Však také po úterním utkání s Kanadou trenér Jakub Novotný hned zmiňoval: „Moc jsme je nepouštěli do šancí, a když už ano, Patrik to vychytal.“ Češi sice s těžkým soupeřem prohráli 1:4, tři góly ovšem dostali z kanadské přesilovky a jeden během power play.
A tak i Sedláček mohl být pyšný, že spoustu nebezpečných střel do své branky nepustil. „Každý zákrok dodá na sebevědomí, asi úplně nejdůležitější ze všech je ten první. Ten nastartuje dobrou flow. Cítil jsem se dobře, ale docela nervózně.“
Od tříměsíční práce k životnímu projektu. Trenér parahokejistů o saních i respektu |
Čeští parahokejisté totiž Kanadu ještě nikdy neporazili, hlavní kouč už před utkáním zmiňoval, že je pro ně největším strašákem. „Přemýšlel jsem, co klukům říct, protože Kanada je nepříjemný soupeř. Předzápasový proslov jsem vedl v duchu, že nemáme co ztratit. Jak řekl pan Hlinka, hlavně se z toho nepo* rat.“
V první třetině jeho svěřenci soupeřům ze zámoří statečně vzdorovali, dařilo se právě Sedláčkovi, který zlikvidoval několik nebezpečných střel. „Upřímně si toho ze zápasu moc nepamatuju, většinu utkání mě bolela hlava, bylo mi nevolno, což bylo asi nervozitou,“ přiznal 24letý brankář.
„Snažil jsem se pít, nasypal jsem se cukrem, hodil jsem to za hlavu a šel jsem dál. Úplně přesně nevím, co se dělo, zápas mi utekl opravdu strašně rychle.“
Hry v Miláně ale vnímá více než ty předešlé v Pekingu, kde byl jako nováček hlavně na zkušenou. „Úplně jsem se nedostával do sestavy,“ vzpomíná. Teď má mnohem větší důvěru především proto, že se z útočníka proměnil v šikovného brankáře.
A do českého týmu přinesl i posed v tureckém sedu.
„Říkáme mu kanadský, protože ho jako první zavedla právě Kanada. Je specifický v tom, že sedíme čelem ke hře, většina brankářů sedí bokem. My to máme de facto jako klasický gólmanský rozklek, akorát je tam jenom jedna noha,“ vysvětluje Sedláček, který na ligové úrovni chytá za Sharks Karlovy Vary.
„Na betonu se dokážeme zvednout, zapřít se, říkáme tomu udělat krocana, trochu víc zaplníte horní prostor. Samozřejmě kolegové Martin Kudela nebo Michal Vápenka, kteří chytají do boku, jsou rychlejší na přesuny. Ale zase mají úplně otevřenou stranu té lapačky.“
Čím dál víc týmů se tedy uchyluje ke zmíněnému kanadskému posedu. Ještě před dvěma lety to byla dominanta zámořského týmu a Čecha Sedláčka, na aktuálních paralympijských hrách už posed čelem ke hře praktikuje daleko víc reprezentací. „Začíná se to popularizovat.“
Říkal jsem, že na led nepůjdu, abych to neku*vil, smál se Hábl. Nakonec dal gól |
A jak se Sedláček, který ve volném času rád okusí práci DJ, do branky dostal?
„Už od tří let, kdy jsem s hokejem začal, jsem chtěl být brankář, bohužel mi to v mém klubu nikdy nedovolili. Vždycky mi říkali, že jsem dobrý útočník a že mě do brány neposadí. Ale pořád jsem o tom snil,“ vypráví.
Také v české parahokejové reprezentaci, do které se dostal v roce 2021, začínal jako útočník. V této pozici odjel i na minulé hry v Pekingu.
„V té době jsme totiž měli tři brankáře. Ale pak jsem si to vyzkoušel, ukázal jsem trenérovi kanadský posed a jemu se to líbilo. A hlavně kvůli svým zdravotním komplikacím, mám porušené břicho a můj core nefunguje tak, jak má, jsem v saních nebyl tak pohyblivý,“ vysvětluje.
Sedláček v 17 letech prodělal dvojitou plicní embolii a celkový kolaps všech orgánů v těle. „Na 57 minut mi vypnulo srdce a po 14 dnech jsem se probudil z umělého spánku. Celé ty dva týdny mi dávali jednoprocentní šanci na přežití, že buď nepřežiju, nebo budu mít poškozený mozek. A nakonec jsem teď na paralympiádě a jediné, co mi chybí, je kus nohy.“
A po třech letech v bráně je velkou oporou týmu.
