V o poznání kvapnějším závodě na 1 500 metrů se už ale rychlobruslařské páry na rozdíl od desítky točí na ploše co tři minuty. Český závodník se chystá mimo jiné i s Polákem Semirunnijem, který na nejdelší distanci bral stříbro.
Chvíli se oba rozhlížejí po ochozech, pak si plácnou.
„To je normální, tady si přejeme, ale zároveň se navzájem chceme porazit. Panuje taková přátelská rivalita, vše ve sportovním duchu,“ popisoval Jílek v novinářské mixzóně.
Jílek byl v závodě na 1500 metrů až šestnáctý, padly čtyři olympijské rekordy![]() |
Dorazil do ní poněkud předčasně. Nečekal na ploše na vyvrcholení závodu.
Už od startu jeho sedmé rozjížďky bylo poznat, že za sebou trochu víc táhne nohy.
Úvodní třístovka za skoro 25 sekund?
Takřka nejhorší z kompletního startovního pole.
S přibývajícími metry se sice jakožto správný vytrvalec zlepšoval, avšak časem neupoutal.
V rozjížďce sice dokázal porazit Němce Dombeka, výkon 1:46,08 však byl o dvě sekundy pomalejší než v lednu v Inzellu – a Jílkův nejhorší v sezoně.
Průběžně mu patřila čtvrtá příčka, přičemž osm silných párů stále čekalo na startu.
Když bylo po všem, našel se až na 16. místě pořadí.
Zklamání?
„Moc jsem se soustředil na detaily, přemýšlel jsem nad špatnými věcmi a nedostal se do svého rytmu a nastavení. To mě pak dostalo,“ bilancoval. „Prostě jsem prohrál ještě před startem.“
Zbrzdilo jej nachlazení?
Patnáctistovka je specifická trať. Pro univerzály. Tady se potkávají sprinteři s vytrvalci, ale ti je občas zaskočí. Jen vzpomeňte, jak se to povedlo bronzové Martině Sáblíkové ve Vancouveru 2010.
„Je to nevyzpytatelná trať,“ říká o patnáctistovce Jílek.
Ještě zkraje sezony na ní startoval v B-divizi Světového poháru, než si vybojoval postup mezi elitní dvacítku. Načež při lednovém pohárovém finále v Inzellu už obsadil páté místo, s odstupem pouhých 24 setin za medailovými posty.
Prohrál jsem ještě před startem, zalitoval Jílek. Přemýšlel jsem nad špatnými věcmi![]() |
„Ale je velmi tvrdé přeskočit z pomalejších a rovnoměrných kol na desítce na maximální rychlost ve třech kolech na 1 500 metrů,“ upozorňoval kouč Kalon Dobbin. Zvlášť s velkou únavou z předchozích závodů v nohách.
„Snažil jsem se zregenerovat z desítky i ze zájmu médií, což nebylo nic lehkého, a dostat se zpět do rychlosti. I v posilovně jsme dělali něco výbušnějšího,“ líčil Jílek.
Situaci mu komplikovalo lehké nachlazení, kterému se ani on v Miláně nevyhnul.
„Bolí mě v krku. Snažíme se dělat vše pro to, aby se mi dýchalo normálně a nedošlo k žádnému systémovému zablokování, že mi třeba ochabnou svaly,“ prozradil na středečním tréninku. Ten ho přesto naladil částečně do optimismu: „Nevěděl jsem, co s mým tělem nachlazení udělá, ale trénink dopadl lehce nad očekávání.“
Kouč 24 hodin před startem přikyvoval: „Jsem moc spokojený s velmi konkurenceschopnými časy, které Mety na tréninku zajížděl.“
I proto Dobbin vyhlásil do závodu následující cíl: „Dobrý výsledek bude top 10. Opravdu moc dobrý top 5. A nikdy neříkejte nikdy, může zaútočit i na medaili.“
Realita byla jiná.
Medaile zůstala vzdálená 3,26 sekundy.
Na nachlazení se Jílek přesto vymlouvat nechtěl: „Myslím, že mě moc neomezovalo.“
Jen zpovzdálí sledoval strhující bitvu na ledě. Čtyřikrát při ní padl olympijský rekord a superfavorit nevyhrál. Zdánlivě neporazitelnému americkému fenoménovi Jordanu Stolzovi zatarasil cestu ke třetímu zlatu Číňan Ning Čung-jen.
V okamžiku, kdy Stolz proťal v poslední rozjížďce cíl a bylo jasné, že Ninga nepřekoná, čínský rychlobruslař začal křepčit jak smyslů zbavený.
„Čas jsem měl skvělý, ale stále jsem nevěřil, že bych mohl brát zlato. Jordan byl úžasný a jeho úroveň v posledních čtyřech letech takřka nedosažitelná,“ žasl nečekaný olympijský vítěz. „Vnímal jsem ho jako horu, kterou zkrátka nešlo překonat.“
Ale povedlo se. Stolz se po dvou prvenstvích musel tentokrát spokojit se stříbrem.
„Neodjel jsem svůj nejlepší závod,“ komentoval. „Zatímco Ning měl superrychlý čas a předvedl pravděpodobně nejlepší výkon v životě. Nevím, proč mi to takhle nešlo, asi to bylo všemi těmi závody, ale on byl zkrátka lepší. Já jsem se stříbrem i tak spokojený, pořád mám dvě zlata.“
A Jílek? Toho v Miláně čeká ještě jeden start, sobotní hromadný závod.
Disciplína, kterou už v poháru vyhrál, jenže která je i loterií. „Mám v ní šanci na medaili a zrovna tak můžu dojet patnáctý. Záleží i na rozhodnutích, jaká na ledu udělám.“
Ovšem splněno na hrách už mladík, který ovládl závod na 10 000 metrů a z pětky má stříbro, dávno má.































