I přes tak typicky korejskou uměřenost a decentní vystupování je znát, že její tváří cloumají emoce. „Plakaly jsme a plakaly,“ vypráví v dokumentu BBC Hjon Čong-Hwa. Byly to slzy zlaté, které se následně proměnily ve smutné svědectví toho, jak politika ovlivňuje vše včetně sportu.
Už dlouho nebyly naděje na mír mezi Jižní a Severní Koreou tak velké jako nyní, něco podobného se však říkalo i v roce 1991. Tehdy vládla „pingpongová diplomacie“ – poprvé od křehkého příměří uzavřeného v roce 1953 na závěr korejské války vznikl společný sportovní tým. Zopakovalo se to až letos na olympiádě v Pchjongčchangu u hokejistek. Ale stolní tenis, to je v Asii přece jen jiná.
Stolní tenis - ilustrační foto
Byl to doslova blázinec. „Trénovali jsme spolu 45 dní a každý den jsme se viděli na titulních stránkách všech novin,“ vzpomínal stolní tenista Kim Taek-Soo pro New York Times. „A všichni mluvili o prvním kroku ke sjednocení.“
Jak to dopadlo, víme všichni, ale zpět do hal, kde společná Korea v týmové soutěži bojovala o zlato s rivalskou Čínou. A vyhrála! Hráče a hráčky obklopil dav reportérů a zvlášť Hjon se svou severokorejskou kamarádkou Ri to prožívaly s dojetím.
Ano, kamarádkou. Přes obrovský tlak na výkon a veškerou zpolitizovanost totiž vzniklo prosté lidské přátelství.
„Jsou to pro mě výjimečné vzpomínky,“ říkala Hjon, olympijská šampionka a mnohonásobná mistryně světa. „My dvě byly kapitánky, a jelikož Ri byla starší, oslovovala jsem ji Velká sestro. Myslím, že se jí to zalíbilo. I díky tomu jsme si k sobě našly cestu, byly jsme k sobě otevřené.“
Jako by se Ri vypařila
Kim Taek-Soo nechtěl ani po letech specifikovat, o čem všem se s parťákem ze severu bavil, aby jej nedostal do potíží. O dívkách ze znepřátelených zemí se ví víc.
Ochutnávaly spolu jídlo. Hjon nové přítelkyni vysvětlovala, kolik vydělává v přepočtu na americké dolary. Poslouchaly muziku z Jižní i ze Severní Koreje. Společně prožívaly (ne)úspěchy s pálkou v ruce, korunované zlatými medailemi.
A pak všechno skončilo.
Severokorejská sportovkyně se zdráhala přijmout jako dárek na rozloučenou zlatý prstýnek; oficiálně nesměla. „A já jí řekla: Klidně ho někam ukryj, ale chtěla bych, abys měla vzpomínku na tyhle časy. A kdykoli se na prsten podíváš, vybaví se ti.“
Už 27 let může jen hádat, zda uspěla.
Ri jako by se vypařila. Obě startovaly na olympiádě v Barceloně 1992 i na mistrovství světa rok poté. Podle Wikipedie se Ri vdala za severokorejského stolního tenistu. Avšak platí: žádné informace, žádné zprávy. Žádné přátelství.
„Asi je to ode mě hloupé,“ usmála se lehce Hjon v dokumentu BBC, zjevně zadržujíc slzy. „Ale když na to myslím, emoce mě pokaždé přemohou.“
Třeba se ještě setkají. Jejich sjednocovací projekt s pálkou v ruce nevyšel, nyní je tu nová naděje. Byť křehká tak, jak je to možné snad jen na Korejském poloostrově.
