Vypadáte tentokrát mnohem spokojeněji než po sprintu.
Jo, musím říct, že to ze mě spadlo. Byl jsem na sebe naštvaný, ne že by na mně ležela nějaká deka, ale dvě noci jsem pořádně nespal. Když na to mám a nejde mi to, snáším takové situace hodně těžce. Dost se ve mně všechno bilo. Takže i když dnes nejde o žádné wow umístění v desítce, jsem spokojený. V izolovaném čase stíhačky bych měl 14. místo, což je pořád vysoká kvalita.
A nebýt dvou ran mimo terče, našel byste se ještě výš.
Střelnice byla v mém podání taková kostrbatá, ale mé střelecké sebevědomí nebylo předtím na kdovíjaké úrovni a já se potřeboval opřít o nějaké základy. Dnes jsem zkrátka dělal biatlon a dělal ho dobře. Mnohem líp se mi pak půjde do dalších startů.
Čokoláda od Karlíka, růže a důležité body. Valentýnské dárky pro Voborníkovou |
Po sprintu jste tvrdil, že do stíhačky půjdete ve stylu all in. Ale vaše první ležka byla pomalá. Nechtěl jste si ambice hned zkraje odstřelit?
To all in jsem asi blbě řekl, nebo jsme se nepochopili. Bylo myšlené tak, že jdu do stíhačky s pocitem, že v ní nemám co ztratit, ale ne že tam vlítnu jak Tomba la bomba a budu střílet bezhlavě. Myslel jsem to tak, že se pokusím osvobodit od myšlenek na výsledky. Však mi také manželka psala: „Přečetla jsem si, že do toho jdeš all in a budeš riskovat. Prosím, nedělej to. Víš, co v tobě je, tak jen všechno dělej, jak máš.“ Snažil jsem se ji potom uklidňovat.
A nakonec jste si vybojoval díky bodům za 18. místo i postup do hromadného závodu. Což byl hlavní cíl?
Jel jsem třeba i o patnácté místo ve stíhačce, ale ano, zejména mi šlo o hromaďák. Usmyslel jsem si, že když se do něj nedostanu, druhý den po štafetě půjdu na čtyři hodiny lyžovat a zkusím nalyžovat co nejvíc kilometrů, ať se potrestám za to, že jsem na olympiádě neprodal, co ve mně je. Čímž jsem si vytvořil v sobě takovou vnitřní motivaci a řekl si: jedno, nebo druhé. A tím jsem se možná i uklidnil, jak říká Per Torvik (expert na techniku běhu), který je tu i naším mentorem. Ale naštěstí budu v masáku závodit.
Biatlonisté na trati stíhacího závodu v Anterselvě.
Po stíhačce vás chválil Vítězslav Hornig, že jste ho při vašem úprku v posledním kole za sebou vytáhl dopředu.
Jo, říkal mi, že byl rád, jak jsme díky tomu dojeli Ukrajince Pidručného, protože on by po něm asi nešel. Já věděl, že to musím zkusit a že každý bod bude strašně důležitý. Tak jsem se snažil od začátku ty pozice hltat. Zároveň jsem si v jednom sjezdu pomyslel, že Vítovi řeknu: „Hele, ty vole nech mě, já ten bod kvůli masáku potřebuju.“ (směje se)
Zatímco on už měl hromadný start víceméně jistý...
Pak mi říkal ze srandy, že by mě v cílové rovince i nechal, ale nechtěl jsem ho do té pozice dostat, protože není vůbec příjemné takhle přemýšlet. Naštěstí jsem Víťu ve finiši urval a nemuseli jsme to řešit.
Zdá se, že si navzájem hodně rozumíte.
Mezi mnou a Víťou je, jak se populárně říká, team spirit – oba cítíme, že bojujeme za tým a jestli já jsem 18. nebo 19., vůbec neřešíme. Víťa na olympiádě předvádí dobré vyrovnané výkony, ale bohužel dělá biatlon, který má v Česku historii top výsledků, a nároky na nás jsou tím pádem vysoké.
Domácí euforie! Vittozziová vyjela Itálii první biatlonové zlato, Voborníková 18. |
Lidé očekávají víc než osmnáctá místa. Tak to myslíte?
Já nikdy nebyl a nebudu alibista, kór se svou výsledkovou historií, když mám medaili a sedmé místo z olympiády. Nemůžu tedy být spokojený s umístěními ve třetí desítce a plácat se, že jsem dojel dvacátý. Musím mířit tam nahoru. Když nebudu, nemám tu co dělat.
V hromadném závodě by tedy mohlo opět jednou dojít na váš pověstný „Bimbomoment“?
Těžko říct. Vidíte, že Norsko, Francie a dva Švédové jsou o level dál než my ostatní. To musíme přijmout. Oni závodí mezi sebou a ostatní nechávají bojovat o osmá, devátá, desátá místa. Musíme být ale připravení, když udělají chyby, využít příležitosti. A co se týče Bimbomomentu… nelítal bych ve hvězdách. Prostě do toho půjdu a uvidíme, co se z toho urodí.
Pokud se vám všechno sejde...
Třeba dnes jsme měli top lyže, které jsme předtím neměli. Neříkám, že byly pokaždé špatné, to vůbec ne. Špatné byly jen ve vytrvalostním závodě, pak normální. Ovšem k top výsledku potřebujete i top lyže. Pak můžete na trati i více odpočívat, více se klouzat, což se dnes povedlo. Ale dnes je neděle, do masáku zbývá dalších pět dní a mezitím jedeme štafetu. Na tu teď koukáme, ta je pro nás důležitá. Určitě se v ní chceme porvat o první šestku.
Start v hromadném závodě by měl být vaším 20. závodem kariéry na olympijských hrách, čímž vyrovnáte historický rekord Kateřiny Neumannové. Co tahle statistika pro vás znamená?
Nechci, aby to vyznělo špatně, ale já tu fakt nejsem, abych si dělal čárky, že mám dvacátý start. K tomu u mě nedojde nikdy. Pokud bych si sem přijel dělat jen starty a čárky, nebudu to doopravdy já, bude to někdo převlečený za mě. Jsem tady, protože chci ze sebe vydat na olympiádě to nejlepší a zajíždět nejlepší možné výsledky.
Přesto, tolik startů i třetí postup do olympijského hromadného závodu v řadě ukazuje na určitou konzistenci, ne?
Že se dlouhé roky člověk drží někde nahoře? To ano, to je fajn. Můžu jít snad příkladem i svým přístupem, že dokážu držet tělo pohromadě, aby fungovalo dlouhé roky. Chápu, že v některých sportech je už start na olympiádě maximem daného sportovce. Nechci snižovat jiné sporty, pro které je strašně složitá už samotná kvalifikace na olympiádu. Ale pro mě osobně není olympiáda o startu, ale o výsledku v závodě.
Hornig: Řekl jsem si, že to s Bimbem zkusímJen o jedno místo za Michalem Krčmářem dokončil stíhací závod Vítězslav Hornig, oproti sprintu si polepšil na devatenáctou příčku. A mohl být ještě mnohem výš, kdyby na závěrečné stojce neminul dva terče. „Z poslední položky jsem trochu zklamaný, ale celkově převládá spokojenost,“ hodnotil. „Dokázal jsem se v závodě hodně dlouho pohybovat tím správným směrem. Poslední položka sice celkový dojem trochu kazí, ale pořád jde o výsledek do 20. místa, s nímž mohu být spokojený.“ Pochvaloval si také spolupráci s Krčmářem v závěrečném kole, do kterého ještě vyjížděl před ním. „Bimbo nastoupil v lese za mezičasem, dřív než bych jinak nastoupil já. Tak jsem si řekl, že to s ním zkusím, že nemám co ztratit – a dokázali jsme se ještě přehoupnout i přes Ukrajince Pidručného. Často spolu jezdíme v měřených trénincích, máme tempa podobná. Takže pokud jede se mnou, vím, že většinou se ho dokážu držet, jestliže nejsem extrémně unavený. Nebo pokud Bimbo nemá ustřelenou formu.“ |
