Už v kvalifikaci naznačila, že může dokázat velké věci.
Ztratila jen 69 setin na fenoménku a krajanku Ester Ledeckou, zatímco ostatní snowboardistky měly manko dvě a více vteřin.
A pak? Na rozdíl od 30leté dvojnásobné olympijské vítězky ve vyřazovacích jízdách ani jednou nechybovala. A když, tak šlo o zaváhání malé, které ji v její zlaté jízdě nezastavilo.
Zuzana Maděrová, olympijská vítězka. Jak vám to zní?
Pořád tomu nemůžu uvěřit, neskutečné.
Snowboardistka Maděrová získala olympijské zlato, na trůnu střídá Ledeckou |
První velké vítězství jste si schovala na olympijské hry. Docela umění...
Už v Davosu (na Světovém poháru) jsem byla hodně blízko, kdy rozhodoval fotofiniš. Tehdy jsem si říkala, že by to mohlo vyjít, ale nevyšlo. Tak třeba přijde lepší příležitost. Přišla tady. (smích) Od začátku i seděl sníh, trať byla perfektně připravená, modrá i červená byly vyrovnané, krásně postavené. Od rána jsem si říkala: dnes, nebo nikdy, prostě si pro to jdi. A tak jsem šla.
Bylo všech šest jízd bez chybičky?
Jedna tam byla. V osmifinálové jízdě dole na traverzu před cílem, odjelo mi to v měkkém sjezdu, tak jsem pak chvíli i přemýšlela, jestli pro další jízdy nezměním tratě, protože modrá byla delší dobu na sluníčku a dole byla měkčí. Nakonec jsem si řekla, že zůstanu v tom, co mám zajeté. Všechny další jízdy už byly bez chyby.
Co jste říkala na to, že se na vás přijel podívat i prezident Petr Pavel?
Neskutečné, viděla jsem ho hned po první jízdě a pak už pokaždé, jak fandí a raduje se se mnou. Po závodě mi řekl, že děkuje za Českou republiku, že mi moc gratuluje a že je to skvělé.
Atmosféru do značné míry tvořili čeští fanoušci, kterých dorazila horda.
Neuvěřitelné. Hodně jich určitě přijelo i díky Ester, takže jsme měly krásnou podporu, moc si toho vážím.
Zlatá olympijská medailistka Zuzana Maděrová zdraví publikum, v němž je i český prezident Petr Pavel.
Co vaše reakce, když jste se dozvěděla, že dvojnásobná olympijská šampionka vypadla ve čtvrtfinále?
Já v tu chvíli stála nahoře na startu a moc jsem tomu nevěřila. Vedle se ale začali radovat Rakušani, tak mi došlo, že to asi nevyšlo, což mi bylo líto. Fakt jsem si přála, aby byla na bedně. Pro Čechy by to bylo neskutečné, kdybychom se třeba potkaly ve finále.
Jak se vám teď změní život jako olympijské vítězce?
To uvidíme. Zatím si to neumím představit, jaké je žít jako olympijská vítězka, ale asi to brzy zjistím.
Možná při Světovém poháru ve Špindlerově Mlýně?
Možná už ve Špindlu. Nebo možná už příští týden na Dolní Moravě, kam jedu na mistrovství republiky. Možná už tam to pocítím.
Jak teď budete slavit?
To ještě nevím, já nejsem zrovna slavící typ, tak se to budu muset pořádně naučit. Ale mám tady rodinu, tak myslím, že něco vymyslí.
