„Tohle pro nás nevypadá dobře,“ uznal i člen MOV John Coates. Olympiády mají pořád báječný obsah na sportovištích, produkují nezapomenutelné bitvy, emoce, zážitky. Ale jinak?
Zimní Soči 2014 bylo až vykastrované, když u Černého moře vznikl umělý betonový komplex; obří předražení ani nezmiňovat. Z letního Ria 2016 si stále vybavuji povzdech obyvatele favely, který shlížel dolů na olympijské město: „Kdyby nám radši postavili nemocnice.“
A k tomu sílí „móda“ odstupování z kandidatur. Boston, Krakov, Stockholm, Lvov, Oslo, Řím, Mnichov, Davos, Hamburk, nyní Budapešť - tahle města nedávno dala na obyvatele nebo na finanční studie a řekla olympijské šanci NE.
„Převažuje mínění, že hry přinášejí městu problémy,“ líčil v USA Today Jules Boykoff, autor knihy o jejich politické historii. „Přinášejí i skvělý sport a spoustu vzrušení, ale to jsou jen prázdné kalorie. Taková ‚strava‘ se vám vrátí. Viz Rio.“
Když Budapešť na základě masivního veřejného odporu couvla, znamená to negativní průlom. Naposledy zůstali pouze dva kandidáti v roce 1988, ale nyní se historie opakuje rovnou násobně. Pouhá dvojice zbyla pro zimu 2022 - vítězný Peking a Almaty - i pro letošní zářijovou volbu na léto 2024 (Los Angeles a Paříž). Pět kruhů se náhle jeví zrezle, snad až s trhlinami.
Budapešť se vzdala kandidatury na hry v roce 2024:
Za mnohé si olympijské hnutí může samo, především za nabubřelou víru, že zlaté časy potrvají věčně. Je zároveň trochu nefér zpětně říkat „my to věděli“ o olympiádě pro Brazílii. Situace ve světě se drasticky změnila. Ekonomika velmoci Jižní Ameriky dostala spoustu ran do slabin.
Ano, byla to riskantní, neboť neprověřená volba, na druhou stranu tehdy zněla i skvěle - první hry pro tento kontinent v dějinách, gesto uznání pro brazilský růst, vidina karnevalu...
Rio jako takové bylo překrásné, podmínky pro olympiádu rozpačité. Hry jsou nyní pro absolutní většinu demokratických zemí strašná finanční zátěž. Fanfarónství mizí, heslo „chléb a hry“ se redukuje na chléb. Při současné brazilské realitě šlo v silně katolické zemi doslova o nekřesťanské plýtvání.
„Město po městě si klade velké a důležité otázky,“ říká Boykoff. A tak je možná čas na radikální řešení. Podle webu Inside The Games, který zblízka sleduje olympijské dění, je pro MOV ve hře varianta, že v září rozdělí hry 2024 a rovnou i 2028 - jedny Los Angeles, jedny Paříži. „V našem čím dál křehčím světě budeme muset přistoupit k dalším úpravám kandidatur,“ cituje server mluvčího výkonného výboru MOV Marka Adamse.
Je tu spousta ale: Austrálie je proti, Turecko nesouhlasí, Čína chce diskusi, opozice je široká. Kdo ví, co bude za jedenáct let?! Hlavy MOV však lze i chápat. Potřebují dobré zprávy. Potřebují ohlásit světu, že o jejich nejnablýskanější produkt je stále zájem; šance takto „prodat“ jen dvě kandidátská města se jeví šalamounsky.
Po Soči a Riu však zoufale potřebují úspěch asijského dvojbloku Pchjongčchang 2018, Tokio 2020. Z Jižní Koreje a Japonska nechtějí slyšet o prošustrovaných miliardách a „bílých slonech“, nýbrž o udržitelnosti, bezproblémové organizaci, nadšení obyvatel, funkčním odkazu.
Svět je křehký, samozřejmě. Pokud bude čím dál křehčích i pět propletených kruhů, může se některý zlomit. A to i nezvratně.
