

Sportovní svět má od čtvrtečního odpoledne novou vládkyni. Do čela Mezinárodního olympijského výboru se poprvé v historii dostala žena, předsedkyní se nově stala Kirsty Coventryová. Bývalá zimbabwská plavkyně nastoupí do funkce 23. června. Podívejte se v galerii, kdo byli její předchůdci.
Autor: Louisa Gouliamaki, Reuters
Demetrius Vikelas (1894-1896). Vůbec prvním předsedou Mezinárodního olympijského výboru byl řecký spisovatel, který přesvědčil Pierra de Coubertina, aby první moderní olympijské hry uspořádal v Athénách. A jelikož MOV požadoval, aby byl předsedou někdo ze země her, role se na dva roky ujal právě Vikelas, jenž na fotografii sedí přímo uprostřed.
Autor: Profimedia.cz
Pierre de Coubertin (1896-1925). Dlouhých 29 let pak byl v čele MOV sám zakladatel Coubertin. Francouzský historik a pedagog se podílel na zrodu a rozvoji sportu ve své rodné zemi. Na olympijských hrách nechtěl vidět ženské sportovkyně. Je autorem motta „Citius, Altius, Fortius“ (Rychleji, Výše, Silněji).
Autor: Archiv
Henri de Baillet-Latour (1925-1942). Třetím vládcem světového sportu se stal belgický šlechtic (na fotce uprostřed), jenž spoluorganizoval olympiádu v Antverpách v roce 1920. Jeho předsednictví bylo poznamenané Velkou hospodářskou krizí a druhou světovou válkou. Latour usiloval o přežití olympijských her v těžkých politických podmínkách, ale byl kritizovaný za to, že v roce 1936 nechal hry pořádat nacistické Německo. Existují snímky, na kterých hajluje společně s Adolfem Hitlerem.
Autor: ČTK
Sigfrid Edström (1942-1952). V době, kdy se olympijské hnutí pomalu zotavovalo z válečného konfliktu, byl předsedou MOV švédský průmyslník Edström. Ve funkci byl nejprve dočasně, v roce 1942 nahradil zemřelého Latoura, o čtyři roky později byl formálně zvolen. Měl velký podíl na zajištění politické neutrality a obnově olympijských her, které se v roce 1948 konaly v Londýně.
Autor: Profimedia.cz
Avery Brundage (1952-1972). Dalším kontroverzním předsedou MOV byl Avery Brundage, který čelil kritice především za jeho přístup k profesionálnímu sportu. Na olympiádě podporoval amatéry, kterým chtěl celé hry věnovat. Byl vnímán jako muž tvrdé ruky, který se soustředil na zachování tradičních hodnot.
Autor: Profimedia.cz
Michael Killanin (1972-1980). Irský podnikatel čelil během svého funkčního období několika těžkým situacím jako byly bojkoty olympiád v roce 1976 a 1980. Killanin (vlevo na fotce) usiloval o to, aby byla olympiáda mezinárodně uznávaná i přes napětí způsobené studenou válkou. Podporoval zapojení žen do více sportů.
Autor: AP
Juan Antonio Samaranch (1980-2001). Nejenže zařídil olympiádu v rodné zemi, španělský podnikatel je považován ze jednoho z nejvlivnějších předsedů MOV. Během své funkce Samaranch zařídil lukrativní televizní smlouvy a přivedl sponzory, čímž hry zmodernizoval, navíc na olympiádu přivedl profesionály. Kritice se přesto nevyhnul, a to především za svůj autoritářský přístup.
Autor: ČTK/AP
Jacques Rogge (2001-2013). Belgický ortoped se během svého funkčního období věnoval především boji proti korupci a dopingu. Rovněž se zasadil o modernizaci celé organizace. Když ve funkci skončil, stal se zvláštním vyslancem MOV pro mládež, uprchlíky a sport při OSN.
Autor: Reuters
Thomas Bach (2013-2025). Do letoška byl předsedou MOV bývalý německý šermíř Bach. Požadoval větší transparentnost výboru a větší diskuzi při výběru olympijských sportů. Byl hodně kritizován za obhajobu účasti ruských a běloruských sportovců na olympijských hrách v Paříži.
Autor: Thanassis Stavrakis, AP
Kirsty Coventryová. Vůbec poprvé v historii byla do čela MOV zvolená žena a zástupkyně Afriky. Oblíbenkyně dosluhujícího předsedy Bacha získala nadpoloviční většinu hlasů už během prvního kola voleb.
Autor: Fabrice Coffrini, AP
Nová prezidentka bude muset řešit aktuální otázky, jako jsou rostoucí výdaje, geopolitické napětí, klimatická krize nebo téma transgender sportovkyň.
Autor: Thanassis Stavrakis, AP