Při setkání, které u příležitosti 50 let od olympiády v Tokiu a ZOH v Innsbrucku uspořádal Český olympijský výbor, naslouchala jejím slovům v zaplněném sále Valdštejnského paláce více než stovka dosud žijících olympioniků.
Pokud jde o Tokio, z majitelů 14 medailí nechyběli zlatý cyklista-dráhař Jiří Daler, stříbrné družstvo gymnastek, zástupci stříbrných fotbalistů a volejbalistů i bronzoví členové veslařské osmiveslice a dvojskifu, naopak se nedostavil olympijský vítěz ve vzpírání Hans Zdražila, který v Tokiu vyhrál ve světovém rekordu.
Dorazila i velká část hokejistů z Innsbrucku, kteří se tam bronzem zasloužili o jediný medailový úspěch výpravy tehdejšího Československa.
Diskař Ludvík Daněk, běžec Josef Odložil (oba stříbrní), skokan na lyžích Josef Matouš, fotbalový brankář František Schmucker či třeba hokejisté František Tikal a Jaroslav Jiřík se setkání nedožili, stejně jako bronzový střelec Lubomír Nácovský.
„Před padesáti lety jsem ještě nebyl na světě. Mnoho z vás ale znám, protože jste ovlivňovali mládež nejen jako úspěšní sportovci, ale později také jako trenéři, funkcionáři a vzory budoucích hvězd a hvězdiček. Za to vám patří velký dík,“ přivítal olympioniky předseda ČOV Jiří Kejval.
Věra Čáslavská coby největší hvězda československé výpravy v Tokiu vzápětí rozveselila sál.
„Před pár týdny jsem se vrátila z Japonska, kde jsme si rovněž připomněli padesáté výročí olympijských her. A víte, co na mě nachystali? Kdysi jsme si jako gymnastky po závodech vyměňovaly se soupeřkami trikoty a cvičky. A teď mi dali lupu. Ne jednu, ale hned pět kousků. Abych prý lépe viděla na čtení!“ smála se.
Medaile uloupená ze skladů ČSTV
Členky družstva, které získalo v Tokiu 1964 stříbrný kov ve víceboji, zalitovaly, že tým obdržel jen jednu medaili, přičemž nikdo neví, kde je. „Ale já ji mám doma!“ překvapila Adolfina Tkačíková. „Můj trenér Miroslav Kojdecký se před lety vetřel do skladů ČSTV, ukořistil ji tam a dal mi ji,“ líčila.
Jiří Kejval vzápětí všechny členky družstva včetně Marianny Krajčírové, která dorazila ze Slovenska, ujistil, že ČOV nechá vyrobit stejné medaile pro celý kolektiv.
Cyklistu Jiřího Dalera, který v Tokiu získal zlato ve stíhačce jednotlivců, v poslední době nejvíc potěšilo sedmé místo Leopolda Königa v Tour de France. „Je to cílevědomý borec a dříč, takže věřím, že se v celkovém pořadí Tour jednou dostane na bednu,“ pravil uznale.
A co jej těší ještě? „Že jsem pořád tady,“ chechtal se 74letý chlapík, cyklistická legenda, a pokračoval v žertovném tónu. „A taky mě těší. že jsou všechny čtyři moje děti i vnoučata zdravé. Jsem podruhé ženatý, s první ženou jsem žil pětadvacet let, s druhou už je to taky tolik. A víte proč mám tolik dětí? Kdysi jsem se dočetl, že čím víc budu mít dětí, tím větší bude můj důchod!“ vtipkoval.
Jak dal Vojta gól do špatné brány
Veselí kolem sebe šířili také fotbalisté, kteří pod vedením trenéra Rudolfa Vytlačila vyválčili v Tokiu stříbro. Olympijský tým tak navázal na postříbřené MS v Chile 1962, kde stál za režijním pultem rovněž Vytlačil.
„Trenér to byl dobrý, ale ještě lepší byl psycholog. Věřili jsme mu, že na olympiádě můžeme porazit každého. Ve finále jsme sice prohráli s Maďary 1:2 a byli smutní, ale pan Vytlačil nám řekl, že jsme stejně byli lepší a basta,“ pravil Ján Geleta, jedna z legend Dukly Praha, který byl v roce 1967 zvolen nejlepším fotbalistou Československa.
Na finálový souboj s Maďary má vzpomínku někdejší sparťan Josef Vojta. „Do té doby byl nejlepším střelcem našeho týmu na turnaji Ivan Mráz s osmi góly, já jich dal sedm. Tolik jsem ho chtěl dohnat, že jsem se sice trefil, ale do špatné brány,“ líčil, jak zvýšil na 0:2 pro Maďarsko, ale hned upřesnil. „Hlídal jsem jejich nejlepšího útočníka Beneho, šel na něj centr a ode mě se to holt odrazilo za záda Franty Schmuckera,“ přiblížil.
Geleta málem nestihl vlastní svatbu
A jak fotbalisté stříbrné medaile oslavili? „No, asi jsme něco vypili. Ale my to vlastně oslavujeme pořád,“ culil se František Knebort, další z legend Dukly.
„Slavili jsme tak, že mi málem dali trest, protože jsem včas nevrátil olympijské ošacení do skladů ČSTV. Stejně ale nestálo za moc - vždyť třeba kluci, kteří v roce 1962 letěli do Chile, fasovali obleky po olympionicích z Melbourne 1956, a k tomu i čepice s anténkami čili rádiovky,“ dodal Vojta.
Události po olympijském turnaji měly dramatický nádech zejména pro Geletu. „Po finálovém zápase s Maďary jsme tam už těch pár dní do konce her zůstat nesměli a naopak nás hnali domů, asi se šetřilo. Jenže při mezipřistání v Kambodži se letadlo porouchalo, oprava trvala pět dní a já přiletěl do Prahy den před vlastní svatbou. Byly to nervy, ale stihl jsem to,“ usmál se.
