Skončí tím období, kdy se zimní olympiády ocitaly v poněkud nepřirozených lokalitách.
Ta v roce 2014 se u Černého moře v Soči budovala takříkajíc na zelené louce. Načež přišla asijská éra s Pchjongčchangem 2018 a s Pekingem 2022.
Evropa i Severní Amerika se naopak her bály. Referenda odsoudila nejednu kandidaturu k zániku. Kvůli nim postupně padly ambice Mnichova, Osla, Krakova, Innsbrucku, Štýrského Hradce, Sionu či Calgary.
Hrozilo, že hry zničí samy sebe a nastane jejich soumrak.
Bylo nutné radikální řešení.
V zoufalé snaze o jeho nalezení představil Mezinárodní olympijský výbor svoji Agendu 2020, která má výrazně snížit náklady na hry. Její zásluhou se přece jen povedl návrat Evropy na scénu.
„Kdyby tato Agenda nevznikla, nemohli bychom kandidovat,“ přiznal prezident Italského olympijského výboru Giovanni Malago.
Půjde zároveň o jakýsi „návrat do budoucnosti“. Ukázku, jak mají vypadat zreformované zimní hry v příštích desetiletích.
Agenda 2020 je umožňuje pořádat na mnohem větších vzdálenostech než dosud, aby byla maximálně využita stávající sportoviště.
A tak Švédové plánují, že soutěže sjezdařů a snowboardistů uskuteční v Are, 550 kilometrů od Stockholmu. Skokani a sdruženáři se mají sejít ve Falunu (220 km) a ledový tobogán by byl až v lotyšské Siguldě (460 km přes Baltické moře).
„Olympijskou atmosféru díky tomu zažije i země, která by jinak takovou příležitost neměla,“ konstatuje zpráva hodnotící komise MOV.
Italové pro změnu nabízejí hry s roztroušenými středisky po severu země, od hokeje a krasobruslení v Miláně až po 400 kilometrů vzdálené sjezdařské centrum Cortinu. Biatlonisté by soutěžili v Anterselvě, lyžaři-klasici ve Val di Fiemme, snowboardisté v Livignu, rychlobruslaři v Baselze.
Divákům na místě ubudou možnosti zažít co největší množství sportů, zato televizní balíček z her zůstane celistvý. A především: díky této roztroušenosti mají být náklady na hry o 20 procent nižší než v Pchjongčchangu 2018.
Italové chtějí stavět jen halu pro hokej, jež se později stane i koncertní síní, a Olympijskou vesnici, kterou město nutně potřebuje na ubytování pro univerzitní studenty. Švédové plánují nový areál pro běžecké lyžování a biatlon u Stockholmu.
Po stránce kvality nabízených sportovišť jsou si oba kandidáti téměř rovni. Také rozpočet na pořádání her mají podobný. Švédové počítají s 1,45 miliardy dolarů a Italové s 1,5 miliardy.
Podle posledních rozborů je přesto Milán mírným favoritem. „Vedeme tento závod a jsme na to hrdí,“ říká italský olympijský šéf Malago.
Pro jeho tým hovoří podpora her obyvatelstvem, což je ukazatel, na který mnozí členové MOV dají. Zatímco ve Švédsku je podporuje 55 procent obyvatel, v Itálii 83 procent.
„Ovšem starší Švédové mají v mentalitě, že rádi říkají ne na rozsáhlé projekty, i když to tak ve skutečnosti nemyslí,“ tvrdí Richard Brisius, lídr kandidatury Stockholmu, a zdůrazňuje, že u mladých do 30 let mají hry až 90procentní podporu.
„Máme i druhý nejlepší systém veřejné dopravy na světě, což hrám pomůže,“ dodává.
Italové rádi připomínají, že regionální vlády Lombardie a Benátska poskytly pro olympiádu více finančních záruk, než mají Švédové.
Italským negativem naopak může být nepříliš zdařilá atmosféra olympiády v Turíně 2006, která se především u Turíňanů nesetkala s příliš vřelým přijetím.
Definitivní slovo budou mít členové MOV.
Okolo 18.30 zjistíme, zda zahajovací ceremoniál XXV. zimních olympijských her uvidí 6. února 2026 milánské San Siro, nebo stockholmská Friends Arena.
