Úspěšně soutěžíte nejen v tenisu, ale jste i mistrem republiky v obřím slalomu, jak vznikla kombinace tenisu a lyžování?
Moji rodiče dřív lyžovali, takže na zimu jezdíme vždycky do Špindlerova Mlýna, kde lyžujeme. K tenisu jsem se dostal díky tomu, že máme doma kurt. Přes rok bydlíme v Plzni, ale na zimu jezdím do Špindlu.
Spojit tyto sporty musí být docela časově náročné. Jak zvládáte školu?
Teď už se oba sporty moc nestíhají, protože se hraje dost turnajů, takže se budu věnovat hlavně tenisu a lyžovat už moc nebudu.
Co na vaše úspěchy říkají spolužáci a učitelé?
Moc to neřeší. Po zápase procházela kolem kurtu skupinka, kde většina z nich chodila se mnou do třídy. Říkali, že se přijdou podívat ve čtvrtek (ve čtvrtek je na programu finále – pozn. red.).
Na minulém ročníku letní olympiády jsi získal zlatou medaili, jak těžké je pro tebe nastupovat v pozici obhájce?
Ani moc ne. Se soupeřem mého ročníku jsem prohrál dva zápasy, když mi bylo asi deset. S Jaroslavem Šmédkem, se kterým jsem hrál čtvrtfinále, jsem prohrál právě jeden z nich, v Plzni jsem ho ale konečně porazil.
Jste členem 1. ČLTK v Praze, nejstaršího tenisového klubu v České republice. Proč právě tento klub?
Jednou jsem byl na Štvanici na turnaji, kde mi řekli, že by mě chtěli. Domluvili jsme se na trénincích a začal jsem za ně hrát.
Jako svůj vzor označujete Rogera Federera. Proč právě jeho?
Líbí se mi, jak hraje a jak se chová na kurtech. Obdivuji jeho forhend, bekhend jednoruč i jeho servis.
A vzor mezi českými tenisty?
Byl by to asi Tomáš Berdych. Líbí se mi, jak útočí. Na druhou stranu mám radši Rogera Federera, protože se na kurtu chová elegantně.
V mládežnických kategoriích jste suverénní. Jaký je váš cíl do budoucna?
Nejlepší by bylo… Být světová jednička (směje se).
