Jejich snímky dodnes zdobí sídlo Českého olympijského výboru. Když se rozhlédnete po zasedací místnosti v přízemí, Emil Zátopek na vás z několika velkých fotek vysílá svůj pověstný běžecký výraz: vypadá, jako by právě prožíval nesnesitelná muka.
„Je to věrná fotografie, jak fungoval a s jakou energií a zarputilostí do sportu šel. Byl dříč se vším všudy,“ poví Martin Doktor, bývalý elitní rychlostní kanoista a současný šéf českých olympijských výprav, když si prohlíží dekorace na stěnách.
„Myslím, že ta fotka může být hodně inspirující pro mnoho lidí, protože jeho heslo ‚Když nemůžeš, přidej‘, je dobré a pořád aktuální.“
Zátopek se zařadil mezi nesmrtelné sportovce právě na hrách v Helsinkách 1952, kde si v rozmezí osmi dnů podmanil běh na 10 000 metrů, poloviční trať i maraton, který běžel poprvé v životě.
První klání ovládl suverénně, ve druhém se pořádně zapotil, neboť do posledního kola vbíhal až jako čtvrtý. Drtivým finišem ale zlato přeci jen získal, jen si medaili dlouho neužil. Okamžitě mu ji zabavila manželka Dana, vzala si ji jako talisman pro soutěž oštěpařek, do které krátce nato nastupovala.
Emil Zátopek před cílovou rovinkou olympijského závodu na 5000 metrů v Helsinkách.
A hned prvním pokusem dlouhým 50,47 metru překonala tehdejší olympijský rekord. Ve zbytku závodu už ji žádná konkurentka nepředstihla, a tak do rodinné sbírky přidala další nejcennější kov.
Emil pak na tiskové konferenci vyprávěl, že svým výkonem Danu vyhecoval. „Vážně? Tak dobře, jen běž a zkus inspirovat nějakou jinou a uvidíme, jestli taky hodí oštěp padesát metrů daleko!“ odpověděla mu manželka.
Toto popichování bylo pro jejich vztah charakteristické. Ke společnému životu byli snad předurčení, narodili se totiž ve stejný den i rok. „Pokládali jsme to za takovou osudovou náhodu,“ říkali a v žertu se přeli, kdo je starší a má mít tedy v rodině větší autoritu.
On je snad mrtvý! Vstaň, Dorando, zkus ještě běžet. Přece nevyhraje Američan |
Navzájem poháněli nejen sebe, ale i následující generace.
„Jsou obrovské postavy našeho sportu,“ zdůrazňuje Doktor. „Současní sportovci samozřejmě žijí v úplně jiném světě, takže je těžké mluvit o tom, že je Emil a Dana motivují, ale minimálně úctu k jejich výkonům by všichni měli mít.“
I díky tomu, že Zátopkův zlatý trojboj z Helsinek už v dnešní době jen těžko někdo zopakuje.
Emil Zátopek v olympijském závodě na 10 kilometrů, za ním Jihoafričan Keith.
Tehdy 29letý vyhlášený pracant a dobrák ho završil na nejdelší distanci. Vzhledem k tomu, že maraton zažíval poprvé, na trati se držel tehdejšího držitele světového rekordu Jima Peterse. „Není tempo příliš rychlé?“ tázal se Brita v polovině.
„Naopak, je dost pomalé,“ reagoval Peters, jenž se těmito slovy snažil svého soka rozhodit. Bezelstný reprezentant Československa však jeho informaci považoval za pravdivou a skutečně zrychlil. Až nakonec na natřískaný Olympijský stadion, na němž burácelo 70 tisíc lidí, dorazil s náskokem první.
A to si ještě druhou polovinu závodu krátil čas konverzací s fotografy v kolemjedoucím autě, protože jak poznamenal: „Maraton je velmi nudný závod.“
Když legenda nemohla, tak přidala víc. Zátopek v Houštce lámal rekordy |
Nicméně v cíli na něj čekala odměna v podobě další zlaté medaile a polibku od manželky Dany.
A jejich příběh žije dodnes – díky fotografiím a vzpomínkám těch, kteří je znali.
„S Danou jsem se potkal vícekrát, protože velice aktivně fungovala v Českém klubu olympioniků,“ přibližuje Doktor. „A s Emilem mám krásný zážitek. Nedlouho předtím, než odešel, tak nás na jedné oficiální akci posadili vedle sebe. Měli jsme chvíli čas, než program začal, tak jsem si říkal, co si budu s Emilem Zátopkem povídat, a on mě překvapil, že se rozpovídal sám. Začal se mě vyptávat, bavili jsme se, jak trénoval on a jak trénujeme my… To bylo úplně super.“
