„Letos se už stala mistryní světa a medaile z paralympiády je její velký sen. Když půjde ve stopách Davida Kratochvíla, určitě se ani trochu zlobit nebudeme,“ říká Sýkora.
Stejně jako její kolega Kratochvíl i Bubeníčková nejprve zkoušela plavání, potom však propadla lyžím. A u zimního sportu už zůstala, letos si z mistrovství světa přivezla jednu zlatou a dvě stříbrné medaile.
Český tým tak díky ní po dlouhých letech hýčká naději, že na zimní paralympiádě pronikne do medailového pořadí.
Reprák na zádech a hodinu v kuse mluvím. Co obnáší práce lyžařského traséra? |
„Zatím nemám žádná očekávání, nechci nějak předbíhat, jak by to mohlo dopadnout,“ klidní Bubeníčková očekávání.
„Soupeřky za sebou mají víc zkušeností s takovými akcemi, já jsem v podstatě nováček. I když mám vždy nejvyšší ambice, musí se všechno sejít.“
Její úspěchy ale nejsou ojedinělé a o něčem vypovídají. Rozhodně není troufalé tvrdit, že mladá Češka bude na startu závodů v běhu na lyžích jednou z favoritek.
„Pojede se ve Val di Fiemme, které je oblíbeným cílem spousty českých lyžařů. My tam kromě paraběžeckého lyžování budeme mít také parabiatlon,“ říká Sýkora.
Šéf Českého paralympijského výboru Zbyněk Sýkora.
A část výpravy tak ve slavném středisku oslaví i padesáté výročí první zimní paralympiády. Tehdy hry ve švédském Örnsköldsviku okusilo 198 šťastlivců, v Miláně a Cortině se má představit víc než 600 sportovců.
Paralympiáda vypukne na severu Itálie přesně za sto dní, tradičně se bude soutěžit v alpském lyžování, biatlonu, běhu na lyžích, hokeji, snowboardingu a curlingu. A český tým bude bojovat o cenné kovy po trojích hrách bez medailových úspěchů. „Kromě Simoniných závodů se samozřejmě těším na naše parahokejisty. Kluci v posledních letech udělali obrovský krok vpřed, patří do světové špičky a pevně věřím, že si vysněné medaile na krk pověsí,“ doufá předseda Sýkora.
A i on si přeje, aby se alespoň jednou na stupních vítězů objevila česká vlajka. Už dlouho ji tam totiž na zimních hrách nespatřil. Poslední český cenný kov vybojovala v roce 2010 Anna Pešková ještě pod jménem Kulíšková v alpském lyžování. Soči, Pchjongčchang ani Peking tuzemské medailisty nepoznaly. Všichni cítí, že je čas nepopulární půst přerušit. A v budoucnu třeba zkusit navázat na skvělé výkony minulého tisíciletí.
Nejúspěšnějším zimním počinem v samostatné historii jsou hry v Naganu 1998, kde český tým vybojoval sedm medailí. Přesněji si je rozdělily pouze dvě lyžařky, Kateřina Teplá, jež brala hned tři zlaté a stříbro, a Sabina Rogie (dvě stříbra a bronz).
Ale i na premiérovém ročníku v Örnsköldsviku 1976 byly hodně vidět československé barvy. Rovněž v lyžování a rovněž tři zlaté medaile tehdy získala Eva Lemezová.
Už před padesáti lety tak tuzemští parasportovci zanechali ve světě významnou stopu. Přitom komunistický režim se k lidem s handicapem nechoval nejlépe. Parasport nebyl systémově podporován, tělesný handicap byl vnímán jako „nedokonalost“ a nehodil se do propagandy, která vyzdvihovala „tvrdě pracující hrdiny“.
Velké úspěchy československých reprezentantů tak často vznikaly doslova z ničeho.
V 16 letech mistryní světa. Nevidomá lyžařka o svém trasérovi i paralympiádě |
Ke sportu se lidé s handicapem poprvé často dostali v rehabilitačních centrech, což se ostatně děje i dnes. Například úspěšná lukostřelkyně Šárka Pultar Musilová okusila svou disciplínu díky centru Paraple. „Potkala jsem tam Davida Drahonínského a on viděl, že mám stejný handicap. Zeptal se mě, jestli si nechci vyzkoušet lukostřelbu.“
Na letní paralympiádu vyrazili českoslovenští sportovci poprvé v roce 1972, kdy brala bronz koulařka Dana Véleová-Chmelová.
Nejúspěšnější hry zažili Češi na začátku tisíciletí, v Sydney sportovci vybojovali celkem 43 medailí, z toho 15 zlatých.
Na letních paralympiádách se jim zkrátka daří. A za sto dní mohou rozjet cestu za cenným kovem i na sněhu a ledu.
