Na stadion Ptačí hnízdo, kde Barbora Špotáková posledním pokusem přehodila Rusku Abakumovovou, výpravy napochodují v únoru 2022 při zahájení her v zimních bundách a čepicích.
VýrokyCo také zaznělo o vítězné kandidatuře Pekingu Jiří Kejval, šéf ČOV: „Pro Peking to bude zcela nová zkušenost, tradici v zimních sportech nemá. Nicméně jsem přesvědčen, že hry zvládne zorganizovat na vysoké úrovni. Číňané to zvládli už v roce 2008. Vědí, co taková akce obnáší, to je velká výhoda.“ Thomas Bach, šéf MOV: „Je to rozhodně volba bez rizika. S rostoucí důležitostí Asie, a to nejen ve sportu, je už víceméně normální, že se na kontinentu bude konat více olympiád za sebou.“ Lidskoprávní organizace Human Rights Watch: „Je to facka do tváře zavřeným čínským aktivistům. MOV bude mít příštích sedm let co dělat.“ |
Voda v hale Vodní kostka, kde Michael Phelps osmi zlatými přepsal olympijskou historii, se promění z tekutého skupenství do tuhého a curleři na ní odhodí své kameny.
U Velké čínské zdi, kde závodili na kolech Alberto Contador či Roman Kreuziger, se utkají sáňkaři, bobisté či lyžaři.
A Peking bude znovu olympijský.
Jistě, v jiném ročním období.
Přesto to patrně budou v mnohém podobné hry jako ty v srpnu 2008.
Precizně organizované, až přeorganizované.
Ostře hlídané i sledované.
Gigantické a navenek takřka dokonalé.
Tak jako rozpočet posledních zimních her v Soči 2014 narostl z původních 12 na 51 miliard dolarů, jsem přesvědčen, že ani Peking 2022 nezůstane u nyní avizovaných tří miliard. Jedinečnou příležitost k reklamě i propagandě země, jakou olympiáda nabízí, nepropásne Čína ani tentokrát.
Kde funkce nejsou jen zdvojené
Uvnitř Ptačího hnízda jsem v srpnu 2008 sledoval zahajovací show her za 100 milionů dolarů, s 29 tisíci rachejtlí i 15 153 různými typy kostýmů, jež byla výsledkem třinácti měsíců nácviků, z nichž ten nejdelší trval 48 hodin nepřetržitě.
Futuristická věž vedle stadionu přitom měnila barvy a ozařovala okolní umělá jezírka i umělý les. Umím si představit, jak v únoru 2022 budou tatáž jezírka stylově zamrzlá a okolní bulváry pokryje zářivě bílý sníh. Pravda, i ten bude nejspíš umělý, vždyť v Pekingu ho v únoru napadne v průměru pouhých šest milimetrů měsíčně.
Opět jednou nasadí Čína na hry takřka neomezené lidské zdroje a stvoří pro ně statisíce postů.
Vybavuji si z pekingských letních her loviče listí z potůčku v novinářské vesnici. Či mladíka, pověřeného otírat cedulky na dveřích k toaletám v tiskovém středisku. Nebo armádu zahradníků, kteří na trávníku u vodáckého kanálu vysekávali sekačkami písmena, tvořící z dálky motto her: One World, One Dream. Jeden svět, jeden sen.
Už po přistání na ultramoderním letišti mě před hrami v roce 2008 zaskočili dva výběrčí kuponů od našich zavazadel. Jeden nevěděl o druhém, zato každý chtěl kupony. Proč, proboha? Tady budou všechny funkce zdvojené, usoudil jsem nejprve. Mýlil jsem se. Kdyby jen zdvojené...
Pochopil jsem po vjezdu do novinářské vesnice. Policistka mi zkontrolovala akreditaci. První hosteska mě dovedla ke dveřím u recepce. Druhá od dveří k pultu. Třetí mi dala klíč. Čtvrtá si to zapsala. Pátá mě vedla od pultu ke dveřím. Další čtyři čekaly u vchodu do domu, kde jsme byli ubytováni. Všechny se mile usmívaly, chtěly mi pomoci a říkaly: „Welcome.“ Ale... Nebylo jich trochu moc?
Neodvažoval jsem se ani tipovat, kolik lidí bylo v Pekingu zaměstnáno pro větší slávu her. Milion? Pět milionů? Nakonec, co je to pět milionů v Číně. Zrnko v poušti Gobi.
Život v olympijské bublině
Tehdy, v parném srpnu 2008, jsem v jedné z reportáží stvořil výraz, který později mezi českými novináři zdomácněl: olympijská bublina. V ní jsme se pohybovali, v uzavřeném umělém světě uvnitř jiného světa. Zvykli jsme si na tu armádu vojáků rozestavěných po sto metrech kolem oplocených silnic na sportoviště, na jejich netečné výrazy i strojový krok. Snad bych si připadal i nesvůj, kdybych každé ráno po snídani neviděl „našeho“ vojáka, vartujícího v novinářské vesnici čelem k plotu a upřeně pozorujícího krajinu za bublinou, aby zabránil případnému útoku na naši komunitu. Čína pojala bezpečnost aktérů her ve velkém.
Nad ulicí k Olympijskému parku mě naopak denně upoutával svítící nápis „Smiling Beijing Police“. Smějící se pekingská policie.
A skutečně, policisté na přechodu pro chodce mě vítali úsměvy. Měli to při olympiádě v popisu práce.
Ovšem jakmile jsem opustil naši bublinu, tento „chráněný olympijský prostor“, a vkročil na obyčejnou silnici pro 15 milionů obyčejných pekingských smrtelníků, policajt u řady taxíků mířících do centra se už nesmál.
„Dodržujte frontu,“ přísně nakázal, bez ptaní uchopil moji akreditaci, prohlédl si ji a chtěl vědět, kam se s taxíkem chystám.
Ale kdo ví, třeba i on chtěl jen pomoci. Jen mu nevysvětlili, že se může usmívat, uklidňoval jsem se.
Peking aneb bezpečnější volba
I bublina pro zimní olympiádu bude nejspíš podobná, jen mnohem objemnější. Vždyť nejvzdálenější areály lyžařů v Čang-ťia-kchou se nacházejí více než 200 kilometrů od centra her. Do dějin olympismu vstoupí Peking 2022 coby zimní hry největších vzdáleností.
Napadá vás, proč je tedy Čína dostala? Protože nabídla zázemí ekonomicky i politicky stabilní země, mocnou pěst marketingových agentur, jež má pod palcem, i příslib nového obřího trhu pro sponzory, jelikož se stamiliony svých obyvatel chystá pobláznit zimními sporty (bez záruky, že se to povede).
Členové čínské delegace slaví, že Peking bude v roce 2022 hostit zimní olympiádu.
Prezident Mezinárodní olympijské komise Thomas Bach otevírá obálku s jasným zněním: Zimní olympiádu uspořádá v roce 2022 Peking.
Ve snaze porazit kazašské Almaty, ohánějící se opravdovým sněhem a semknutostí sportovišť, vyzdvihl pekingský tým zkušenosti své země s pořádáním úspěšných sportovních megaakcí a uspěl.
Kritiku nedodržování lidských práv v Číně, se kterou v den voleb vystoupila též organizace Human Rights Watch, vyvažovala v očích volitelů kritika kazašské korupce.
A ani znečištění vzduchu, které v Pekingu ještě narostlo, nebylo pro jejich verdikt nakonec překážkou.
Od panorámatu města mizejícího v šedivém oparu bolely oči, ztěžka jste se nadechovali. Přesto se v létě 2008 během her zjevila modrá obloha. Strana, vláda a organizátoři nařídili uzavřít stovky okolních továren, omezili vjezd aut do města a za pomoci jodidu siřičitého údajně prováděli vědci nad Žlutou řekou pokusy s umělým deštěm.
Také pokusy poručit větru dešti si v roce 2022 patrně zopakují.
Rob Livingstone, producent odborného portálu GamesBids.com, líčí: „Ti, kteří nyní hlasovali pro zimní Peking, viděli v něm obrovský trh pro sponzory i bezpečnější volbu než Almaty. Stejně jako pro ně Tokio 2020 bylo bezpečnější volbou než Istanbul a Madrid.“
Čtyřiadvacátého srpna 2008, přesně ve 21.25, olympijský oheň v číši nad Ptačím hnízdem zčistajasna vyhasl, aniž si mnozí povšimli jeho posledního nadechnutí. Tehdy málokoho z nás na tribuně napadlo, že se sem už za čtrnáct let, a dokonce v zimě, oheň zase vrátí.
Bude to návrat pompézní, ve znamení velkých efektů i gest.
Tím si dnes můžeme být jisti.
