„Když ty Hry dostali, nic tam nebylo. Ale od té doby udělali neuvěřitelnou práci,“ rozplýval se ještě před startem ruské olympiády Gian-Franco Kasper, prezident mezinárodní lyžařské federace FIS. „Co jsme v západních Alpách vytvořili za sto padesát let, Rusko dokázalo v Soči za pět, šest let.“
A k čemu to bylo, můžeme se ptát po roce a půl?
Olympijská vesnice v Soči je opuštěná, po lidech ani památky. „Vzhledem k tomu, že tady nikdo není, tak se tady sdružuje mládež a rozbíjí věci. Když se na to podívám, je mi to hrozně líto,“ povídá jeden z obyvatel města u Černého moře, Sarkis Kundachčjan.
Přidává se i Galina Golubcová. Ta občas přebývá v jednom z nově postavených bytů, které byly během olympiády k dispozici dobrovolníkům. „V každém druhém bytě chybí sušička na vlasy, ručníky, dokonce i dřezy si lidé odnáší. Přijela jsem v červnu a řekla majitelům bytů, ať zapnou vodu s elektřinou a já se sem přestěhuju. Tohle fungovalo pouze v březnu, pak už ne.“
Soči tak dopadlo podobně jako další megalomanské Hry v Pekingu. Tam se už po roce rozpadaly tribuny, vodní kanál byl vypuštěný, v areálech se válela rezavá železa a plechy. Z Ptačího hnízda ale Číňané udělali obchodní a zábavní centrum a i z dalších sportovišť se snaží něco vytěžit. Z Ruska zatím žádné podobné zprávy nepřichází.
