Závodník ze Smržovky na Jablonecku, odkud pochází i legendární jezdec na saních a kreslíř Petr Urban, není na olympijských hrách žádným nováčkem. Atmosféru největšího sportovního svátku letos zakouší už počtvrté. To se ještě žádnému českému sáňkaři nepodařilo.
„Hlavní cíl už jsem splnil - že tady na olympiádě vůbec jsem,“ říká Ondřej Hyman, který koncem února oslaví čtyřicítku. „Závod jede jen pětadvacet lidí a po třech jízdách postupuje prvních dvacet. Mezi těmi bych chtěl být, budu bojovat o každé místo,“ dodává jediný český sáňkař na letošní olympiádě. Do pátku ho v dějišti her čekají tréninkové jízdy, v sobotu a v neděli už ostrý závod.
Na Wikipedii se ještě před pár dny psalo, že jste bývalý sáňkař. Jak se stalo, že už jste opět současný?
Souvisí to s tím, že jsme s bratrem převzali sáňkařský klub ve Smržovce. Potom to už nějak vyplynulo samo. Lidi ze svazu mě oslovili, jestli bych nechtěl zkusit ještě jezdit. Já jsem na to kývl s tím, že uvidím, jak mi to půjde. Šlo nám o to, aby Česko bylo v našem sportu zastoupené na olympiádě. Já jsem měl být takovou pojistkou - a nakonec to vyšlo.
Ondřej Hyman se v italské Cortině připravuje na svůj čtvrtý start na olympijských hrách.
Proč jste vlastně tenkrát před sedmi lety kariéru ukončil?
Sáňkoval jsem celý život a už mě to nenaplňovalo. Věděl jsem, že se neposouvám dál, a tak jsem si řekl, že to stačilo. Chtěl jsem začít žít jiný život a trochu se oprostit od sportu.
Co jste dělal?
Mám menší truhlárnu, takže pracuju se dřevem. To je moje hlavní náplň a činnost, kterou se živím. Děláme interiéry restaurací, zakázkový nábytek do bytů, ale i okna a dveře. Prostě věci, které nejdou běžně koupit a je potřeba je vyrobit na míru. Abych se dostal na olympiádu, musel jsem si vzít volno. Místo abych vydělával peníze, teď půl roku zase sáňkuju. (směje se)
Neměl jste po tolika letech strach pustit se znovu dolů ledovým korytem?
Nebudu vám nic nalhávat. Když jsem přijel na první tréninkový kemp do norského Lillehameru, procházel jsem si dráhu a měl jsem všelijaké pocity. Nevěděl jsem, do čeho jdu. Na té dráze jsem nebyl dvanáct let, a když jsem šel na první jízdu z dámského startu, nebyl jsem si úplně jistý. S každou další jízdou jsem ale šel výškou nahoru, až jsem se dostal na pánský start.
Ondřej HymanČeský sáňkař, nar. 25. února 1986 v Jablonci nad Nisou. Startoval na zimních olympijských hrách 2010, 2014 a 2018. Nejlepšího výsledku dosáhl v Pchjongčchangu 2018, kde obsadil 21. místo. Pravidelně se účastnil světových šampionátů, jeho nejlepším výsledkem bylo 19. místo na MS 2013 a 15. příčka na ME 2012. Po sezoně 2017/2018 ukončil závodní kariéru, v minulém roce ji však obnovil, aby se kvalifikoval na svou čtvrtou olympiádu. To se mu podařilo a nyní se v italské Cortině připravuje na víkendové závody. Jako předseda oddílu TJ Saně Smržovka se podílí na záchraně jediné funkční závodní dráhy v Česku spolu se svým bratrem Jakubem, také bývalým olympionikem. |
Čekal jste, že se vám po dlouhé závodní pauze podaří dostat na čtvrtou olympiádu?
Neměl jsem žádná velká očekávání. Nejdřív jsem říkal, že vyzkouším první dva tréninkové kempy, kde uvidím, jak mi to půjde, a podle toho se rozhodnu, jestli budu tuhle sezonu sáňkovat, nebo ne. No a po nich jsem řekl, ať mi zakoupí letenku i do USA, kde mě čekaly další dva závody Světového poháru.
Co všechno kvalifikace obnášela?
Kvalifikačních závodů bylo celkem pět. Postupový klíč byl takový, že z prvního kola kvalifikace postupuje patnáct nejlepších sáňkařů podle států, a mně se to povedlo. V Park City jsem dojel dokonce na jedenáctém místě. Nečekal jsem, že na tom budu takhle dobře, z postupu na olympiádu jsem měl obrovskou radost.
Je pravda, že jezdíte na starých saních, které jste měl uložené na půdě?
Ano. Jsou to saně, na kterých jsem závodil na olympijských hrách v Pchjongčchangu. Sundal jsem je z půdy, trošku nabrousil, sedl si na ně a začal jezdit. Nový materiál nemám.
To je oproti soupeřům dost nevýhoda, ne?
Samozřejmě. V tom je ale sáňkařský sport nespravedlivý. U bobů a skeletonu musí všichni jet na stejných nožích, to jsou pravidla. U saní je předepsané jen to, že musí být ze železa. Nejsilnější týmy si všechno vyvíjejí samy a spolupracují s univerzitami, kdežto my to děláme na koleně. Něco vymýšlet je strašně těžké, když proti vám stojí tým, kde třicet lidí jen vyvíjí sáňky, zatímco vy na tom pracujete doma v garáži.
Český sáňkař Ondřej Hyman v cíli olympijského závodu družstev. (15. února 2018)
Kolik jste toho před olympiádou stihl najezdit?
Naježděno mám celkem dost. Dokonce můžu říct, že před žádnou olympiádou jsem tolik jízd neměl. Letos jich mám za sebou asi 130. Je to pro mě nezvyk a doufám, že se to projeví i na kvalitnějších výkonech. Kvalifikace na olympiádu byla podmíněná i tím, že závodník musí absolvovat dvacet jízd přímo v dějišti v Cortině.
Jak se vám dráha v Cortině d'Ampezzo zamlouvá?
Je na krásném místě a hodně se jim povedla. Není jednoduchá ani extra nebezpečná. Samozřejmě tam jsou hodně náročné technické pasáže, ale zároveň se jízda dá užít.
S bratrem Jakubem jste se rozhodli obnovit sáňkařskou dráhu ve Smržovce, která je jedinou funkční závodní drahou v republice. Jak jste s tím daleko?
No, je to kupa starostí a práce. Dráha byla v hodně špatném stavu. My neděláme žádnou rekonstrukci, ale snažíme se opravit věci, které se sypou, aby se dráha dala používat. Jak říkal brácha Kuba: Jsme spíš Sáňkařská stavební než oddíl. Spousta lidí tam tráví množství volného času.
Co důležitého vám ještě chybí udělat?
Dokončit elektroinstalaci a dotáhnout ji až do cíle. Dál budeme měnit dřevěné mantinely, které nejsou v dobrém stavu. Zatím jsme tak v půlce. A ostatní závisí na tom, kolik bude peněz a síly. Sáňkování ke Smržovce patří, je tam spoustu let a byla by škoda, kdyby zaniklo.
Připravit přírodní dráhu na závody musí být pořádná dřina...
Je to fyzicky velice náročná práce. Namícháte si sníh, uděláte z něj takovou maltu a ručně nahazujete dráhu. Pak vezmete do ruky škrabky a celou dráhu musíte oškrábat. Když přijde obleva, skoro vám tečou slzy.
Sníte i o chlazené dráze, která v Česku chybí, že?
Ano, ale nebavíme se o podobné, jako je tady v Cortině nebo jako jsou velké dráhy v Německu. Existují i lowcostové varianty jako například v rakouském Bludenzu, kde postavili juniorskou dráhu za nějakých 200 milionů korun. Je to obrovská částka, ale dráha v Cortině přišla na 138 milionů eur.
Český sáňkař Ondřej Hyman sviští ledovým korytem během tréninku na závod družstev.
Nedávno jste na domovské dráze ve Smržovce vyhrál mistrovství republiky. Nepřipadal jste si trochu jako Petr Urban, který i ve veteránském věku tenhle závod vždycky vyhrál?
Ne, to vůbec ne. Byl jsem rád, že se s ostatními kluky můžu svézt a zazávodit si.
Kolik sáňkařů na vrcholové úrovni vůbec v Česku je?
Procházíme generační obměnou. Řada závodníků skončila a teď to potřebujeme nastartovat od žáků nahoru. Čeká nás hodně úsilí, abychom mladé naděje posunuli výš. Kromě Smržovky je ještě klub v Klášterci nad Ohří, kde taky pracují s mládeží a mají tam staré těleso betonové dráhy, ale čeká je na ní ještě hodně práce.
