Hradilek dorazil na Základní školu Slovanská v pražských Vinohradech jako stříbrný olympijský medailista z Londýna a patron nového projektu Českého olympijského výboru, který má přivést školáky k častějšímu pohybu a sportu.
Když však vstoupil do školní auly, sám se zasnil, jak v devadesátých letech začínal svou úspěšnou sportovní kariéru. "Při tělocviku jsem vždycky patřil k těm lepším, ale byly disciplíny, který mi vyloženě nešly. Třeba hod krikeťákem..."
Jak vzpomínáte na tělesnou výchovu na základní škole?
Je to trošku smutnější vzpomínka, protože my jsme tělocviku moc neměli. A když jsme ho měli, tak jsme pořád dělali prakticky to stejné. Proto jsem hrozně uvítal tuto akci, která, doufám, pomůže přivést děti ke sportu. Když mě ČOV oslovil, tak jsme vůbec neváhal a řekl, že přijdu.
Zvýšil byste počet hodin tělocviku, jak navrhuje ministr školství Chládek?
Podle mě je to důležité, protože tělocvik přispívá nejen k tomu, že se děti pravidelně hýbou, ale také jim pomáhá k lepšímu soustředění v dalších předmětech. Po tělocviku se tělo unaví, nedělá blbosti, mozek se prokrví a udržuje pozornost.
Doporučil byste určitý druh sportu, nebo na něm úplně nezáleží?
Hlavně je důležité, aby se ty děti hýbaly. To mi chybělo, a proto jsem třeba nedával pozor v jiných hodinách. Často jezdím do zahraničí, do USA, Austrálie, Nového Zélandu a tam mají alespoň hodinu sportu každý den.
Může děti motivovat vaše návštěva, jakožto dvou úspěšných olympioniků? Jak jste to vnímal, když jste byl sám školák?
Nepamatuju si, že by za námi takto někdo přišel. Nicméně si vzpomínám, že když jsme byli v páté třídě v roce 1998, tak při semifinále s Kanadou v Naganu nikdo nebyl v lavicích a všichni koukali v jídelně na hokej. A tehdy, kdyby mi někdo řekl, že přijde kdokoliv z hokejového týmu, tak bych byl úplně šťastní.
