Na důvod, proč tomu tak je, se snažil přijít celým průchodem novinářskou mixzónou.
Biatlonisté nejprve míří k hodnocením pro televize, poté k rozhlasu a následně až ke skupince píšících novinářů.
Od konce závodu tou dobou uplynulo už několik desítek minut, přesto Krčmář stále dumal: „Už od prvního rozhovoru přemýšlím, čím to mohlo být. A stále nevím. Ty rány šly prostě mimo a tím bych to asi shrnul. Občas chyby přijdou a člověk o nich neví.“
Fillon Maillet ovládl sprint, zlato věnoval partnerce. Hornig finišoval dvacátý |
Ve třech dosavadních olympijských závodech zapsal sedm chyb. Pět z nich bylo právě při položkách vestoje.
„Myslím, že nastavení jsem měl tentokrát dobré, všechno vycházelo, stojka byla v rytmu. Ale bohužel jsou tam dvě rány mimo,“ hodnotil. „Není tam nic, že bych se třepal nebo chvěl… Musí to být nějaké malé nedorazy. I ve vytrvalostním závodě šlo o rány, které se otíraly o zásah – jak vleže, tak vestoje. Jsou to malinké nuance. A bez nich nemůžete poslepovat dobrý závod.“
Ani běžecká část, v níž byl dvaadvacátý, ho proto nepotěšila.
Gabriela Soukalová o něm dokonce pronesla: „Po běžecké stránce jsi v nejlepší formě.“
„To asi ne,“ usmál se pětatřicetiletý Krčmář, načež se vrátil ke střeleckému tápání. „Nejsem na tom běžecky špatně, ale dělám biatlon, takže dokud nedokážu spojit běh a střelbu, je to víceméně zbytečné. Nebo ne zbytečné, ale nemusíme se o tom bavit. Prostě biatlon je biatlon – dvě složky dohromady. A v tuhle chvíli mě jedna z nich trošičku trápí.“
Na analýzu má dva dny. V sobotu v Anterselvě čeká sprint ženy, mužský stíhací závod je v plánu na neděli.
Evko, pojď! I biatlonisté žili stříbrným snem. Neskutečný návrat, smekl Mikyska![]() |
Krčmář do něj vyrazí s mankem 1:56 minuty na vedoucího Francouze Quentina Fillona Mailleta.
A jak říká: Dám do něj všechno. Musím to prolomit.
„Do stíhačky jdu závodit all in a je mi úplně jedno, jak dopadne. Vážně jsem teď na sebe totálně naštvaný. Člověk je něčeho schopný, ví, že je připravený, ví, jak na tom je. Ale nepředvádí to. To mě štve úplně nejvíc – že to neprodám. Kdybych netrefil jeden terč, tak jo, to se stane. V zápalu boje jedna minutka vyskočí, dává ji spousta závodníků. Ale dvojky jsou už chyby, které...,“ říká a na chvíli se odmlčel.
„No, to asi ze mě cítíte. Je to jednoduché: přejděme od slov k činům a snad to bude lepší,“ uzavřel.
Hornig: Lyže už jely. A stíhačku bych si dal hnedPodstatně spokojenější byl Vítězslav Hornig. Právě on se ve sprintu dvacátým místem postaral o nejlepší výsledek českých biatlonistů. Po vytrvalostním klání si stejně jako jeho kolegové postěžoval na lyže, tentokrát už však výtky neměl. „Co jsem měl na trati krátké porovnání s Quentinem Fillonem Mailletem, tak se mi v krátkém sjezdu nikam neutrhl,“ říkal šestadvacetiletý biatlonista. „Naopak, když jsem byl za ním v háku, tak jsem se k němu přitáhl. Lyže dneska určitě konkurenceschopné byly.“ Třeba i díky tomu, že po vytrvalostním klání se servisu snažili dát zpětnou vazbu a společně přijít na řešení. „Snažili jsme se být konstruktivní, servismanům říct náš pocit – když je položíme na sníh, jestli se sklouznou, nebo přilepí. Snažili jsme se z toho odbourat emoce.“ Vyplatilo se. Chyby tak Hornig hledal spíš na střelnici, na níž minul jednou vleže. „Jedna rána mě strašně mrzí. Asi si umíme spočítat, kde bych jinak byl. Někde na hraně desítky,“ přemítal. „Ta jedna rána byla asi chyba z nějakého předržení.“ Do stíhacího závodu se pustí s mankem 1:42 minuty. „Stíhačku bych jel nejraději hned v sobotu, a ne až neděli. Teď jsem rozjetý, tak ať tělo nevypadne z rytmu.“ V tomto ohledu jsou vrcholné akce specifické, jsou roztaženější do více dnů. „Druhý den po závodě se jde člověk na hodiny lehce vyjet, něco lehce udělat, tělo se trochu utlumí a pak ho musí znovu probudit. Program je tu horší v tom, že je vždycky jednodenní nebo dvoudenní pauza. Ale musíme s tím pracovat,“ uzavřel. |




















