Otec Henry Barbey, finančník a železniční magnát, byl investorem a ředitelem železničních tratí Buffalo, Rochester a Pittsburgh.
Matka Mary se pro změnu stala dědičkou tabákového impéria.
Osmadvacátého dubna 1868 přišla na svět jejich Helene.
Živé dítě. Náramně živé. Ale je to dívka. Tak co s ní?
Rodiče to zkusili se šitím a hrou na klavír. Jenže to bylo pro ni málo akční. Snila o dobrodružstvích knižních hrdinů.
Svatba ji k takovým dobrodružstvím přiblížila. A zároveň jí dala šlechtický titul. V roce 1891 se v 23 letech provdala za ovdovělého švýcarského hraběte Hermanna de Pourtales, důstojníka jezdeckého pluku pruské královské armády.
První ženská olympijská vítězka Hélène de Pourtalès.
Hrabě byl o 21 let starší než Helene. Té nyní přibyla i role adoptivní matky jeho dvou synů Guye, později známého spisovatele, a Raimonda, jenž bude atašém německé ambasády a ožení se s hraběnkou Luisou von Bernstoffovou, dcerou německého velvyslance v USA, přičemž váženým hostem na jejich svatbě bude i prezident USA William Taft.
To jen na ukázku, v jakých kruzích se Helene pohybovala.
Její manžel však byl i vášnivým jachtařem. A kouzlu tohoto sportu vyšších vrstev brzy sama propadla.
Na druhých olympijských hrách v Paříži 1900 dle dostupných záznamů vytvořila s manželem a jeho synovcem Bernardem posádku švýcarské jachty Lérina, která na Seině u města Meulan vyhrála závod plavidel o hmotnosti 1 až 2 tuny.
#WomenInHistory: Celebrating Hélène de Pourtalès, a Swiss sailor and first ever female @Olympics medalist https://t.co/W8S3OzVtgZ
Jelikož na předchozích hrách v Aténách 1896 ženské sportovkyně nesměly startovat (o starověku ani nemluvě), stala se tudíž první ženskou olympioničkou i olympijskou šampionkou v historii.
Ale věděla o tom? Možná ne.
A byla vůbec přítomna při závodě na lodi? I to jistý historik zpochybňuje, byť její jméno v análech Mezinárodního olympijského výboru figuruje.
Zcela věrohodné prameny o jejím startu chybějí. Proto, že pařížská olympiáda občas připomínala frašku. I proto, že počátky působení žen na novodobých olympijských hrách jsou zahaleny nejedním tajemstvím.
Ženy? Tleskejte, nesoutěžte
„Žena je na sportovním kolbišti tvorem nežádoucím,“ prohlásil zakladatel novodobých olympiád, francouzský baron Pierre de Coubertin, a připomněl, že na starověkých hrách nesměly vstoupit ani do hlediště. V éře šněrovaček, korzetů a dlouhých ženských sukní označil olympijské hry za „periodickou oslavu mužského sportu, při které je ženský potlesk odměnou“.
Coubertin podle sportovní historičky Mary Leighové věřil, že „žena může být hrda na počet a vlastnosti svých dětí. Ve sportu je pak její největší zásluhou, když dodává svým synům odvahu soutěžit, než aby se sama o to pokoušela“.
Legenda praví, že v maratonském běhu v Aténách 1896 přesto jedna utajená dívka startovala. Jiná verze tvrdí: běžela po téže trati jako muži, ale až den po skončení olympiády.
V Paříži 1900 poté oficiálně debutovalo na hrách prvních 22 žen, byť proti vůli Coubertina: 10 golfistek, 6 tenistek, 3 hráčky kroketu, 1 jachtařka, 1 vzduchoplavkyně a 1 jezdkyně.
Women competing in their first Olympics in Paris 1900 wore skirts and hats because...fashion. (via @ioc) #IWD2016 https://t.co/lBQ4EfoYxk
Vzduchoplavkyni a jezdkyni posléze z análů vyřadili, což můžeme opět klást za vinu velkým zmatkům okolo pařížských her. „Je zázrakem, že je olympijské hnutí přežilo,“ posteskl si později Coubertin přátelům.
Hry tehdy doslova pohltila pařížská Světová výstava, se kterou je Coubertin v dobrém úmyslu spojil. Jenže Alfred Picard, generální sekretář výstavy, Coubertinovy olympijské ideje vůbec nepochopil.
Soutěže natáhl od května do října. Plakáty povětšinou informovaly jen o „závodech ve sportech a cvicích tělesných“. Noviny a časopisy psaly o „Mezinárodním mistrovstvím“, „Mezinárodních hrách“, „Pařížském šampionátu“ či o „Grand Prix pařížské výstavy.“ Jen ojediněle se objevilo, že jde také o závody „her olympijských“.
Picard vypsal i soutěže v chytání ryb na ulici či běhu trojnohém nebo střelbě z kanónu. Mnohé z nich MOV ani nezařadil do oficiálního programu. Další závody s odstupem let historici a experti MOV z oficiálních statistik vyřadil jakožto soutěže her nedůstojné či jen skromně obsazené.
Jiné ve statistikách zůstaly, i když jejich aktéři neměli zdání, že závodí na olympiádě.
Pro plavce přichystali organizátoři závod na 200 metrů s překážkami. Museli vyšplhat na sloup, umístěný ve vodě, přelézt jeden člun, podplavat druhý.
A atletický ovál? Vytyčili ho na hrbolaté louce u Buloňského lesíku. Dráhy oddělovaly provazy napjaté mezi kolíky zatlučenými v zemi.
Stalo se před letyHistorický seriál sportovní redakce iDNES.cz Všechny díly seriálu najdete přehledně ZDE. |
Rozhodnutí pořádat zde závody i v neděli se setkalo s ostrými protesty u řady sportovců USA. Někteří z nich raději odstoupili, než aby soutěžili v den, který měli podle svého náboženství ctít jako den volna.
Zdaleka ne všechna jména pařížských vítězů jsou známa. Francouzská dvojveslice Brandt - Kelin přišla o kormidelníka, a tak posadila do lodi sedmiletého kluka, kterého „sebrala“ na ulici. Po závodě utekl, jeho totožnost nikdo nezjistil.
Sestava vítězné švýcarské jachty Lérina je naopak zapsána jasně: tři jména, jedno z nich Helene de Pourtalesová.
Ve stejné sestavě vybojovali i druhé místo v dalším závodě v kategorii jachet o hmotnosti 2 až 3 tuny, hned za vítěznými Němci.
Přesto historik Bill Mallon zpochybnil, že se na Lérině plavila v Paříži i Pourtalesová. Na základě výzkumné práce Iana Buchanana poukázal, že její účast není dobře zdokumentována a že se tehdy do výsledkových listin zapisovali také majitelé jachet, byť někteří z nich zůstali na břehu a najali si jinou posádku.
Helene tedy mohla být podle Buchanana uvedena mezi vítězi coby nestartující spolumajitelka lodi.
Jaká byla skutečnost, se patrně nikdy nedozvíme.
Vzduchoplavkyni vyškrtli, kroketistky nikoliv
Závod jachtařů se konal 22. května 1900. Pokud by hraběnka Pourtalesová nebyla závodící aktérkou olympijských soutěží, pak by se prvními ženskými olympioničkami všech dob staly tři Francouzky, které patřily k devíti účastníkům otevřeného turnaje v kroketu, v němž všechny vypadly v prvním kole: Fillleaul Brohyová, Marie Ohnierová a Mademoisell Despresová. O prvních dvou z nich informoval i list Journal des Sports.
Až dva měsíce po jachtařských závodech se konal i turnaj tenistek, první ryze ženská individuální soutěž her. Účast: 6 hráček. Vítězka: Britka Charlotte Cooperová, pětinásobná wimbledonská šampionka.
Charlotte Cooperová, první olympijská vítězka ve dvouhře žen a smíšené čtyřhře.
V tenise se představila i další záhadná osobnost, jistá Hedwiga Rosenbaumová, v Praze žijící Němka. Vybojovala dvě třetí místa - ve dvouhře i ve smíšené čtyřhře s americkým partnerem. Ačkoli neměla s českou výpravou nic společného (startovala soukromě) a jako zemi svého původu napsala do přihlášky pouze „Praha“, historici olympismu její medaile i účast připisují k české výpravě.
Naopak italská jezdkyně Elvira Guerrová, jež se na koni Libertin utkala s muži v kombinovaném jezdeckém klání, měla smůlu. Její disciplína byla dodatečně vyřazena z olympijských soutěží.
#Olympics Elvira Guerra of Italy, one of the first female equestrians to compete at the Olympic Games (Paris 1900). https://t.co/judTP3GQC8
Podobný osud potkal Madame Maisonovou, která se svým manželem skončila čtvrtá ve vytrvalostním klání v letu horkovzdušným balonem.
Coubertin: Snad jednou nebudou hrát i fotbal
I po pařížských hrách zůstávaly ženy na olympiádách dál spíše kuriozitou. V St. Louis 1904 startovalo pouze šest lukostřelkyň, pro něž byly vypsány tři disciplíny. Domácí Matilda Howellová se v nich stala první trojnásobnou ženskou olympijskou vítězkou.
Kritici sportu něžnějšího pohlaví tehdy dokonce argumentovali, že kvůli sportu budou ženy neplodné a změní se v muže. Diskuse se točily též kolem oděvů sportovkyň. Odhalovat ženské křivky bylo tabu, takže například tenistky hrály v dlouhých šatech a gymnastky si musely obvazovat hruď širokými pruhy látky, přes něž oblékaly spodničky a blůzy.
Do programu her v Londýně 1908 přibylo ženské krasobruslení. Načež zasedání MOV v Lucemburku 1910 hlasovalo o zařazení ženského plavání a gymnastiky. Coubertin byl rezolutně proti, ale opět jej přehlasovali.
O dva roky později do Olympic review rozhořčeně psal: „Cítíme, že hry mají být rezervovány mužům. Máme snad ženám otevírat jen některé disciplíny? A co se stane v budoucnu? Dovedete si představit, že budeme mít i ženské atletky nebo fotbalistky? Mají na takový sport hledět diváci? Nemyslíme si, že takovým směrem bychom se měli vydat.“
Plavecké závody se ve Stockholmu 1912 musely obejít bez Američanek, protože Olympijský výbor USA odmítal soutěže, v nichž ženy nenosily dlouhé sukně. První plaveckou olympijskou šampionkou se stala Australanka Fanny Duracková.
Ženy požadovaly mnohem více svých soutěží na hrách, a tak si na protest v roce 1922 založily vlastní Světové ženské hry.
Patrně i ty přiměly MOV, aby od amsterdamské olympiády v roce 1928 zařadil do programu také ženskou atletiku.
Nizozemská královna Vilemína I. tehdy odvolala účast na slavnostním zahájení, když podlehla nátlaku církve označující hry za „pohanský svátek“.
Zlý dopad na prestiž ženského sportu měl následně závod na 800 metrů.
Prominentní novinář John Tunis psal: „Na škvárové dráze jsme sledovali jedenáct ubožaček, z nichž pět odpadlo už před cílem a pět dalších zkolabovalo za ním.“
Lina Radke of Germany won the first Olympic women's 800 metres at Amsterdam 1928 ©Getty Images http://t.co/0dp6dPKSAf
Jenže bylo to skutečně tak? Do boje za obhajobu amsterdamských žen vytáhla na sklonku 20. století Anita DeFrantzová, americká veslařka a členka MOV.
Poukázala, že naneštěstí pro pana Tunise existují z roku 1928 fotografie i filmový záznam. A co ukazují? „Na osmistovce startovalo jen devět žen. Všechny dokončily. Některé sice ležely v cíli na zemi, ale žádná z nich nezkolabovala vyčerpáním,“ líčila.
Stárnoucí Coubertin přesto ještě v roce 1928 psal: „Stále jsem proti účasti žen. Byly včleněny do programu proti mé vůli.“
Osmistovka žen se vrátila na olympijskou scénu až v Římě 1960.
A v roce 1996 se na hrách objevily i baronem kdysi zmiňované fotbalistky.
Helene de Pourtalesová, která měla stát na počátku dlouhé řady olympioniček, zemřela 2. listopadu 1945 v Ženevě.
