S kvalifikací do Tokia Orság počítal už od dubnového mistrovství Evropy, kde byl v dvojboji devátý. Na nominaci si však musel počkat až do poloviny června, kdy mu ji český vzpěračský svaz potvrdil na základě žebříčkového postavení.
„Tyto hry bylo dost možná těžší vybojovat - už kvůli jinému kvalifikačnímu systému. Bylo to dost divoké, nevěděli jsme co čekat, ale nakonec to vyšlo. Olympiáda bude jiná než ty dvě předchozí, ale tím spíš to bude opět za odměnu,“ potěšila definitiva siláka.
Nikomu ruce nelámu a naštěstí to mezi těmi, co to myslí vážně a chtějí závodit, tolik není. Berou to hlavně ti, co chtějí na léto vypadat dobře.
Jiří Orságo pomocných látkách
Že budou mít hry striktní režim, ho ale mrzí. „Nebude to o těch zážitcích okolo, kdy krom závodu má člověk šanci se podívat po dané zemi, poznat novou kulturu i okolí a vidět památky. Bude to jen o tom, že nás zavřou do vesničky, odvedou na závodiště, do jídelny, zpět na hotel, pak na závod a z něj skoro do letadla domů,“ tuší tvrdá opatření Orság.
„Bude to očesané, ale je to olympiáda, výsledková tabulka bude vypadat stejně a člověk si jen za pár let řekne, že to byla ta zvláštní olympiáda, ale pět kruhů tam bude napořád,“ zůstává bojovným.
Pořádná příprava podle něj začala paradoxně právě mistrovstvím Evropy v dubnu. „Odjížděli jsme bez přípravy a já byl vůbec rád, že jsem odjel. Rok začal tak nějak divotvorně, byl jsem absolutně nepoužitelný. Ukázalo se, že jsem i s partnerkou prodělal koronavirus, a tak jsem byl v karanténě zavřený v bytě, kde se nedá nic natrénovat, a člověk na to ani nemá sílu. To jsem si zažil i potom, kdy jeden týden jsem se vrátil do tréninku a další jsem byl úplně vyčerpaný,“ popisuje svoji pandemickou zkušenost.
Dvakrát denně s činkou
Koronavirus nebyl tím jediným, co českého rekordmana zbrzdilo. „Když už jsem si říkal, že něco málo stihnu dotrénovat, tak jsem si čtrnáct dní před závodem natrhl lýtko. Evropa tak byla celá špatně. Jel jsem tam ale s tím, že něco předvedu, v kvalifikaci jsem si pohoršit nemohl, jen získat nějaké body, což se nakonec povedlo, a byl jsem rád, že to tak dopadlo,“ vrací se Orság k tomu, co jej pohání do dalšího tvrdého drilu.
V něm se dvakrát denně pere s činkou, do největších závaží se však ještě nepouští. „Momentálně je to stále ve fázi, kdy se člověk drží na rozumné úrovni a spíš jede opakování s nižší vahou. Vyšší intenzita přijde až ke konci přípravy. Ani se na to zatím necítím,“ nechce nic uspěchat.
 |
Spíše bedlivě sleduje konkurenci, která se chlubí na sociálních sítích tréninkovými výkony. Gruzínec Tachadze, který opanoval mistrovství Evropy světovým rekordem 485 kilogramů, se blýskl tréninkovými 495 kily. „To je z jiného vesmíru. Absolutně neskutečné. V tréninku jsem ho viděl slepit 495 a je to neskutečné,“ oceňuje kolegu Orság.
Jsem závodní kůň
Sám s maximálními vahami v tréninku pracovat nechce. „Já jsem rozhodně závodní kůň a na tréninku jsem se i za svou dlouhou kariéru na maximálku dostal velice zřídka, spočítal bych to na jedné ruce. Opravdová špička, kdy je člověk vůbec schopný to zvednout, většinou přijde až na soutěži,“ míní ze zkušenosti.
Na olympionika si brousí zuby talent z BoskovicMladá konkurence sílí Jiřímu Orságovi v Boskovicích. V kategorii do 81 kilogramů je českým mistrem 21letý Petr Mareček, který se netají ambicemi na překonání Orságova maxima v dvojboji. Vzpěrači používají tzv. Sinclairovy body na porovnání výkonů v různých kategoriích, kde Marečkovi chybí už jen málo. „Chci ho porazit na body, a být tak nejlepší v Česku. Uvidíme, jak se nám letos bude dařit,“ hecuje na dálku zkušenějšího soka. Olympijská nominace, na niž taky pomýšlel, ale Marečkovi unikla, jelikož neabsolvoval dostatek závodů. „Ani kdybych na to výkonnostně měl, nemohl bych jet. Navíc naše kategorie je nejtvrdší, co se konkurence týče,“ vysvětlil Mareček. Jeho vrcholem tak letos bude mistrovství Evropy juniorů ve Finsku. |
Zlepšení se je podle něj hlavně zkouška vůle a vytrvalosti. „Stejně jako v každém jiném sportu je to hlavně o tom, vydržet. Nepřestávat, trénovat s rozumem, zlepšovat se systematicky, aby se člověk nezadřel a neodpálil se příliš brzo. Brát to v klidu, neočekávat nárůsty jako na začátku. Člověk to musí překonat, že to nejde o dvacet ani o deset kilo za malou chvíli. Pomalými krůčky se dá dojít daleko,“ říká Orság s tím, že toto platí pro každého v posilovně, od vrcholových vzpěračů až po amatéry cvičící pro radost.
Těm také věnuje další rady, které mu přinesl vzpěračský život, tedy zkušenost s dvouletým dopingovým trestem. Odpykával si ho od podzimu 2013 za nalezenou látku tamoxifen, která zvyšuje efekt anabolických steroidů. Dodnes jeho úmyslné použití odmítá a trest akceptoval pouze proto, aby po jeho uplynutí měl čas kvalifikovat se na další hry do Ria. „Nechal jsem si dát cejch,“ napsal ve své zpovědi pro web Bez frází.
S dopingovou hrozbou dodnes bojuje prevencí. „Dnes už sázím na klasiku, na ověřené věci, které mám vyzkoušené. Moc v tom nepátrám, a naopak jsem výrazně zredukoval počet a množství suplementů a všeho v přípravě. Dřív jsem zkoušel kdeco, co mohlo pomoci, ale s věkem zjišťuji, že spousta věcí z toho měla spíš dobrý marketing než účinek,“ varuje před zbytečnými doplňky. „Těžko se s tím bojuje, když určitá skupina lidí to veřejnosti cpe, prodává to nezletilým a dostat se ke všemu je dnes daleko snazší, než to kdy bylo, což je průšvih,“ dodává.
Česko má nový černý byznys: steroidy. Policie rozbila rozsáhlý gang |
Ač má policejní školu a je zaměstnancem ministerstva vnitra, policista se v něm při zaslechnutí rozhovoru o pomocných látkách neozývá. „Nikomu ruce nelámu a naštěstí to mezi těmi, co to myslí vážně a chtějí závodit, tolik není. Berou to hlavně ti, co chtějí na léto vypadat dobře. Nemám potřebu dělat někomu zlo a moralizovat. Jen by si měli uvědomit, že kromě svalů to také může poškodit játra nebo srdce,“ uzavírá téma trojnásobný olympionik.
