Jednu svazovala nervozita, další neustála dopad, jiná nepředvedla své maximum. U mnoha snowboardistek tak fanoušci v potemnělém Snow Parku provolávali nešťastné: „Aaaaaaah.“
A pak za lehkého sněžení přišla v první jízdě na řadu Kimová.
Se čtrnáctkou na dresu. S ortézou na rameni schovanou pod bundou, černými copánky a snowboardem značky Roxy předvedla technicky jízdu z úplně jiného vesmíru.
Aspoň to tak v tu chvíli vypadalo – 88 bodů, zdaleka nejvíc ze všech.
V cílovém prostoru přišel její tradiční milionový úsměv a úleva. K tomu pusa od přítele Mylese Garetta, fotbalisty Cleveland Browns v NFL a nejlepšího defenzivního hráče letošní sezony. Mimochodem, obří obránce od své přítelkyně po příjezdu do Livigna dostal vyčiněno, že si nevzal opalovací krém, který mu připomínala…
Kimová si pak plácla s Louiem Vitem, dalším legendárním snowboardistou, a skútrem se nechala vyvézt zpátky nahoru.
„Chloe, Chloe, Chloe!“ poutala jedna z fanynek ječivým hlasem velkou pozornost.
Když ji získala, usmála se a zamávala. Sympatická blondýnka s culíky. V ruce velkou americkou vlajku, to samé na obou líčkách.
„Chloe sleduju od roku 2015, kdy poprvé vyhrála X Games. Vůbec jsem neváhala, jestli vyrazit do Evropy, musela jsem u toho být. Věřím, že bude první v historii, která získá zlato na třech hrách za sebou,“ rozpovídala se sympatická Hannah z Montany, čtvrtého největšího státu USA.
Ano, skutečně s tímhle příhodným jménem, které ji navždy pojí se seriálem s Miley Cyrus.
Třeba jednou nějakou disneyovku natočí i o Chloe Kimové. Byť nebude se zlatou tečkou.
Ve druhém kole zkoušela jízdu ještě vyšperkovat, což se nepovedlo. Přesto stále vedla. Ale ve třetí rundě předvedla absolutní zmrtvýchvstání Jihokorejka Čche Ka-on. Při prvním pokusu nepříjemně upadla, byla v péči zdravotníků a nebylo jasné, jestli vůbec bude pokračovat.
„Ale já ji pořád povzbuzovala, i po tom šíleném pádu. Je to takové moje dítě, znám ji odmala,“ vyprávěla později Kimová.
Čche Ka-on spadla i ve druhém kole. A pak předvedla zlatou jízdu, kterou se o dva body dostala do vedení.
Bylo jasné, že Kimová potřebuje to, o čem před hrami mluvila. Experty i fanoušky napínala. Prohlašovala, že v Livignu ukáže jízdu, kterou zatím nikdo neviděl.
Pro ni typické, vždyť její motto zní: „Prostě to zkus. Nechceš přece žít v lítosti.“
Zkusila, nevyšlo to. Poprvé v kariéře prohrála finále velké soutěže. Vstupu do snowboardové historie byla ze třech zmíněných žen nejblíž. Že to o kousek taky nevyšlo? Pranic ji to nemrzelo.
Po pádu okamžitě přijela své 17leté nástupkyni poblahopřát. Neustále se usmívala. Jestli byla zklamaná, nešlo to poznat.
„Zklamaná? Vůbec ne. Vždyť já po tom pádu před měsícem ani nevěděla, jestli tady budu,“ pronesla na tiskové konferenci, načež se na chvíli rozplakala. „Tohle stříbro pro mě hrozně moc znamená. V přípravě jsem ztratila drahocenný čas. Dřela jsem, abych se vrátila. Jen Čche byla lepší a já jsem na ni pyšná.“
Slova pravé šampionky, která i s pochroumaným zdravím ukázala, jakou legendou U-rampy je.
Myslím, že stárnu
Vlny emocí.
Tak Chloe Kimová popsala svůj duševní stav poté, co si v polovině ledna, jen pár týdnů před olympiádou, během tréninku ve Švýcarsku poranila rameno, ve kterém jí praskla chrupavka v jamce.
Do té doby přitom byla ve skvělé formě.
Všechno bylo přichystáno na její vstup do snowboardové historie.
Jenže najednou nemohla pořádně trénovat, což před takovým svátkem zabolí. Na druhou stranu, tak talentovaná dívka jako ona nepotřebuje tolik času k tomu, aby se dostala do luxusní formy.
„Nemám za sebou ani zdaleka tolik tréninků, kolik bych si přála, ale v pohodě. Je vtipné, že svůj sport dělám už tak dlouho, ale pokaždé se potkám s novými výzvami. Jsem vděčná, že tu vůbec můžu být, že se můžu pokusit. Bude to pro mě týden objevování,“ usmívala se poté, co do Livigna dorazila.
Šlo o ostrý kontrast oproti jejím předchozím přípravám na hry. Před Pekingem vyhrála v prosinci Dew Tour a v lednu Laax Open. Před Pchjongčchangem se od prosince do ledna pětkrát umístila na prvním nebo druhém místě v různých soutěžích.
Pokud ale existuje někdo, kdo si s nedostatkem tréninku dokáže poradit, je to ona.
„Cítím, že moje ježdění je teď na dobré úrovni a jen co se dám dohromady, vrátím se na svahy. Snad to nebude trvat příliš dlouho,“ zadoufala. „Jediné, co můžu udělat, je odpočívat a udělat vše, co je v mých silách, abych byla co nejrychleji zpět,“ řekla a dodala: „P.S. Myslím, že stárnu.“
Jak ten čas letí.
Ve 25 letech je svým způsobem veteránkou. Aktérkou už třetích olympijských her.
Velká oběť táty
Na snowboard se poprvé postavila ve čtyřech letech a o pouhých deset let později se stala nejmladší šampionkou na zimních X Games.
I díky tatínkovi. Když jí bylo sedm, Kim Čong-čin se vzdal práce inženýra, aby mohl její kariéru podpořit naplno.
„Obětoval toho pro mě hrozně moc. Nevím, jestli bych dokázala něco podobného, kdybych byla na jeho místě. Jen kvůli nějakému snu a proto, že vaše dítě miluje sport, který dělá,“ přemýšlela. „Ale nerada o tom mluvím, protože táta se pak vždycky začne naparovat,“ směje se.
Je pochopitelně dcerou jihokorejských emigrantů, na což je náležitě hrdá.
Kromě angličtiny a korejštiny plynně zvládá i francouzštinu.
V sedmnácti se v rodné zemi svých rodičů stala nejmladší olympijskou vítězkou na sněhu. Bylo jí přesně 17 let a 296 dnů. Překonala švýcarskou lyžařku Michelu Figiniovou, která v roce 1984 v Sarajevu vyhrála sjezd, když byla o 19 dní starší.
Dosáhla tam na téměř o deset bodů vyšší skóre než stříbrná Liou Ťia-jü.
Časopis Time ji zařadil na slavný seznam Time 100 a krabice kukuřičných lupínků s jejím obličejem se vyprodala za sedm hodin. Začal se jí měnit svět.
Přitom už o čtyři roky dřív v Soči měla výkonnost na to, aby prohnala nejlepší. Jenže tehdy na hry ještě nemohla. Bylo jí pouhých třináct let.
Po hrách roční pauza
Následně se vrhla na studium v Princetonu.
Nejenže byla pryč od rodičů, ale bylo to poprvé, co se dostala mimo svou komfortní zónu a nebyla obklopena sportovci.
„Vyrůstala jsem mezi snowboardisty, lyžaři a lidmi z akčních sportů. Lidmi, kteří dělali věci jako já. Dostat se na místo, kde nikdo nic podobného nedělá, bylo zvláštní,“ přiznala.
Do školy vlastně nikdy pořádně nechodila, vzdělávala se online. Od 13 let pak objížděla profesionální klání, takže její životní styl zahrnoval hlavně cestování a soutěžení se stále stejnou skupinou lidí.
Princeton nemohl být odlišnější.
Užívala si příležitosti jen tak se ztratit v davu mezi svými kolegy z Ivy League. Někteří z nich o snowboardingu vůbec nic nevěděli, což milovala.
„Říkala jsem si, že nevím, jak se s těmi všemi lidmi spojím, když být sportovcem je opravdu velká součást mé identity,“ popisovala Kim. „Ale žádný z mých přátel (v Princetonu) není profesionální sportovec. Všichni jsou studenti a všichni jsou to prostě mini géniové. Je opravdu zábavné, jak jsem se dokázala spojit s lidmi, kteří neměli podobné zájmy jako já,“ dodává.
Před Pekingem studium přerušila, aby se soustředila na zlatou obhajobu, kterou bez problémů zvládla.
Po obou olympijských hrách pak pokaždé vynechala následující sezonu.
Důvod? To aby dobila baterky. Bez starostí si tak dovolila něco, o čem během kariéry často přemýšlela i Gabriela Soukalová, jak přiznala v rozhovoru.
Soukalová: Měla jsem si dát během kariéry pauzu. Ale kdy? Je to začarovaný kruh![]() |
„Dělám to pro své duševní zdraví. Vždycky po tak velké akci potřebuju na chvíli vysadit, abych se mohla vrátit zpátky,“ říká. „Nechci hned zase někde soutěžit. Chci si užít a vychutnat okamžiky štěstí a vrátit se, až budu připravená.“
Dost pochopitelný přístup.
Pizza a skeleton, ideální kombinace
Vliv Kimové dalece přesahuje rámec sportu.
Byla oceněna několika cenami ESPY, včetně ceny pro nejlepší sportovkyni v akčních sportech tři roky po sobě. Hlasitě se také vyjadřuje k problémům s duševním zdravím a hovoří také o důležitosti péče o sebe. Často na svých sociálních sítích diskutuje i o tlaku slávy a soutěžení.
Proslavila se i ve světě módy, kde spolupracuje s luxusními značkami. Roxy vynesla v několika kolekcích a s Ebay a Vogue se spojila v kampani „Věčná éra módy“, jejíž cílem je vytvořit luxusní outfity z druhé ruky a vintage oblečení.
A jinak? Jaká je?
Pro Sports Illustrated před hrami odpovídala na pár nevšedních otázek.
Jaké italské jídlo milujete? „Dobrou pizzu margheritu.“
Vlastnost v níž jste fakt dobrá a netýká se snowboardingu? „Jsem výjimečná v overthinkingu. Velmi talentovaná.“
S kým byste se chtěla setkat, koho jste zatím nepotkala? „Simone Bilesová. Je tak inspirující a miluju na ní všechno.“
Na který zimní sport ráda koukáte? „Můj bože, skeleton. Tak cool sport a zároveň šílený.“
Co aktuálně hrajete na konzolích? „Lemon Cake. Máte pekařství, pečete různé věci. Má to být pohodová hra, ale je to intenzivní, zákazníci jsou netrpěliví. Stresující záležitost.“
Doslova renesanční bytost.
O mně to dneska přece není!
Kimová je vlastně jednou z prvních světových sportovních celebrit, které vyrostly ve věku sociálních sítí. Středem pozornosti na internetu je už osm let, od her v Pchjongčchangu.
Tehdy se najednou ocitla na červených kobercích, v krabicích s panenkami Barbie, objevila se v hudebních videoklipech. Najednou měla všechno – slávu, úspěch, bohatství. Jenže to s sebou pochopitelně nese i stinné stránky: internetové trolly, stalkery, rasistické urážky.
„Jak jsem stárla, začala jsem se dozvídat více o tom, kde mám hranice a co ještě skousnu. Možná někdy potřebuju víc říkat ne, ale zároveň můžu každému doporučit ty roky volna, co jsem si po hrách brala. Pro mou duševní pohodu byly nesmírně důležité, protože jinak dělám všechno na 150 procent,“ říká.
To může potvrdit i její krajanka se stejným příjmením – Bea Kimová. Příbuzné nejsou, ale Chloe jí už roky dělá mentorku. Obě pochází ze západního pobřeží Ameriky, obě milují pláže, nakupování, opalování. A Bea ke své jmenovkyni pochopitelně vzhlíží.
Často říká, že než se rozcvičí a trochu rozjezdí, Chloe už má za sebou několik tréninkových jízd.
„Je neuvěřitelně cílevědomá. Dokáže se naprosto soustředit na všechno, co dělá – ať už je to snowboarding, hraní videoher, cokoliv. Do všeho dává maximum, proto je nejlepší,“ tvrdí Bea.
Zároveň, byť snowboardová legenda, je nerada v centru pozornosti déle, než je nutné.
I na tiskových konferencích se snaží otázky odvrátit od sebe, zapojit své kolegyně. I když bylo její rameno nejdiskutovanějším kloubem v Livignu, už po kvalifikaci rychle zmínila, že její krajanka Maddy Schaffricková má podobný problém s pravým ramenem.
A když ji novináři ve čtvrtek večer bombardovali otázkami místo vítězné Korejky, s úsměvem vyprávěla, že o ní to tentokrát přece není.
Ale vlastně tak trochu je.
Jedné těsné prohře navzdory.






















