„Je to super. Naprosto super. Splněný sen,“ říkal.
„Mety je Mety, klobouk dolů před ním, jak řekl, že si pro zlato jde, a šel si,“ velebila jej i Sáblíková.
Soupeře nejen porazil.
On je deklasoval.
Triumfoval s převahou 5,65 sekundy před Polákem s ruskými kořeny Vladimirem Semirunným a o 7,05 sekundy před čtyřicetiletým nizozemským veteránem Jorittem Bergsmou.
Bláznivý průnik 19letého českého mladíka mezi rychlobruslařskou extratřídu tak pokračuje.
Rychlobruslař Metoděj Jílek po vítězném závodě na 10 000 metrů (13. února 2026)
Loni v únoru se stal dvojnásobným juniorským mistrem světa.
V březnu už získal bronz ze světového šampionátu mezi muži.
V prosinci poprvé ovládl závod Světového poháru.
A nyní stojí úplně nejvýš na zlatém piedestalu s pěti kruhy.
Svět žasne a stále se ještě učí výslovnost jména toho pražského čahouna, tak jako britský televizní komentátor, který jej prozatím vyslovuje Matehej Šajlek.
Jen ať se učí.
Protože Jílek slibuje: „Nepolevím. Chci medaile vozit ještě dalších deset patnáct let.“
Hlavně nezmatkovat
Šlo o poctivě vybojované vítězství. Bez pomoci jiných.
Nesplnilo se Jílkovo přání, aby mu do rozjížďky nalosovali silného soupeře, s nímž by se navzájem vytáhli. Kanaďan Bloemen byl už pouze odleskem své někdejší slávy, Jílek mu ujel dokonce o tři čtvrtě kola, rozdílem dvou tříd.
Šampion Jílek: Super! Splnil se mi sen. Ale nepolevím. Chci medaile i za patnáct let |
V předposlední rozjížďce závodu tudíž bojoval především na dálku s dosud vedoucím časem Semirunného 12:39,08. Věděl: Takový výkon je rozhodně v mých silách.
Až do mezičasu na 6 800 metrech za Polákem zaostával, v jednu chvíli až o 2,4 sekundy.
Ovšem pak to přišlo.
Jak Jílek pronesl v útrobách haly Rho už o den dříve po tréninku: „Desítka se vždycky láme na posledních čtyřech kilometrech.“
Na nich dlouho fungoval jako dokonale seřízený stroj. Zas a znovu zajížděl kola okolo 29,7, srovnal Semirunného a začal mu rychle ujíždět. „V tréninku jsem takových kol najezdil tisíce,“ připomněl. „Trenér mi před startem řekl: Stačí, když budeš dělat jen to, co dovedeš, a nezmatkovat. Tak jsem poslechl.“
Však novozélandský kouč Kalon Dobbin vykládal: „Takhle Mety trénuje, plní přesné dávky na kola, jak má, přes léto, přes zimu. Nenechává k sobě pustit tlak, dělá v tréninku, co má. A vidíte, výsledky pak přicházejí.“
Přitom stále cítí rezervy.
„Vůbec nevím, kde až je jeho limit,“ pousmál se kouč. „Ani dnes to nebylo úplně dokonalé. Začal zrychlovat dokonce o něco dřív, než jsme se domluvili. Ke konci už mu potom síly docházely.“
Jílek souhlasil: „Pořádně mě bolely nohy, v posledních kolech jsem mlel z posledního a jezdil je nad 30 sekund.“
Jsem největší favorit desítky? Nejsem. Nebo jen z nějaké části, přemítá Jílek |
Přesto proťal cíl ve skvostném čase 12:33,43 a zvedl ruce nad hlavu, spokojený sám se sebou. Obkroužil jedno další kolo na vydýchání a Nor Sander Eitrem, čekající na startu poslední rozjížďky, mu uznale ukázal vztyčený palec. Vítěz pětky moc dobře věděl: Co právě na ledu předvedl tenhle český kluk, je takřka nepřekonatelné.
A nebylo.
„Sander má životní formu,“ varoval Jílek. Ale zbytečně. Eitrem se sice pokusil napálit tempo, průběžně vedl, ale potom začal rychle uvadat a ztrácet. Na metě 6 400 metrů se Norův mezičas překlopil do červených čísel. Výrazně ztrácel také Francouz Loubineaud.
„V tu chvíli jsem si byl jistý, že zlato mám,“ vyprávěl Jílek.
Soupeřům zbýval do cíle poslední kilometr, když na ploše vypukly velké české oslavy.
„Ti dva už to nemohli za žádnou cenu překlopit,“ měl jasno.
Stříbro a poněkud rozpačité pocity po dojetí pětky se rázem ztratily v oparu minulosti.
„V neděli jsem věděl, že mohu jet na zlato. Dnes to bylo stejné – a konečně je moje. Jsem za ně neskutečně rád,“ řekl a tleskal partám fanoušků s českými vlajkami: „Vůbec jsem nečekal, že jich tu bude tolik. Tak jsem i pro ně udělal po závodě nějakou tu show,“ usmál se.
Na tribuně předtím seděla i Martina Sáblíková, ale přece tam v takovou chvíli nezůstane.
Společně s Nikolou Zdráhalovou tedy prolétly tunelem pod oválem a navzdory poněkud striktním pořadatelům se probíjely k Jílkovi.
„Zachytávali nás, že na plochu nemůžeme, a nechtěli nás pustit,“ vyprávěla Sáblíková. „Ale já jim říkala: Mně je to jedno, Mety vyhrál, a my tu máme právo být. Tak jsme se dostaly až k němu.“
Přinesly s sebou i dárek: tričko Golden Boy, které pro něj nechala Sáblíková před závodem vyrobit.
Když jste se jí zeptali na dojmy z Jílkovy triumfální jízdy, spontánně vyhrkla: „Bylo to boží.“
Vzápětí se znalecky rozpovídala: „Mety si šel tvrdě za svým, od začátku jeho jízdy bylo vidět, jak je totálně zrelaxovaný. Rozjel závod hlavou, po šesti kilometrech se do toho opřel a totálně všem ujel.“
Z basketbalu a inlinů
Ještě chvíli nadšeně popisovala Jílkův výkon, načež dodala: „Je vážně jedinečný. Neviděla jsem za posledních iks let nikoho, kdo by sportu dával tolik a kdo by byl tak moc odhodlaný a svědomitý.“
Vlastně, kdosi takový tu kdysi byl.
Jmenoval se Martina Sáblíková.
Jílek je olympijským šampionem! Ovládl rychlobruslařskou trať na 10 000 metrů |
„To bych teď nechala stranou,“ zasmála se.
Jejich příběhy jsou každopádně podobné jen zčásti. Zatímco ona začala s rychlobruslením už v deseti letech, Jílek absolvoval svoji premiéru v patnácti.
Sáblíkovou kouč Petr Novák kdysi objevil na basketbalu, kde ho zaujala až neskutečnou zavilostí a bojovností. Následně její maminku přesvědčil: „Ať se mnou zkusí rychlobruslení.“
Co na tom, že tehdy se dalo v Česku trénovat jen na přírodní dráze ve Svratce a na rybnících.
Jílek naopak v mládežnických letech nabíral technické dovednosti na kolečkových bruslích a jeho přechod na led, po krátkém intermezzu v short tracku, se stal naopak vcelku logickým krokem.
Obzvlášť když zásluhou úspěchů Sáblíkové činil tento krok s vědomím, že z Česka se i bez oválu do světové špičky prosadit lze.
Zatímco ona fungovala na počátku kariéry ve velmi skromných, mnohdy doslova pionýrských podmínkách nevytopených srubů na kempech v Collalbu, kde si sami štípali dříví, Jílek mohl prakticky hned těžit ze špičkového zázemí mezinárodní tréninkové skupiny kouče Dobbina.
Svůj první závod Světového poháru vyhrála Sáblíková v 19 letech. Stejně jako loni Jílek.
Premiérovou olympijskou medaili, zlatou ze závodu na 3 000 metrů ve Vancouveru 2010, slavila naopak „až“ ve dvaadvaceti, když o čtyři roky předtím jí stupně vítězů v Turíně těsně unikly.
Jílek naopak před svými dvacátými narozeninami vystupoval v pátek v Miláně už podruhé na olympijské pódium.
Liší se také povahově. A výrazně.
Sáblíková je extrémně emotivní a upovídaná, Jílek většinou málomluvný, s obtížně čitelným výrazem ve tváři.
Ona se před největšími závody spíš podceňovala a často vykládala „budu vděčná za jakoukoliv medaili“, zato Jílek má v mysli pevně ukotvený jednoznačný zlatý tah na bránu a disponuje až jakýmsi americkým sebevědomím, dobře si vědom svého potenciálu.
In the Speed Skating Men’s 10000m final we witnessed a generational handoff:
🥇🇨🇿 19-year-old Metodej Jilek wins his first Olympic gold on his Games debut.
🥉🇳🇱 40-year-old Jorrit Bergsma claims his fourth Olympic medal, twelve years after his first in Sochi 2014.
Yesterday https://t.co/Pd48caCOU8
Proč nezkusit další medaili
Českou hymnu, kterou v minulosti hráli třikrát na olympiádách Sáblíkové, si tentokrát vychutnala pod stupni na počest svého o devatenáct let mladšího nástupce.
„Moc krásně se mi poslouchala,“ líčila. „Já to Metymu tak strašně přála. Nepochybovala jsem o něm. Po výkonu, jaký předvedl na pětce, jsem si byla takřka jistá, že dnes vyhraje, protože vím, čeho je na desítce schopen.“
Jílkova cesta ke zlatému pokladu. Jak se zázračný teenager vyšplhal mezi legendy |
Předávání českého rychlobruslařského žezla bylo dokonáno.
„Už loni ho převzal. Kdo jiný by ho měl převzít? Jsem na něj hrdá,“ prohlásila Sáblíková.
Jílek poklonu oplatil: „Bylo mi ctí, že jsem se po závodě mohl fotit s takovou českou legendou.“
Ji už žádný další start na milánských hrách patrně nečeká, naopak její mužský kolega je vlastně teprve v polovině svého programu, jsou před ním klání na 1 500 metrů a s hromadným startem.
Na patnáctistovce dojel ve finále Světového poháru v Inzellu pátý.
A v hromadném závodě tam dokonale zaskočil veškeré favority a uháněl si pro senzační výhru.
V Miláně už si na něj určitě dají mnohem větší pozor. Ovšem nebyl by to on, kdyby opět nemyslel na nejvyšší cíle.
„Šance mám v těch dvou disciplínách sice menší, ale proč to nezkusit na další medaili,“ vyhlásil.
Takže: „Žádné velké oslavy dnes večer ani nebudou. Musím zůstat soustředěný na své cíle. A taky jsem už docela unavený.“
