Když ve startovní budce ve výšce 2 255 metrů nad mořem čekal s číslem 23 na svůj start, o téměř kilometr níž v Bormiu v cíli už propukala menší party.
V rámci reklamní pauzy hrála ukřičená hitovka „Samba De Janeiro“ od Bellini. Na jednom z balkónů, kde vlály české vlajky, se zase ozýval mohutný řev a potlesk: „Zaby, Zaby, Zaby!“
Osmadvacetiletý sjezdař fanoušky pochopitelně neslyšel, ale s tratí, kterou tuze nemá rád, se rval statečně. Bez zjevné chyby doplachtil do cíle na 20. místě, ze kterého ještě o čtyři příčky klesl.
I čeští fanoušci přijeli do Bormia podpořit sjezdaře Jana Zabystřana.
Jaké jsou vaše první dojmy?
Relativně fajn, neudělal jsem žádnou velkou chybu, pocit z jízdy nebyl špatný, s tím jsem spokojený.
A s výsledkem? Když jste projel cílem, nečekal jste přece jen trochu víc?
Asi jo. Sice furt převládalo to, že jízda byla fajn, což je pro mě hlavní před super-G, ale samozřejmě jsem doufal, že s takovou jízdou bych mohl být do patnáctky. Když jsem ale viděl, že jsem v cíli dvacátý, lehké zklamání to bylo.
O Bormiu jste prohlásil, že je to váš nejméně oblíbený svah, zvlášť v prosinci, kdy se tady jezdí Světový pohár a není moc sněhu. Teď to bylo lepší?
Je fakt, že tentokrát jsem měl z jízdy hezký pocit, což většinou v Bormiu absolutně nemám. Ale ta trať je pořád nerovná, rozbitá, lyže si dělají, co chtějí. Aspoň bylo vidět, takže se šlo na ty díry lépe připravit.
Olympiáda musí bavit. Pro Rakušáky je ale víc vítězství v Kitzbühelu, líčí Zabystřan |
Ani stíny, které na trati vytvářely honící se mraky, vám nevadily?
Trochu nepříjemné to bylo. Když jsem odstartoval, říkal jsem si, jaká je to pecka. Čím níž jsem ale byl, tím víc mraků se po trati potulovalo a už tak hezká viditelnost nebyla. Navíc dole máte po dvou minutách nohy jako kámen, což v té rychlosti udržet není jen tak. Ale na Bormio fakt excelentní podmínky.
O to víc mrzí, že z toho přece jen není lepší výsledek?
Myslel jsem, že bych mohl být výš, ale tenhle sjezd je pro mě fakt těžký. Jestli si z něj mám odnést něco pozitivního, tak to, že mi relativně sedly oblouky a že až se pojede super-G, tak bych si do něj právě tohle mohl vzít. Pak by z toho mohlo být daleko lepší umístění.
Ztrátu na trati jste nabíral tak nějak konstantně. Čím to?
Ještě jsem se na svou jízdu nedíval, ale taky mám pocit, že to šlo postupně. Je to těžký závod, těžká trať a mně tohle úplně nesedí. Když je sjezdovka rozbitá, lyže furt skáčou i při oblouku a dělají si, co chtějí. To je Bormio. Jízda fakt nebyla špatná, bohužel 24. místo a 2,7 sekundy od prvního. Ale pořád jsem relativně v kontaktu s patnáctým místem (ztráta 9 desetin), což jsem chtěl. Snad bude super-G lepší.
Sjezd v Bormiu disponuje i jedním dlouhým skokem, taky jste na něm letěl přes 50 metrů. Zážitek?
Je sice dlouhý, ale ne těžký. Dopadáte totiž relativně do prudkého svahu, který se nedá přeskočit, protože má asi 200 metrů. Na tenhle skok se dá připravit, což mám rád. A mně obecně skoky nevadí, ten na startu je ještě zajímavější. Jede se ze zatáčky, pak to člověka kopne, vlétne do překloněného svahu.
Jan Zabystřan letí olympijskou sjezdovkou v Bormiu.
Spousta sjezdařů si skoky na tréninku zpestřila nějakou srandičkou.
Jo, taky jsem jednou udělal roznožku. Je potřeba si z toho udělat i trochu srandu.
Zatímco v super-G válíte, vyhrál jste Světový pohár ve Val Gardeně, ve sjezdu výsledky tak dobré nejsou. Nemůže za to i materiál?
Nevím, nedokážu říct. Na jaře potřebujeme pár věcí otestovat, protože v průběhu sezony se to dělá těžko. Ale je to spíš mým nastavením, jezdím sjezd hodně jako super-G. Moc kroužím, nejdu do toho s takovým riskem, jaký by byl potřeba. Dneska jsem fakt neudělal žádnou velkou chybu, což možná svědčí i o tom, že kdyby jich bylo víc, možná bych byl rychlejší, protože bych to furt rval dolů. Jezdím co nejčistěji, což pro sjezd není ideální, ale o to lepší je to pro superobří slalom.
V čem vám ještě tenhle přístup pomůže?
Super-G je specifické tím, že před ním nejsou tréninky, takže si ho nikdo nemůže najet. Udržujete konstantní rychlost, jste dál od bran. Ve sjezdu jsme měli tři tréninky, každý si najde svou stopu, což já úplně neumím. Navíc letos jsem sjezd superobřímu slalomu i trochu obětoval, neměl jsem tolik tréninků. K tomu materiál, všechno se mění. Tím, že jsem u Kästle sám, není jednoduché zjistit, jestli jsem udělal chybu já, nebo je někde jinde. Kästle každopádně ukazuje, že do svěťáku patří a doufám, že nás příští rok bude víc a zpětná vazba pak bude lepší. Pokud mi nějaký kluk na stejném materiálu dá dvě vteřiny, je jasné, že chyba je spíš v mém lyžování.
Spolu s Markem Müllerem si sjezdovku Stelvio vyzkoušíte před super-G ještě jednou v rámci kombinace. Výhoda?
Jo, proč ne. Třeba na něco přijdu, bylo by to fajn. Tréninková sjezdovka tady není úplně dobře připravená, takže nejlépe se na super-G připravíte stejně tak, že si to tady dva dny předtím ještě sjedete.
