Jak jste Metodějův závod prožíval?
Velmi intenzivně. Mám to tak vždycky a sleduju u toho na hodinkách výšku tepu. Když jsem přicházel, měl jsem ho asi 126, pak to trošku kleslo. Ale byl to teda obrovský zážitek. Přiznám, že jsem byl nervózní. Snažil jsem se vykřičet hlasivky, abych mu aspoň trošku pomohl, ale myslím, že to nebylo slyšet.
Co jste říkal na samotnou jízdu?
Byla super! Vnímal jsem, že v ten okamžik Metoděj na Sandera Eitrema prostě úplně neměl. Na druhou stranu pomohli si vytáhnout minimálně první polovinu závodu k dobrému času.
Stříbro nejdřív neslavil. Byl jsem zklamaný, já šel pro zlato, přiznal Jílek |
Mluvil jste se synem po závodě?
My jsme se hned po závodě neviděli, bohužel. Čekali jsme na něj, ale vyhodili nás z haly, tak jsme jeli čekat do Českého domu. Řekli jsme mu, že je borec a že moc gratulujeme. A že příští týden musí zajet deset kilometrů stejně dobře!
Metoděj musel čekat, jak dopadne poslední dvojice. Vy jste věřil ve stříbro?
Tak půl na půl. V půlce poslední dvojice už jsem věděl, že to klapne. Museli by zajet úplné peklo, aby Metoděje překonali. Sledoval jsem časy a jeli pomaleji, ale vím, že třeba Francouz Timothy Lobineaud má konce silnější, ale výkony z minula tentokrát nezopakoval.
Váš syn přiznal, že ho stříbro zprvu zklamalo. Bezprostředně neslavil. Je to pro něj typické?
Myslím, že se mu to rozleží v hlavě. Ale ano, chtěl zlato. Nejezdí na závody, aby se zúčastnil, ale aby vyhrál. Jednou jel na mistrovství světa juniorů v inlinech, byl asi pětkrát druhý a prostě nebyl spokojený, i když to byl obrovský úspěch. Další rok bral pětkrát zlato, takže si myslím, že pro něho to je spíš motivace. Nebral bych to tak, že je zklamaný. Spíš měl jiné cíle. I stříbro je každopádně obrovský úspěch.
Zlatý medailista Sander Eitrem z Norska slaví na stupních vítězů se stříbrným medailistou Metodějem Jilkem z České republiky a bronzovým medailistou Riccardem Lorellem z Itálie. (8. února 2026)
Berete, že jde o správné nastavení sportovce? Šampiona s největšími ambicemi?
Ano. Probírali jsme třeba olympiádu a on mi říkal: ‚Tati, kdybych jel v kvalifikaci na olympiádu časy, které by mi nestačily, ani nemá smysl, abych tam jezdil.‘ Od začátku věděl, že když do Milána pojede, chce medaili. A možná i tu nejcennější.
Na kolik mu stříbro pomůže do páteční desítky?
Mám zkušenost, že jeho první závody bývají nervóznější. Potřebuje si odfrknout, aby se stabilizoval. I když to nedává najevo, určitě pro něj olympiáda představuje psychickou zátěž. Je dobře, že medaili zajel. Teď se trochu uvolní.
Už jste nám popsal, jak jste závod prožíval vy, co manželka?
Já s ní bohužel na tribuně nebyl, protože jsme na poslední chvíli dokupovali lístky. Jela s námi babička a kamarádka Metoděje, která ho už strašně dlouho podporuje a jezdí s ním na všechny závody po Česku. Takže jsme se museli rozhodnout, že se oddělím od skupiny. Seděl jsem s našimi sousedy, se kterými bydlíme. Když jsme se pak ale potkali, skoro jsme dojetím nemluvili.
