Vystihla tím naprosto vše. Na jedné straně její obrovská euforie, jásot tisíců Italů a oslavný průlet letadel, která za sebou kreslila zelenobíločervenou trikoloru. Nebo radost Češky Barbory Novákové, která po čtrnáctém místě křepčila: „Nejlepší výsledek života.“
Jenže taky spousta pádů, smutku a rozervaných nadějí.
Proto slova o krutosti.
Ze 43 závodnic ve startovní listině sedmnáct nedokončilo, mimo branky se ocitla i domácí ikona Sofia Goggiaová, která před několika dny v Cortině d’Ampezzo zapalovala olympijský oheň a o vyhlášené sjezdovce Olimpia delle Tofane hovořila: „Je jako poezie, tohle místo nosím v srdci.“
Pád Američanky Breezy Johnsonové v olympijském super-G zastavila až ochranná síť. (12. února 2026)
Nástrahy svahu nezvládla ani Breezy Johnsonová, vítězka nedělního sjezdu. A také Ester Ledecká. I na ni slova Brignoneové sedí.
Z posledních dvou olympijských her se Češka pokaždé vracela jako šampionka. V Pchjongčchangu 2018 se postarala o senzaci, když ovládla super-G a zároveň paralelní obří slalom na snowboardu, v Pekingu 2022 titul na prkně obhájila. I nyní na hry mířila s nejvyššími ambicemi. Jenže se loučí s pátým místem na prkně a bolavým tělem po pádu na lyžích.
„Super-G bohužel skončilo tak, jak skončilo,“ kývla smutně.
Se zády si hnula před závodem. Ledecká: Na startu jsem stála díky adrenalinu |
Už během rozcvičky si hnula se zády. Do startu tehdy zbývalo jen asi čtyřicet minut. Vzala si prášky proti bolesti a líčila, že dolů se pustila hlavně díky adrenalinu.
Na to, v jakém stavu byla, si vedla slušně a mířila na první desítku. Ovšem těsně před cílem nezvládla složitou pasáž, klouzala se po boku a naděje pro ni vyhasly. Alespoň si podle všeho nepřivodila žádné vážné zranění a už vyhlížela návrat do Světového poháru.
„Jak říká můj děda: Ke sportu to patří. Bohužel. Ale je to tak,“ vykládala vnučka hokejového šampiona Jana Klapáče.
Naštěstí ale ke sportu patří i naděje a pozitivní příběhy. Že by se vítězkou stala právě Brignoneová?
Ještě před pár měsíci by si to netipla ani ona sama.
Ledecká jela super-G zraněná a spadla, Nováková obsadila senzační 14. místo |
Psal se říjen, do startu domácího svátku, na který se tolik upínala, zbývaly čtyři měsíce. Jenže ona pořád laborovala s komplikovanou zlomeninou nohy, kterou si přivodila na dubnovém domácím šampionátu.
„Lidé se mě neustále ptali: Budeš v Cortině, budeš v Cortině? Ovšem já nemohla ani pořádně chodit,“ ohlížela se.
Až v polovině prosince oznámila: Rozhodla jsem se, že to zkusím.
Poprvé startovala na konci ledna. Jedno klání na Kronplatzu, dvě v Crans Montaně. A pak už olympiáda!
V pátek večer v Cortině nesla italskou vlajku, zažertovala, že je pěkně těžká, načež vážnějším tónem dodala: „Ale ne, obrovská čest. Je pro mě sen, že tady vůbec můžu být.“
Na tohle všechno ve čtvrtek vzpomínala. Na tiskové konferenci mluvila dlouze, vyprávěla, jak složité období musela překonat.
A jak je nádherné, že jen deset měsíců po těžkém úrazu slaví největší triumf kariéry!
Podobným nadšením hýřila i Nováková, která mezi elitu ve Světovém poháru zatím jen nakukovala. Také ona si toho hodně protrpěla. „Minulé sezony mě neustále provázela zranění, podstoupila jsem dvě operace kolena. Návraty byly náročné, i mentálně,“ vydechla.
Barbora Nováková se usmívá po dojezdu olympijského super-G (12. února 2026)
A teď si může říct: Jsem čtrnáctá na olympijských hrách!
„Nevěřila jsem,“ rozesmála se. „Proto ani emoce v cíli neumím popsat. Obrovské nadšení, slavila jsem, bůhví, co všechno jsem předváděla.“
Je dobře, že sport přináší i takové příběhy.
