Cortina 1956 se stala zimní olympiádou na konci jedné éry, naposledy s otevřenými kluzišti pro hokej i krasobruslení a s přírodním oválem pro rychlobruslaře a poprvé se sportovci SSSR. Malé zimní středisko přivítalo její přidělení s nadšením a vírou, že hry pozdvihnou celosvětový zájem turistů o tento kout Alp. Což se zdařilo – i zásluhou premiérových přímých televizních přenosů.
Černý blesk z Kitzbühelu. Před 70 lety Cortina zrodila nejlepšího lyžaře historie![]() |
Olympijský Turín 2006 byl naopak rozpačitým dostaveníčkem s ústředním mottem „Tady žije vášeň“, i když ve skutečnosti až příliš často opravdovou vášeň postrádal, o čemž svědčily málo zaplněné tribuny i stesky hoteliérů v horách, že jim olympiáda krade běžnou klientelu. O velkých stížnostech Turíňanů na enormní množství uzavírek v ulicích ani nemluvě.
A Milán-Cortina 2026? Už nyní je jasné, že půjde znovu o hry přelomové. Lacinější než v posledních letech, jenže zároveň roztříštěnější než kdy dřív, rozstrkané do středisek po celé severní Itálii, s až pětihodinovými vzdálenostmi mezi nimi.
Televiznímu auditoriu bude dodán úhledný a atraktivní balíček soutěží. Pro diváky na místě se naopak komfort snadného přejíždění mezi sportovišti zcela vytratí.
Jak zásadně se za oněch 70 let proměnily italské zimní olympiády, názorně ukazují také statistiky.
Posuďte sami:
Počet zúčastněných zemí: 32 (1956) - 80 (2006) - 93 (2026).
Počet sportovců: 821 - 2 563 - více než 2 900.
Zastoupení žen: 16 - 38 - 47 procent.
Počet disciplín: 24 - 84 - 116.
Zakopl, ale oheň nezhasl
Z útulné, takřka až rodinné akce přerostly zimní hry do monstrózní show. Jen považte, v Cortině 1956 se veškerá sportoviště nacházela v těsné blízkosti, pouze rychlobruslařský ovál vytyčený na zamrzlém jezeře Misurina byl vzdálen od centra 13 kilometrů.
Slavnostní zahájení v roce 1956 trvalo pouhých 55 minut a konalo se v pravé poledne. Jaký to nepoměr k současným až čtyřhodinovým spektáklům pod umělým osvětlením, při nichž vystupují takové celebrity, jimiž budou letos například Andrea Bocceli nebo Mariah Carey.
Zato tehdy, před 70 lety?
Nejvíce propíranou postavou ceremoniálu se stal rychlobruslař Guido Caroli, který na stadion přivezl olympijskou pochodeň, zakopl o televizní kabel, upadl, pochodeň mu spadla na led – ale naštěstí nezhasla.
Listování archivem Cortiny 1956 je cestou do dávné minulosti zimních sportů.
Jen pohleďte, tady je na fotografii třikrát zlatý sjezdař Toni Sailer, v kožené přilbě a širokých, tehdy módních šponovkách podvázaných pod koleny šňůrkou. A tady krasobruslí slavná a krásná Američanka Tenley Albrightová, jejímž maximem jsou dvojité skoky. A co to vyvádějí Finové Hyvärinen a Kallakorpi na skokanském můstku? Vida, mají nový revoluční styl. Říkají mu kapkovitý. Skokan už nemá ruce natažené nad hlavou, ale připažené u těla a ve stále hlubším předklonu rozráží vzduch daleko aerodynamičtěji. Prostě jako kapka.
Rychlobruslení v Cortině 1956 na přírodním ledu:
Pro československé sportovce byla nicméně Cortina 1956 především symbolem zmaru. Žádná medaile a navrch ostuda hokejistů, za kterou tehdejší 5. místo považovali.
„Nás, kteří jsme tam hráli, bude Cortina nadosmrti strašit,“ pronesl poté kapitán Karel Gut.
Počínání hokejistů mohli fanoušci v Československu poprvé v historii her sledovat živě na televizních obrazovkách, byť z dnešního pohledu šlo o vysílání vskutku divoké.
Obrazový signál putoval do Prahy ze západního Německa, zvuková linka naopak z východoněmeckého Berlína. Vít Holubec a Miloš Zouhar komentovali z pražského studia, bez startovních listin. Odposlouchávali ve sluchátkách komentátora z NDR, ten však zase odposlouchával kolegu ze SRN. Proto popisovali dění na obrazovce i se značným zpožděním.
Mimochodem, v Československu bylo tehdy registrováno jen 30 tisíc televizorů.
To o čtyřicet let později v Turíně už mohli čeští fanoušci oslavovat i u kanálu ČT sport, jenž byl právě při těchto hrách uveden do provozu. Po dvou stříbrech Bauera a Neumannové a bronzu hokejistů přišla zlatá tečka v podobě závěrečného zlatého vzepětí Kateřiny Neumannové v závodě na 30 kilometrů.
Vzpomínáte? Komentátor Pavel Čapek ze samého vzrušení spadl ze židle, dvouletá dcera Lucinka utíkala v cíli v růžové bundičce za maminkou... a z lesa se posléze vynořil svérázný kouč Stanislav Frühauf a nám, novinářům říkal: „Tak jako Klostermann v Črtách ze Šumavy jsme to s Katkou dopsali zlatě. Kniha se zavřela a já jsem strašně šťastný. Celá Šumava i naši předkové budou spokojeni.“
Ze světového pohledu se stal Turín bohužel i hrami v EPO-éře dopingových skandálů. Při razii italské policie na pokojích rakouské výpravy se biatlonisté Perner a Rottman raději spasili útěkem z domu i ze země, načež bylo devět rakouských sportovců za přechovávání nedovolených prostředků doživotně diskvalifikováno.
Tobogán bude v Itálii. Tečka
Italské zimní olympiády v letech 2006 a 2026 propojuje v aktuální české výpravě rychlobruslařská ikona Martina Sáblíková. Do Turína dorazila coby nejmladší česká sportovkyně a na zahájení her hrdě nesla vlajku, nyní se v 38 letech a se třemi olympijskými tituly na kontě s boji pod pěti kruhy v Miláně definitivně rozloučí.
Kde bude dějiště rychlobruslařských soutěží, bylo dlouho záhadou, hovořilo se o azylu v německém Inzellu, než organizátoři rozhodli o výstavbě dočasného oválu na milánském výstavišti. Stejně tak bobisté, sáňkaři a skeletonisté málem závodili ve Svatém Mořici, než takovou vizi premiérka Meloniová zatrhla, protože „italská olympiáda musí být celá v Itálii, to je přece věc národní cti“.
V Cortině se tudíž stavěl úplně nový ledový tobogán, jelikož ten z roku 1956 už vážně zrekonstruovat nešlo. Ekologové hned protestovali, že proklamované „velmi zelené a udržitelné hry“ zase až tak moc zelené nebudou.
Přesto má jít o výrazně lacinější olympiádu, než jakou byl rozmáchle stavící Turín 2006, jenž tehdy vykázal sportovní a provozní náklady 4,4 miliardy dolarů. Současná agenda MOV vyžaduje seškrtání rozpočtů a co nejširší využívání existujících sportovišť. Proto budou centra jednotlivých soutěží od sebe na hony vzdálená.
Organizátoři tvrdili, že rozpočet her bude činit jen 1,7 miliardy dolarů.
Ovšem znáte to, čísla po skončení her často bývají odlišná. Rekordmanem v tomto směru je Soči 2014, kde ruská snaha o gigantismus doprovázená masivní korupcí způsobila, že původní rozpočet narostl o 289 procent na 51 miliard dolarů.
Pro český tým by každopádně mohlo jít o dosud nejúspěšnější ze tří zimních olympiád na italské půdě, odhad pěti medailí rozhodně není mimo realitu.
Kdo je nakonec skutečně získá? Sedmnáct dnů v Miláně a italských Alpách odpoví.




































