Ano, než se olympiády staly gigantickým podnikem, skutečně jim hrozil zánik. Na počátku 20. století byly pohlceny výstavami. Vinen tím byl paradoxně právě Pierre de Coubertin, prezident Mezinárodního olympijského výboru. Jeho totiž napadlo přičlenit hry ke Světovým výstavám.
Následovalo fiasko v Paříži 1900.
Alfred Picard, generální sekretář tamní Světové výstavy, Coubertina vůbec nepochopil. Plakáty informovaly jen o „závodech ve sportech a cvicích tělesných“.
Picard vypsal i soutěže v chytání ryb na ulici nebo v běhu trojnohém. Mnohé z nich MOV odmítl zařadit do oficiálního programu.
Pro plavce tehdy přichystali závod na 200 metrů s překážkami. Museli vyšplhat na sloup, umístěný ve vodě, přelézt jeden člun, podplavat druhý.
Soutěže, zčásti sport a zčásti pouťová atrakce, skomíraly v Paříži na okraji zájmu, téměř bez diváků. Výjimkou se stalo jen klání lukostřelců, protože zastřílet si mohli i příchozí. Dostavily se jich dva tisíce.
„Byl jsem smuten a zahanben,“ uvedl Coubertin o pařížském dobrodružství. Přesto akceptoval další. Třetí novodobé olympijské hry se v St. Louis 1904 opět konaly v rámci mezinárodní výstavy.
Američan českého původu Charles Dvorak vyhrál na olympiádě v St. Louis 1904 skok o tyči.
Po jejich skončení francouzský baron psal: „Zanevřel jsem na to město, jež mě zbavilo všech iluzí.“
Vrcholem naprosté ignorance Coubertinových ideí byly tzv. antropologické dny amerických organizátorů, při nichž „testovali schopnosti nižších ras“ při závodech indiánů proti africkým trpaslíkům, Patagoncům a dalším rasám.
„Vyžadovalo by to mimořádnou shovívavost starobylých předků, kdyby se náhodou ocitli mezi rozjařenými diváky,“ poznamenal si Coubertin.
Organizátoři vypsali i závod v plivání tabáku do dálky, který se pochopitelně rovněž neocitl na seznamu oficiálních soutěží MOV. Když se Coubertin rozčiloval, šéfové výstavy oponovali: „Buďte rádi, podobnými akcemi přitahujeme pozornost lidí k vašim olympijským hrám.“
Tomorrow marks the 116th anniversary of the 1904 St. Louis #Olympic Games. A disaster from start to finish, including the racist “Anthropology Days” competitions, strychnine doping, and the near collapse of international competition! @westernuOlympic @Westernussirg @NOlympicsLA https://t.co/0N37KxygMU
Plavci na nich soutěžili v umělém jezírku nepravidelného tvaru. Startovali z voru, který pod jejich váhou klesal ke dnu.
Během zápasů ve vodním pólu bylo na opačné straně jezera povoleno vstoupit do vody skotu z výstavy hospodářských zvířat. Do roka pak zemřeli čtyři ze sportovců na tyfus.
Olympijské hry, nebo mistrovství USA? Obojí
Evropané museli na hry cestovat jedenáct dní lodí a poté ještě další dny vlakem. Organizátoři nenaplnili původní sliby, že zahraničním účastníkům uhradí dopravu, a tak z 651 zúčastněných sportovců jen 62 bylo odjinud než ze Severní Ameriky. V některých sportech byly olympijské závody vypsány zároveň jako mistrovství USA.
Celkem se představilo pouhých dvanáct zemí. Češi chyběli, nesehnali na cestu dost peněz.
Women boxing at the 1904 Olympic Games in St. Louis http://t.co/shvkqLE27s
A ženy? Těch startovalo v oficiálních kláních všehovšudy šest. V lukostřelbě. Navíc předvedly ukázkové zápasy v boxu.
Účastníky her ubytovali ve srubovém hotelu se sedmi tisíci pokoji, který organizátoři po skončení her zapálili.
O medaile se bojovalo i v lakrosu, kroketu nebo přetahováni lanem. A byly to poprvé skutečné medaile, zlaté, stříbrné a bronzové, jež nahradily olivové věnce z her v Aténách 1896 a Paříži 1900.
Gymnasta George Eyser, Američan s německými kořeny, jich získal hned šest, ba co víc, vybojoval je s dřevěnou nohou, o tu pravou ho připravil vlak.
Na tři vítězství dosáhl další Američan Frank Kugler, v zápase, vzpírání a přetahování lanem. Stal se tak jediným sportovcem v historii, jenž na jediných hrách získal zlato ve třech různých sportech.
Big effort here by a Greek weightlifting champion at the 1904 St. Louis Olympics. https://t.co/NyNsZ0KSoz
Mezi ukázkovými sporty se ocitly i basketbal mužů, jenž poté zažil olympijskou premiéru až v roce 1936, nebo gaelský fotbal pro 15 hráčů.
Koktejl ze syrových vajec a strychninu
Příběh maratonského běhu, tehdy ještě pořádaného na 25 mílí, svojí bizarností snad nejlépe dokumentuje ony divoké časy novodobých olympijských pionýrů.
Dělník z továrny na mosaz Thomas Hicks věřil, že jeho unikátní strategie bude pro maraton tou vítěznou.
V čem spočívala?
1. Brát si od svých dvou pomocníků při závodě destilovanou vodu, ale za žádnou cenu ji nepít, jen si s ní proplachovat ústa.
2. Nechat se na trati omývat horkou vodou, jež prospěje tělu lépe než studená.
3. Až půjde do tuhého, nadopovat se.
Pravidla ještě doping nezakazovala. Když se tedy na 28. kilometru Hicks začal potácet, dva pomocníci doprovázející jej v automobilu mu podali „koktejl“ smíchaný ze dvou syrových vajec a miligramu strychninu, jedu na krysy, jenž zároveň sloužil i jako lék na svalovou ochablost.
Na 32. kilometru přesto prosil: „Už nemůžu. Nechte mě lehnout si na cestu.“
Pomocníci mu to zakázali: „Chvíli jen jdi.“
Today in 1904 Thomas Hicks won the Olympic marathon after a couple of injections of strychnine & 'a large glass brimming with brandy.' https://t.co/POHRPCgZ01
Nalili do něj další koktejl, navrch přidali panáka brandy. Přesto na 39. kilometru vypadal jak zombie a kolaboval. Dostal třetí koktejl a opět brandy.
Po třech hodinách a 28 minutách byl vítězně v cíli a ztratil vědomí. Lékaři později konstatovali, že další dávka strychninu by už byla smrtící.
„Závod prokázal, že léky atletům na trati prospívají,“ oponoval Charles Lucas, Hicksův pomocník.
Cílem původně proběhl jako první kdosi jiný: Fred Lorz z New Yorku. Alice Rooseveltová, dcera prezidenta, dokonce přiskotačila a ověnčila Lorze květinovým věncem. Leč záhy se provalilo, že je podvodníkem.
Stalo se před letyHistorický seriál sportovní redakce iDNES.cz Všechny díly seriálu najdete přehledně ZDE. |
Na 15. kilometru Lorz dostal křeče, zastavil a nasedl do automobilu. Z něj mával soupeřům i divákům. Jenže vozu se zavařil motor. „Tak já těch zbylých pět mil doběhnu,“ vyřkl odpočatý Lorz a vyrazil ke stadionu.
„Byl to jen vtip,“ hájil se poté. Doživotně jej diskvalifikovali, ale po roce trest zrušili a Lorz ovládl Bostonský maraton, pečlivě sledován po celé trati.
Na závodní trati v olympijském St. Louis, kde zvířený prach od koňských hlídek i doprovodných automobilů způsobil, že běžci „prach doslova jedli“, bylo však kuriózních figurek víc.
Kubánec Felix Carvajal se o olympijském maratonu dozvěděl v Havaně náhodou. „Tam budu,“ prohlásil.
Nebyl atletem, jen pošťákem zvyklým na dlouhé pochůzky. Peníze neměl. Běhal tedy kolem hlavního havanského náměstí a od kolemjdoucích vybíral příspěvky na cestu. Ale po připlutí do New Orleansu prohrál všechny peníze v kostkách.
Dál pokračoval stopem. Vyčerpaný dorazil do St. Louis, kde se nad ním smilovali američtí vrhači a podělili se s ním o jídlo i pokoj. Na start přišel v botách s vysokou podrážkou, v bílé košili s dlouhými rukávy a tmavých kalhotách. Tak chtěl běžet. Policista mu aspoň ustřihl rukávy a nohavice.
V průběhu závodu dostal hlad. Nejdřív snědl pár broskví, které ukradl Hicksovým pomocníkům. Pak si udělal odbočku do blízkého sadu pro zelená jablka. Se žaludečními křečemi usedl u trati. Přesto skončil čtvrtý.
Startovali také dva černí Afričané, první v historii her - Len Tau a Jan Mashiani z kmene Zulu. Nepřijeli na hry, dovezli je sem coby atrakci na výstavu k búrské válce, při které běhali jako spojky. Když už tu byli, zkusili olympijský maraton.
Tau skončil devátý, Mashiani dvanáctý. Pozorovatelé tvrdili, že by zaútočil na medaili, kdyby ho nezačali pronásledovat dva obrovití psi, před kterými prchal oklikou přes obilné pole.
@sahistoryonline no biography of Jan Mashiani and Len Tau the first black SA in 1904 St. Louis Olympics @RareSApics https://t.co/KY0WIrMcC6
Vítěze Hickse odnesli z cíle na nosítkách do šatny, kde ho čtyři lékaři křísili. Večer si v hotelu postěžoval: „Dnes jsem zhubl o tři kila.“ A oznámil, že ukončuje sportovní kariéru.
„Vždy jsem toužil získat jeden z těch pohárů pro vítěze maratonu. Teď ho mám, tak přenechám to štěstí i ostatním.“
K olympijským hrám se štěstí přiklonilo až o čtyři roky později v Londýně. Také v metropoli nad Temží ještě byly (naposledy) součástí Světové výstavy, její organizátoři však pojali toto propojení mnohem citlivěji než jejich předchůdci.
Hry přežily.
