Pak se zhroutil.
A plakal.
Johannes Bö, biatlonová legenda všech legend, mezitím v roli experta televize NRK říkal: „Čím si Johan-Olav za poslední měsíc prošel, nikdo z nás nemůže pochopit. Jeho zlato je jedním z největších úspěchů v historii norského sportu, čímsi naprosto extrémním.“
Šestadvacetiletý Botn neminul ani jeden terč, z poslední položky však vyjížděl s náskokem pouhých jedenácti sekund na Francouze Erika Perrota, za nímž v předchozích kolech běžecky zaostával.
Perrota v tu chvíli experti nejvíce favorizovali na zlato.
Jenže Botnovo poslední kolo bralo dech.
„Zní to bláznivě, ale měl jsem pocit, že ho Sivert běží se mnou a přesvědčuje mě: Johane, jeď ještě rychleji,“ vyprávěl. „Nejsem nábožensky zaměřený, ale tohle bylo něco, co se u mě nejvíc podobá silnému náboženskému zážitku. Bylo to tak zvláštní.“
Právě tréninkový parťák Bakken dodával loni Botnovi víru, když byl přeřazen do norského B-týmu a do druholigového IBU Cupu.
Strhující vytrvalostní závod pro bezchybného Botna. Hornig na 26. místě |
Ve Světovém poháru předtím Botn debutoval až ve 24 letech, když v lednu 2024 obsadil v Oberhofu 24. a 26. místo, což není v norské konkurenci nic světoborného. „Mé vystoupení bylo tehdy tak špatné, až jsem si myslel, že to ze sebe nikdy nesetřesu,“ líčil.
Ještě v té samé zimě sice exceloval třetím místem ve sprintu v Soldier Hollow, přesto se po neúspěchu v nominačních závodech v předolympijské zimě do A-týmu nevešel.
Přizvali jej opět až na začátku této sezony a hned první vytrvalostní závod v Östersundu ovládl! Do Vánoc už měl na kontě tři triumfy a pět stupňů vítězů.
Johan-Olav Botn ve vytrvalostním závodě.
„Působí na mě hodně introvertně,“ pozoroval Michal Krčmář. „Ale zároveň o něm říkají, že umí tým potáhnout a je dobrým člověkem do party.“
Den před Štědrým dnem si Botn při soukromém soustředění, které si s Bakkenem uspořádali, šel v Lavaze na pokoj vyzvednout klíče od auta a objevil tam kamaráda na posteli mrtvého s kyslíkovou maskou na obličeji. Co se tehdy stalo, je nadále záhadou, vyšetřování ještě neskončilo.
„Byl to pro mě naprostý šok a panika,“ vzpomínal.
V lednu se zúčastnil pohřbu v Lillehammeru a s pomocí psychologů se snažil srovnat s hlubokou duševní krizí. Navíc onemocněl, musel vynechat dvě kola Světového poháru. Vrátil se až v Novém Městě a nikterak nevynikal.
Zato v úterý v Anterselvě převýšil všechny.
Jaký to má smysl? Po tragédii se biatlon vrací k závodům, Bakkena uctí aplausem |
„Poslední kolo bylo jako emotivní horská dráha,“ tvrdil. „Myslel jsem při něm i na celý rok, kdy jsme se Sivertem trénovali s touhou porvat se o účast na olympiádě. A teď jsem tu za nás oba a úplně nejvýš.“
Norský tým při lednovém závěrečném předolympijském kempu bydlel ve stejném hotelu jako tehdy Botn a Bakken. Společně se tam vyfotografovali s Bakkenovým snímkem, zapálili mu svíčku, květinami ozdobili malý památníček.
Vzpomínka na Bakkena na účtu norských biatlonistů:
„Sivert zanechal v týmu velký kus sebe a v tomhle ohledu Norům tenhle úspěch neuvěřitelně přeju a smekám,“ pronesl Krčmář. „Já bych totéž, co teď Johan, asi nedokázal. Jsem hodně emotivní a nejspíš by mi to emočně bralo příliš sil. Doufám, že zlato Johanovi pomůže, aby se s tou hroznou situací do zbytku života vyrovnal.“
Vítězslav Hornig, na 26. místě nejlepší z Čechů, doplnil: „Botn jen potvrdil začátek sezony, kdy první dva závody vyhrál naprosto suverénně. Teď, navzdory všem těm smutným událostem, nám ukázal, že je světová extratřída.“
Byl to den, kdy v Südtirol Areně doslova prýštily norské emoce. Bronzový Sturla-Holm Laegreid se do mikrofonů norské televize na dálku omlouval své přítelkyni, že ji před třemi měsíci podvedl.
Když se jí k tomu před týdnem přiznal, odstěhovala se. „Prosím, chtěl bych tě zpět,“ vzkazoval jí nyní z Anterselvy.
Na tiskové konferenci, kde se jej na to reportéři stále vyptávali, se později otočil i na stříbrného a poněkud opomíjeného Francouze Perrota a řekl mu: „Promiň, Eriku, že ti našimi osobními příběhy krademe tvoji vlastní medailovou show.“
