Sourozenci Marečkovi společně střílí už několik let. Jejich disciplína vstoupila do rodinné historie už tři generace generace zpátky. Největší pozornost se střelbě dostala zásluhou jejich tety, Kateřiny Emmons, olympijské vítězky z roku 2008 v Pekingu.
Ta dosavadní cestu neteře a synovce pozoruje a oba chválí: „Jejich výsledky jsou fantastické. Nejlepší je, že je střelba chytla. Vím, že na tréninky chodí rádi. A na Olympiádě dětí a mládeže ukázali, že na ni mají i hlavu, protože ta je ve finále nejdůležitější.“
Kromě tety na Anetu a Štěpána dohlíží děda Petr Kůrka, který startoval na olympijských hrách v letech 1988, 1992 i 1996 a působil jako reprezentační trenér Austrálie, nebo táta, který staršího Štěpána ke střelby přivedl už v devíti letech. Aby byl výčet kompletní, i Libor a Gerta Kůrkovi – tedy Anetini a Štěpánovi praprarodiče – se střelbě věnovali.
Také Sťěpán se v Českých Budějovicích probojoval do finále, dosud největší závod kariéry ho čekal jen pár minut po Anetě. A sestra si samozřejmě jeho klání na stejném stanovišti nenechala ujít, na oplátku zase fandila ona jemu: „Trému na něm poznám. Teď nervózní je, jen se to snaží nedávat najevo.“
Navzdory nervozitě vedl, ještě před poslední ránou se držel v čele. Jenže nakonec mu zlato těsně uniklo a bral stříbrnou medaili. „Jsem sám na sebe naštvaný, vůbec jsem na to neviděl. Po celém dni už byly oči unavené, takže jsem rád, že to vůbec nějak dopadlo,“ hodnotí Štěpán. „Brácha si umí skvěle rozvrhnout rány. Když zapracuje na soustředění, dotáhne to daleko,“ dodává Aneta.
Nejvyšší ambice vyplývající z rodinných kořenů se dvojice z Plzeňského kraje pokusí naplnit i bok po boku. Ve středu jejich olympijské klání pokračuje mixem, kam si jdou pro zlato. Pokrevní napojení považují za jednoznačnou výhodu. „Jsme na sebe zvyklí, dokážeme díky vztahu spolupracovat a víme, co od druhého očekávat,“ vysvětluje Aneta.
Neodpočinou si od sebe ani doma, ale povahami se skvěle doplňují. „Já jsem hodně soustředěný člověk, brácha to zase odlehčuje srandičkami,“ konstatuje Aneta, pro kterou je teta velkým vzorem.
Kateřina Emmons jí nejraději líčí vzpomínky na aténské hry 2004, kde získala bronz. Aneta poslouchá a sní o podobných zážitcích: „Abych se na její úroveň dostala, musím nasbírat hodně zkušeností. Ale rozhodně mám v plánu se tam po malinkých krůčcích vyškrábat.“
První z nich má za sebou, teď na Olympiádě dětí a mládeže. K vítězství pomohla i velká rodinná podpora. Před závodem jí v mobilu přistála zpráva od babičky: Měj hlavu a oči správně. A Aneta přiznává: „Tohle pořekadlo mě asi bude pronásledovat do konce života.“
