně nepříjemné, ale taky to bylo zapříčiněno všemi léky a prostředím, kde jsem byl. Ale teď už na to vůbec nemyslím. Byl jsem pod opiáty, abych to vůbec zvládl, abych necítil bolest. Až zpětně jsem zjišťoval, co všechno se stalo.
Ondřej Novotný vám v té době poslal zprávu, která zněla: „Když hlava zůstane v pořádku, tělo se s tím popere.“ Řídíte se tím pořád?
Ta zpráva mi utkvěla v hlavě. Vzal jsem si to za svý a řídil jsem se tím. A snažím se pořád, ano.
Máte kromě hokeje čas i na jiné sportovní aktivity?
Během sezony skoro vůbec. Spíš až po ní se snažím užívat si kolo, před para hokejem jsem zkusil i lyže, na ty jsem se od té doby ale nedostal. V tom čase je sezona a já nechci nic riskovat, aby se mi nedej bože něco stalo. Třeba časem.
Trail pro hokejistu nebezpečný není?
Je, ale vím, co si na tom kole můžu dovolit. Nikdy bych nedopustil, abych kvůli tomu musel s hokejem skončit.
