„Je pro mě čest být součástí týmu, vážím si toho, že mě přijali mezi sebe. Každým dnem jsou lepší a lepší, spoustu se toho od nich učím. Snažím se vžít do jejich situace, věnovat se jim na kurtu i mimo něj,“ popisoval Noah.
Legendární Francouz, jenž svou jedinou grandslamovou trofej ze singlu pozvedl v roce 1983 právě na antukových kurtech Roland Garros, totiž dělá domácí výpravě kapitána. „Když jsem s nimi na tréninku, cítím se jako doma. Je mi ctí sledovat takové šampiony.“
Woodhallovi v Paříži: Společně slaví i oslňují láskou. A hlavně inspirují |
A i on si užívá atmosféru, kterou tenisté v Paříži zažívají.
Už na první kolo zaplnili fanoušci téměř všechna sedadla na největším dvorci Philippea Chatriera, jenž pojme přes 15 tisíc lidí. Ano, tenisté na vozíku totiž zápolí na kurtu o stejných rozměrech jako jejich kolegové bez hendikepu.
Jediným rozdílem je, že míček se o zem může před odehráním odrazit dvakrát.
Na kurt přijíždějí tenisté na svých vozících, u sítě přesedají na ten sportovní, který je přizpůsobený pohybu po dvorci. Kola jsou mnohem více nakloněna, tenisté sedí na malém sedátku a nemají opěradlo. Pokud kvůli hendikepu nepřišli o nohy, mají na ně speciální prostor.
Během hry se jim v kolech vozíku točí míčky, které si tam zasekávají na podání. Často se tenisté dokážou natáhnout i pro balonek, který vypadá nedostižitelně.
Yannick Noah podporuje svoje svěřence na paralympijském turnaji v tenise na vozíku.
„Když je vidíte na živo, všimnete si, jak velkou snahu do zápasu dávají a jak kvalitními hráči jsou,“ konstatuje Noah. „Cítíte emoce, věci, které očima nevidíte. Každý by se na ně měl přijít podívat.“
A jestliže se během olympiády na kurtu proháněli třeba Rafael Nadal, Carlos Alcaraz, Djokovič nebo Iga Šwiateková, vězte, že i paralympiáda má své tenisové hrdiny.
Třeba Nizozemku Diede de Grootovou, kterou obdivuje právě nedávný olympijský šampion ze Srbska.
„Tenis na vozíku jsem si zkusil a je to opravdu složité,“ prozradil Djokovič, který tak učinil letos na oblíbeném Australian Open. „Proto smekám předtím, co Diede dokázala, je mou obrovskou inspirací.“
Novak Djokovič si zkouší tenis na vozíku.
Djokovič si doma hýčká 24 grandslamových trofejí, De Grootová má ze singlu jen o jeden titul méně. Dalších 19 ale přidala v deblové soutěži, na Turnaji mistryň ovládla šestkrát dvouhru a pětkrát čtyřhru, na minulých paralympijských hrách získala zlatou medaili.
A o nejcennější kov si zahraje i tentokrát, finále ji čeká už v pátek.
„Je to něco jiného než v Tokiu, tam jsem necítila žádný tlak,“ přiznala De Grootová. „Teď nemůžu získat nic jiného než zlato. Všichni to ode mě očekávají a já také.“
A není se čemu divit. Nizozemka od US Open 2020 neprohrála jediný grandslam, získala jich už 16 v řadě, na pařížské antuce posbírala celkem pět majorů. „Její příběh je neuvěřitelný. Je obrovskou ambasadorkou našeho sportu, pravidelně ji sleduju a hrozně obdivuju,“ líčil Djokovič.
They call her the great for a reason
#RolandGarros
A inspirací je De Grootová i pro hendikepované sportovce.
„Už to pro mě není jen o tenise. Jsem nadšená, že mohu být mluvčí našeho sportu a hendikepovaných sportovců obecně,“ těší ji. „Mám to štěstí, že si mohu vydělávat na živobytí tím, co miluji, ale bohužel to není případ většiny.“
Proto se snaží pomocí sociálních sítí a projektů situaci zlepšit. „Jako žena s postižením se snažím ostatním pomáhat. Doufám, že budu vzorem pro své okolí i pro ty po mně.“
Minimálně pro Djokoviče už obrovskou inspirací je. A získat obdiv jednoho z nejlepších tenistů historie, rozhodně není málo.
