Sám býval hokejovým hráčem, s aktivní kariérou však před dvanácti lety skončil. A hned poté se jako bývalý brankář dostal k českým parahokejistům. „Myslel jsem si, že to bude jen tříměsíční spolupráce, ale stal se z toho můj životní projekt,“ vypráví o své trenérské profesi.
S reprezentací slavil bronzové medaile na světových šampionátech v Mosse Jaw, Calgary a Buffalu. Jeho svěřenci už na velké turnaje jezdí jako jedni z favoritů na medaili. A Novotný věří, že se v budoucnu vyrovnají i velikánům z Kanady a Spojených států.
Co zámořské týmy mají a české reprezentaci ještě chybí?
Víc lidí, z nichž můžou vybírat, což vytváří konkurenční prostředí. Na druhou stranu je naše výhoda v tom, že jsme hodně spojený tým, až bych řekl skoro rodina. Ale někteří kluci by museli hodně změnit přístup, aby se třeba dostali do amerického výběru. Ne že by na to neměli, ale přístup občas hapruje a musíme jim to vysvětlovat – místo toho, abychom si řekli: Máme tady třicet lidí a vezmeme ty s nejlepšími vlastnostmi. Což se neděje, ale o to je práce daleko víc naplňující.
V hráčských saních jsem seděl asi třikrát, ale přestal jsem to zkoušet, aby mě hráči jako trenéra pořád respektovali, protože jsem byl hrozný.
