Jenže během dne, kdy se bitva v Tokiu odehrávala, musel Miroslav Ondra do práce. Nervovou soustavu mu to zřejmě zatížilo ještě víc, než kdyby si televizi pustil doma.
Lezec Ondra sahal po zlatu, ale je bez medaile |
Jeho syn totiž v závěrečné obtížnosti zalezl tak, že se vyhoupl na první místo a leckoho to zmátlo. V době, kdy závod stále ještě vedl a na stěnu se chystali už jen dva závodníci, ho i někteří otcovi kolegové viděli s medailí na krku.
„Víceméně všichni už jásali, že medaile je v kabele. Já jsem si tak úplně jistý nebyl. I v televizi říkali, že má Adam medaili jistou, což tak nebylo. Ne že bych uměl tak rychle počítat, ale hlavně vím, že Schubert (poslední lezec v pořadí) umí pod tlakem zalézt,“ přemítal Ondra starší.
Náhlý náraz do reality byl pak o to tvrdší.
Počítání kombinace ve sportovním lezení se laikovi může zdát složité, v Tokiu však zafungovalo tak, že místo zlata bral Ondra „jen“ šesté místo. Rozhodl to Schubertův závěrečný výkon; Rakušan jako jediný vylezl výš než brněnský borec.
Sledovat Schuberta těsně pod vrcholem, jak Ondru překonává, nebylo českým očím příjemné. „Spodek mu tak úplně nešel, ale na vršku se spravil. Začal jsem mít špatný pocit... Člověk si přeje, aby spadl, čeká, jestli se to stane. Na závodech to tak zkrátka je,“ pověděl Miroslav Ondra otevřeně.
Bláznivá show pavoučích mužů. Zmar. I když pozor! Že by zlato? Tak ne |
Stejné pocity zavládly v brněnském lezeckém centru Hangar. Adam Ondra se na jeho vzniku výrazně podílel, využívá ho k tréninku, a tak se při jeho olympijském závodu logicky právě tam sešla česká i zahraniční komunita.
Několik lidí se i během závodu věnovalo vlastnímu lezení, postupně se však před obrazovkou sešla početná skupina nadšenců.
„Adama jednak znám osobně, jednak je to jediný český zástupce, kterému se povedlo kvalifikovat. Je fajn sledovat ho s kamarády, je to intenzivnější zážitek. Větší adrenalin, zábava, napětí,“ líčila Sabina Večeřová, bývalá reprezentantka ve sportovním lezení. Trénovala ji mimochodem Ondrova přítelkyně Iva Vejmolová.
Napětí si osazenstvo užilo skutečně vrchovatě. Kdyby Ondra závěrečnou disciplínu – obtížnost – vyhrál, bral by zlato.
„Spadni! Spadni,“ ozývalo se tedy Hangarem v okamžiku, kdy se Schubert dostával k místu, kde Ondra skončil. Zlato právě padalo Ondrovi do rukou... Jen by se jeho poslední sok musel pustit.
To se nestalo, a tak se Hangarem po zklamaném vydechnutí rozneslo ticho. „Do poslední chvíle jsme to měli napočítané tak, jak se musí rozřadit další závodníci, aby to vyšlo. A ono to vycházelo! Pak ale celé kolo vyhrál Schubert a to Adama strašně posunulo. Medaile by pro Adama byla zasloužená, dělal pro ni strašně moc. Měl obrovskou šanci, bohužel se mu ale nepovedl bouldering,“ povzdechla si Večeřová.
O pár hodin později už měl zklamaný Ondra za sebou telefonát domů. Do hodnocení se jeho otec, ač sám zdatný lezec, neplánoval pustit, ale okolnosti závodu ho zajímaly.
„Ptal jsem se ho speciálně na obtížnost, proč nedal topku. Adam říkal, že mu už nateklo,“ použil Ondra starší slangový výraz pro nával kyseliny mléčné do svalů a nahromaděnou únavu. Uklidnilo ho, že syn není psychicky na dně z promarněné šance.
Kombinace tří disciplín byla trošku blbost, řekl zklamaný i usměvavý Ondra |
„Samozřejmě že nebyl rád, ale myslel jsem, že na tom bude hůř. Je to velká škoda. Dostal obrovskou šanci díky výkonu v rychlosti, psychicky na tom byl dobře. To mi potvrdil. Takový je prostě sport,“ smiřoval se s výsledkem Miroslav Ondra.
Nejen jemu zpětně vrtalo hlavou postavení boulderingu, které zrovna brněnskému „pavoučímu muži“ moc nevyhovovalo. První boulder byl snadný, druhý seděl víc dynamičtějším lezcům a třetí byl tak obtížný, že ho nezdolal nikdo.
„Bouldering se stavičům moc nepovedl, tam udělali trochu blbost. Na třetím boulderu byl Adam nejlepší, ale asi to bylo tak neúměrně těžké, že to nezvládl ani on, a možná mu tam i došly síly,“ soudila i nedávná reprezentantka Večeřová.
Na druhou stranu Ondrův otec sportovně uznal, že ani lepší výsledek boulderingu by celkové pořadí sám o sobě z hlediska českých barev neovlivnil. „Medaile brali ti, kdo vyhráli disciplínu. Zásadní věc byla, že měl Adam dát topku v obtížnosti, což nebylo nemožné. Kdyby se mu to povedlo, byl by na bedně on,“ podotkl Ondra.
