Jaký je její handicap? “Mám zúžené zorné pole, takzvané trubicové vidění. Když se zdravý člověk kouká před sebe, vidí přibližně úhel 180 stupňů. Já vidím jen čtyři stupně. Když tedy například čtu knihu, jedu po řádku a vždy vidím jen jedno slovo,” popisuje Anna Pešková.
Vyrůstala na Šumavě a rekreačně lyžovala odmalička. Věnovala se i dalším sportům - atletice nebo plavání, teď s manželem leze po skalách, sjíždí divokou řeku, jezdí na windsurfu. Ale jedničkou bylo vždycky lyžování, v páté třídě začala závodit a sportovní výzvy ji nakonec dovedly dál, než by asi sama čekala.
Z paralympijských her v roce 2006 si přivezla stříbrnou medaili. Tehdy jí traséra dělal táta, sám bývalý profesionální lyžař. S trasérkou Michaelou Hubačovou pak ještě o čtyři roky později získala bronz na paralympiádě ve Vancouveru a v roce 2011 se společně staly mistryněmi světa.
Pak odešla Pešková (za svobodna Kulíšková) na mateřskou, stala se maminkou dvojčat a teď se zase vrací k závodění. Jak to v jejím případě vypadá? “Při lyžování se dívám svojí trasérce na nohy a dorozumíváme se vysílačkou, kterou máme zabudovanou v helmách. Vidím přezkáče a patky lyží, vidím, kam ty lyže směřují. Ale nevidím nic okolo, nevidím brány, žádné zlomy nebo nerovnosti na sjezdovce,” vysvětlovala v tiskové zprávě.
Na to, že nevidí úplně dobře, se přitom přišlo, až když jí bylo osm let. “Rodiče netušili, jak moc špatně vidím, což je podle mě velké plus, protože se mnou zacházeli jako s normálním dítětem, a mohla jsem se tak věnovat stejným koníčkům jako moji vrstevníci,” vzpomínala.
Podle jejích slov si handicap uvědomuje jen málokdy. “Štvalo mě, že si nemohu udělat řidičák, a když jsem přišla na vysokou do Prahy, pohyb po velkém městě byl náročnější. Většinou když někam potřebuji dojít nebo dojet, musí být někdo se mnou.”
V Pchjongčchangu se s trasérkou Michaelou Hubačovou nejprve představila ve sjezdu, jenže závod nedokončila. „Dostala jsem se moc blízko za Míšu a musela přibrzdit. Ve čtvrté bráně se zaprášilo, neviděla jsem, zase jsem přibrzdila, a tím jsme se od sebe hodně vzdálily. Následoval traverz, ale na něj už jsem ani pořádně nevyjela a ze závodu jsme odstoupily. V tréninku jsem měla ze svahu respekt, v závodě jsem se ho snažila vytěsnit a šla do toho, že to dáme až do cíle co nejlépe,“ citoval Peškovou web Českého paralympijského výboru.
V superobřím slalomu poté obsadila česká dvojice jedenáctou příčku s nečekaně velkým mankem na slovenskou suverénku Henrietu Farkašovou. „Když jsem po dojezdu viděla ten čas, byla jsem trochu překvapená a zklamaná. Budeme se muset podívat na video, kde se těch skoro osmnáct vteřin ztratilo,“ říkala hned po závodě Pešková. Vylepší svoji korejskou bilanci v úterní superkombinaci?
