Před odletem na hry devětadvacetiletá závodnice připomínala: „K pohodě v závodě potřebuju několik povedených tréninkových jízd.“
V té první skončila v pondělí devatenáctá a okamžitě zamítla myšlenku, že ji pojala přece jen opatrněji.
„Jakmile se v mém sportu někdo na trati šetří, není to zrovna moc bezpečné. Prostě mi to nejelo. Udělala jsem pár chyb, což vás tady stojí hodně času,“ líčila.
Po druhé jízdě, ve které byla naopak čtvrtá nejrychlejší, se už za cílem usmívala: „Fungovalo to líp.“
Tréninky jsou pro skeletonisty veledůležité k doladění materiálu i detailních pohybů těla na trati. „Ještě materiál testujeme. Zatím není při jízdě tak stabilní, jak by mohl být,“ nadhodila.
Ovšem jakmile byste se chtěli dozvědět víc o úpravách speciálně nachystaných saní nebo měření ledu, narazíte na hradbu mlčení - byť se na vás Fernstädtová nadále usmívá a je sympatická a milá. Tyto záležitosti, jakási ledová alchymie, jsou know-how každé závodnice a jejího kouče, které si úzkostlivě tají.
„Jen jsem něco přehodila. Nechci o tom mluvit,“ řekla.
Jaké přístroje k úpravám používá?
Bez odpovědi. Pouze tajemný úsměv.
A strategii měření a korekcí vymýšlí trenér?
Kroucení hlavou a další odzbrojující úsměv: Neptejte se mě, prosím, stejně nic neprozradím.
Dobře, tak raději o práci s videem. Každou jízdu na něm s trenérem Andrlem pečlivě analyzují ve snaze vychytat ideální linii těla pro každou zatáčku.
Počítačovým programům, na nichž by se porovnávala s nejrychlejšími závodnicemi, ale příliš nefandí.
„Každá z nás má jiný materiál a jiný styl jízdy. Takže hledáme spíš maličkosti, které by mohly pomoci mně, a ne, jak co provádí nějaká Britka, Němka, Kanaďanka. Většinou kouč na jízdy ostatních jen mrkne a pak mi shrne, co by v mém případě mohlo fungovat a co ne.“
Zimnice? Proti zlomené ruce maličkost, kývl Hyman. A pak hýřil spokojeností |
Achillovou patou Fernstädtové býval start, v této dovednosti se však v posledních letech vylepšila. Navíc v Cortině je start kratší než jinde.
„Vůbec je tu jeho profil zvláštní,“ popisuje. „Nejdřív strašně rovný a pak jde docela prudce dolů. Chce to poslední kroky fakt zrychlit, protože takový start jsme nikde jinde v sezoně neměli. Ale pro mě v pohodě. Čím kratší start, tím lépe.“
Zdejší dráhu vybudovali organizátoři speciálně až pro tyto hry, když se ta stará z olympiády 1956, kterou proslavila i bondovka Ve službách Jejího Veličenstva, stala reliktem minulosti, nemožným zrekonstruovat.
Skeletonistky tudíž se zdejším korytem nemohou mít letité zkušenosti jako s tobogany v Altenbergu, Königssee, Siguldě a dalších tradičních destinacích Světového poháru. V Cortině zatím absolvovaly jediný pohárový závod, v němž v úvodu sezony skončila sedmá.
První polovinu dráhy považuje za technicky obtížnější. Proto je dobrou zprávou, že v této náročné pasáži ve druhé tréninkové jízdě porážela na mezičase i nejrychlejší Němku Pfeiferovou.
„Celkově je to docela příjemná dráha,“ usoudila.
Jen kousek pod ní se nachází curlingová hala. Julie Zelingrová po pondělním posledním zápase českého mixu nadšeně sdělovala: „Určitě se chci na skeleton zajít podívat, nikdy jsem ho neviděla.“ Po připomínce, že saně se jí před očima jen mihnou, její partner Vít Chabičovský reagoval: „To je právě na tom krásné, ne?“
Ještě o kus dál v centru města se konalo v pátek satelitní slavnostní zahájení her, při němž nesla českou vlajku Lucie Charvátová, které ale Fernstädtová vynechala.
Nemínila nic podcenit.
Přišla jsem si jak v tunelu a říkala si: Přežij! Fernstädtová adrenalinové sporty nemusí |
„S mojí cukrovkou je strašně důležité co nejvíc dodržovat každodenní rutinu. Takže jsem rozhodně nechtěla chodit do jedenácti večer někde venku.“
Kvůli diabetu také zůstává mimo olympijskou vesnici.
„V tamní jídelně bych si jen velice komplikovaně hlídala cukry,“ vysvětlila. „Proto bydlím v soukromí a sama si vařím. Jo, občas do vesnice na oběd zajdu, ale před tréninkem a večer si chci cukry hlídat sama. Nemíním se nechat rozhodit věcmi, které jinak v sezoně nemám. Snažím se taky tady všechno dělat stejně jako na normálních svěťácích.“
Na nich už v průběhu zimy dojela i druhá a třetí.
Díky tomu ví: olympijské stupně vítězů nejsou nemožné.
