Ze tří paralympiád má na kontě celkem pět nejcennějších kovů! Je hvězdou ve sportu, který platí mezi paralympiky za nejkvalitnější.
"Nechci, aby to vypadalo jako vychvalování vlastního zboží, ale i funkcionáři nám říkají, že cyklistika handicpovaných má ze všech sportů nejblíže ke zdravým. Ti nejlepší z nás jsou absolutními profesionály," vypráví.
Příklad? Elita britských zdravotně postižených dráhařů se připravuje v tréninkové skupině s olympijskými šampiony Hoyem a Wigginsem.
Ježek naopak startuje i v závodech UCI zdravých cyklistů. Letos byl třetí na Tour Tatry a umístil se v první třetině výsledkové listiny na dvoutýdenním etapovémzávodě Kolem Dominikánské republiky.
V 11 letech hrál s kamarády fotbal na Letenské pláni. Když přebíhali silnici, špatně se rozhlédl – a vletěl pod nákladní tatru. Pravou nohu mu automobil přejel a rozdrtil. Odvezli ho do Motola, kde mu operační tým zachránil aspoň koleno. Patnáct centimetrů pod ním má nohu amputovanou.
Po maturitě si vydělával coby výrobce protéz. Teď se živí jen cyklistikou, i on se stal profesionálem.
Ročně našlape v tréninku okolo 28 tisíc kilometrů. Při svých pobytech v Austrálii často trénuje také se slavným Robbie McEwenem, vítězem 12 etap na Tour. Zvou jej na kritéria, kde potkává hvězdy profipelotonu. A nejen to: při cyklistice se seznámil i se svou manželkou Soňou.
Do letošní sezony vložil Ježek za pomoci sponzorů půldruhého milionu korun. "V minusu zatím nejsem," říká. Za každé zlato z Pekingu může očekávat prémii 70 tisíc.
V časovce včera porazil jak soupeře, tak ukrutné vedro 35 stupňů. "Mám teplo rád, ale tohle bylo dost i na mě. Sporttester mi ukázal tepovou frekvenci 202, ačkoliv mé maximum bylo dosud 190," líčí. Druhému v cíli, Rumunu Novakovi, přesto nadělil 28 vteřin.
Přitom letošní trénink zaměřil na dráhu. "Na minulé paralympiádě v Aténách se mi nepovedlo vyhrát stíhačku, moji nejoblíbenější disciplínu.
Tak jsme se s trenérem připravovali hlavně na ni. Ale z té síly a rychlosti, co jsem nabral, jsem těžil i při časovce."
