I pro ně jsou olympijské hry velkým zážitkem. Důkazem je, že se řada z nich hlásí opakovaně, než je organizační výbor skutečně vybere. Tak jako jistá Karla Ruizová. „Už jsem se hlásila jako dobrovolnice do Tokia i Paříže, ale neuspěla jsem,“ vyprávěla pro web olympics.com.
„Přihláška do Itálie byla moje třetí. Když mi přišel e-mail, že mě berou, nemohla jsem tomu uvěřit. Jsem nadšená, že tu můžu být. Je to moje první zkušenost s dobrovolnictvím a zároveň první velká cesta mimo domov.“
Že se dostala zrovna na zimní olympiádu, je pro ni symbolické.
Sama totiž sportuje, od patnácti se intenzivně věnuje krasobruslení, které v její zemi rozhodně nepatří mezi populární sporty.
Sportovní unikát na hrách. Žákyně Valenty zvládá tři sporty, akrobacii dělá jen pár let |
Čtyřiadvacetiletá Ruizová se narodila v Mexiku, kde se k ledové ploše dostává velmi těžko. A tak nejprve vyzkoušela taekwondo. „Líbila se mi na něm disciplína, soustředění i samotné tréninky. Sledovala jsem v televizi Iridiu Salazarovou a Maríu Espinozovou, které se dostaly na olympiádu. Snila jsem o tom, že budu jako ony.“
Že si taky jednou zasoutěží na velké akci, že bude reprezentovat svou rodnou zem pod pěti kruhy. Tenhle sen jí ale vydržel jen do patnácti let, kdy se trochu nečekaně přeměnil.
V roce 2014 Ruizová sledovala olympijské hry v Soči, na kterých ji uchvátila japonská krasobruslařka Mao Asadaová, trojnásobná mistryně světa. „Byla úplně jiná než ostatní, elegantní a hypnotizující. Řekla jsem si, že se musím naučit bruslit.“
A tak začala trénovat.
„Nejdřív jsem si myslela, že jsem na krasobruslení už moc stará. Ale rychle mi došlo, že se stane každodenní součástí mého života.“
Největší inspirací pro ni byl krajan Donovan Carrillo, který se kvalifikoval na olympijské hry v Pekingu. „Několikrát jsem ho viděla bruslit u nás ve městě. Jeho odhodlání posunout mexické krasobruslení na světovou úroveň je obdivuhodné.“
Dalšími vzory byly pro Ruizovou olympijská vítězka z Vancouveru Kim Ju-na, Italka Carolina Kostnerová či Ruska Jevgenija Medveděvová. „Jsou to sportovkyně, které v lidech vyvolávají emoce, o nichž ani netušili, že je mohou cítit. Když bruslí, nedokážete od nich odtrhnout oči.“
Jenže najít v Mexiku vhodné podmínky pro krasobruslení nebylo jednoduché. A tréninky si Ruizová musela platit sama. „Začala jsem učit lidi na kolečkových bruslích, abych si na ně vydělala,“ vzpomíná.
Šok, kletba a zděšení, bůh sražený na zem. Tolik traumat mě přepadlo, říkal Malinin |
Později začala soutěžit, na mistrovství Mexika získala stříbrnou medaili. Její rozvoj na bruslích však přerušila pandemie koronaviru, kvůli které její kluziště na více než rok zavřelo. „Bylo to pro mě hodně náročné,“ přiznala.
Našla si práci v kanceláři, ke krasobruslení se však později vrátila. „Bruslím a trénuji na místním kluzišti, ale už nesoutěžím. Trénuju mladé sportovce, což mě hodně naplňuje.“
Stejně jako čas, který může trávit na letošních hrách. Jako dobrovolnice pracuje v olympijské vesnici v Cortině. „Mluvila jsem se sportovci, které bych nikdy nečekala, že potkám,“ podělila se o zážitky. „Jsou moc milí, ale zároveň z nich vyzařuje neuvěřitelná síla.“
Svůj dětský sen si tak Ruizová splnila, na olympiádu se přece jen dostala. I když v trochu jiné roli.
