Po třetím kole se pohyboval až na sedmnáctém místě s bilancí sedm ran pod par. Medailové pozice? Ty byly hodně vzdálené.
„Na snídani jsme šli bez stresu a tlaku. Říkali jsme mu: Jdi si to užít,“ líčil Rastislav Antala, prezident Slovenské golfové asociace.
Rodák z Durbanu si to užil náramně.
V poslední den turnaje totiž vytvořil olympijský rekord hřiště se skóre deset ran pod par. A rázem se vyhoupl až na stříbrnou pozici.
Poslední, ale vděčný. Krpálek mě dojal, říká první český golfista na olympiádě |
„Spíš jsme mysleli na první desítku. Takový výsledek jsme si nepředstavovali ani v nejdivočejších snech,“ povídal Antala.
A Sabbatini dodával: „Prožil jsem jeden z těch dní, kdy vám vyjde všechno. Je to jeden z největším úspěchů mé golfové kariéry.“
Jméno Rory Sabbatini slovensky příliš nezní, to je jasné.
Narodil se v Jihoafrické republice.
Žije v Americe.
A nyní reprezentuje české východní sousedy.
Pětačtyřicetiletý golfista toho má za sebou hodně. Nejen na golfových kolbištích, ale i v životě.
Slovenskou vlajku ke svému jménu získal na konci roku 2018. Předtím už byl ženatý s Martinou Štofaníkovou, čehož se Slovenská golfová asociace rozhodla využít.
Antala - mimochodem bratranec Štofaníkové - viděl v Sabbatinim velkou hodnotu. Byl to někdejší hráč elitní světové desítky, vítěz šesti turnajů PGA Tour, druhý muž Masters 2007.
Zkrátka slavné jméno.
„Věříme, že se Rory stane vzorem pro malé děti a výsledky nám pomůže zvednout úroveň povědomí o golfu na Slovensku. Jeho příchod nám otevírá nové možnosti,“ sliboval si Antala.
Tokio 2021Vše o olympijských hrách |
A když ani Sabbatini nic nenamítal, po splnění všech náležitostí si na slovenském konzulátu v New Yorku převzal listinu o udělení dalšího občanství.
„Možná to bude znít zvláštně, ale momentálně mám blíž ke Slovensku než k rodné zemi,“ líčil Sabbatini. „V Jihoafrické republice jsem se narodil, vyrůstal, ale už dlouho žiju v Americe. Se Slovenskem mě toho spojuje víc.“
Pod Tatry pravidelně jezdí několikrát za rok, učí se slovenská slovíčka. „A Samozřejmě že při rozhodování hrál svou roli fakt, že jsem se oženil s krásnou Slovenkou,“ smál se.
Navíc tím získal reálnou možnost se podívat na olympijské hry do Tokia. „Nad tím jsem ale tehdy opravdu nepřemýšlel, důvody byly jiné,“ odmítl, že byl jeho krok byl vypočítavý.
Do japonské metropole se každopádně dostal. A moc si to užíval.
Někteří golfisté možná hry pod pěti kruhy nebrali tolik prestižně, on byl ale jiný. „Je to vrchol. Dětský sen. Golf chyběl v olympijském programu 112 let. Proto si velmi cením, že mám šanci si olympijský turnaj zahrát,“ líčil.
A to ještě netušil, že získá stříbro.
Že je mu už pětačtyřicet let? Že mnozí tvrdili, že už má ty nejlepší roky za sebou?
Kdepak.
„Už jenom startovat tady a reprezentovat Slovensko byla velká čest. Snad ta medaile nastartuje golfový boom na Slovensku, hlavně mezi mladými. Snažíme se už pár let inspirovat nové generace slovenských golfistů a tohle je může opravdu nakopnout,“ říkal.
K cennému úspěchu mu pomohla i manželka. Do Tokia letěla s ním a doprovázela ho i na hřišti. Nosila mu hole, byla připravená poradit a také ho učila slovenskou hymnu.
„Během letu do Tokia budu mít tak deset hodin na to, abych ho to naučila. Snad zvládne alespoň polovinu,“ zasmála se.
Stihl to?