„Je to zjev, úplně multifunkční. Má teď období, kdy na co sáhne, to jí jde,“ říká táta Stanislav Neuman. „Sama ještě nevím, co si vyberu do budoucna. Baví mě všechno,“ poznamenává Kristýna.
Přitom výčet v úvodu ještě zdaleka není kompletní. Mimo jiné se věnuje také hokeji, atletice, cyklistice a vyzkoušela si canicross, v němž sportovec běží v terénu se psem. „Když napoprvé porazila soupeře o tři roky starší, hned chtěla, abychom jí koupili psa. Ale nevím, kdy by na něj při tom všem měla čas,“ dodává táta. A to pořád ještě není konec…
Její nadšení a pestrý záběr ovlivnily sestry. Nejstarší ze sourozenců Tereza ji přivedla k lyžování či cyklistice. Sama se dokonce účastnila předchozích mládežnických her. „A má medaili z rychlobruslení a dvě z kola,“ prozrazuje Kristýna. Prostřední Kateřina ji zase inspirovala v méně tradičních sportech. Například v thaiboxu, který dělá už tři roky: „Taky jsem to chtěla strašně dlouho zkusit, jenže rodiče mi to zakazovali.“
Ale nakonec před necelým rokem souhlasili. „Usoudili jsme, že jsou všechny sporty nebezpečné. Když vám někdo rozbije nos, není to tak hrozné, jako když musíte kvůli úrazu z lyží na operaci. Navíc jí to strašně baví,“ vysvětluje táta. A Kristýna hned v prvním zápase proti slovinské soupeřce zazářila. „Děda na něj ani nechtěl jet, ale potom si ho před spaním pouštěl ještě několikrát,“ dodává.
Olympiáda dětí a mládežeDalší příběhy z Karlových Varů |
Teď se jeho nejmladší dcera chystá na domácí šampionát a vrcholem má být mistrovství světa v Malajsii. „Ale kvůli olympiádě jsem ji musel omezit tréninky a zákaz špatně nesla,“ přiznává táta. Jen pro úplnost: Kristýna v Karlovarském kraji obsadila 7. a 9. místo ve snowboardu a 5., 7. a 14. v rychlobruslení, které zakončila stříbrem ve štafetě.
Jak to vůbec všechno zvládá, když má každý den něco? Zatím v pohodě: „Ve škole je to dobrý, ani unavená nejsem.“
I její rodiče jsou díky předchozí praxi se staršími dcerami zvyklí a přesuny na všechny tréninky a další koníčky stíhají. Spíš naopak – zvláštní, neznámá, nová situace podle táty nastane, když zrovna v plánu není žádný závod ani žádné soustředění: „To jen tak sedíme a koukáme na sebe, co budeme dělat.“
