Pokud uspějí, oslaví historicky první kov z her. Pak už se opět rozjedou domů do svých klubů. Někdo vyrazí směr Karlovy Vary, někteří se vrátí na Spartu, jiní zase do Ostravy.
A až se rozběhne nová sezona, doplní je i řada cizinců.
Proč, ptáte se?
Sen o finále je pryč. Parahokejisté nestačili na Američany, o bronz se utkají s Čínou |
Česká liga patří k těm nejprestižnějším, trenér reprezentace Jakub Novotný i kapitán Radek Zelinka, tedy jedni z nejpovolanějších, ji označují dokonce za nejlepší v Evropě.
„Okolní státy to vědí a posílají svoje hráče do Česka,“ zmiňuje pro iDNES.cz hlavní kouč, který zároveň působí i v týmu Sparty. „V parahokeji se skoro vůbec neděje, že by někdo odešel do zahraničí, nevím o nikom, kdo by to udělal. V Česku je nejvíc týmů, spíš zahraniční hráči chodí k nám. Takže my nemáme důvod to měnit,“ doplňuje ho vysoký obránce hrající za karlovarský tým.
Není to tedy jako v hokeji nehandicapovaných, kdy nejlepší hráči po čase opouštějí Česko a hledají uplatnění u kvalitnějších států.
Dalo by se říct, že evropská elita parahokeje se schází v České republice, kde je aktuálně sedm týmů.
„Jako jediní máme záštitu hokejového svazu, máme profesionální rozhodčí, kteří jsou vyškoleni, aby pískali parahokej,“ vysvětluje Novotný. „Všechny zápasy jsou pod vedením svazu, máme rozpis utkání jako nikdo jiný.“
A také úroveň se dlouhodobě zvedá.
„Vnímám posun v rychlosti a technických dovednostech. Náš sport se samozřejmě každým rokem posouvá a kluci jdou hrozně rychle nahoru,“ popisuje Zelinka.
Pár rozdílů ovšem mezi klubovou a reprezentační úrovní je. Nejen kvalita se liší, ale třeba také pravidlo, kdo může parahokej hrát.
Do reprezentace jsou povoláváni pouze hokejisté s handicapem, zatímco v klubech mohou hrát i ti bez něj. „Mají k tomu normálně práci a parahokej dělají jako koníček. Jinak by nás bylo málo,“ vysvětluje Zelinka.
Také na soupisce týmů najdete i ženy, ty totiž v Česku svou soutěž nemají. V mužské reprezentaci nejsou, ale třeba Japonsko letos na paralympiádu povolalo Akari Fukunišiovou, jež zápolí společně s muži. Před ní na paralympiádě soutěžily v parahokeji tři ženy, dvě za Norsko a jedna za Čínu.
Konečně se daří i v zimě. Napodobí parasportovci historické Nagano? |
Čechy také zdobí šikovnost a kreativita, která jim na ledě hodně pomáhá.
V Kanadě a Americe mají sice obrovskou konkurenci a tudíž jsou hráči z těchto zemí na mezinárodní scéně schopni dlouhodobě předvádět nejdominantnější výkony, obdoba NHL ovšem v zámořském parahokeji chybí.
„Není žádná komerční liga, o které bychom mohli říct, že je nejlepší na světě,“ líčí Novotný. „Spíš je to o národních programech, jak dokážeme zajistit podmínky pro jednotlivé sportovce.“
V Česku se to daří, většina parahokejistů se může věnovat pouze sportu. „Jsme moc rádi, že tady ta možnost je,“ těší Zelinku.
K profesionalizaci samotných lig ale zatím nedochází. „Dalo by se říct, že je to stále amatérské. My podporu máme, ale úplně to nesměřuje ke komercializaci. I když potenciál by tady samozřejmě byl,“ vysvětluje Novotný.
Možná by soutěž ještě víc nakopla medaile z paralympiády.
