Fanoušci na tribuně čekali, že se s nimi debutant na olympijských hrách pojede podělit o radost, jenže on místo toho zůstával sedět, převlékal se a ve tváři se mu zračilo zklamání.
Lidé se hned začali ptát, zasáhlo je neporozumění.
Jeden z mnoha a mnoha obdobných komentářů na sociálních sítích zněl: „On je zklamaný? Kdo to kdy viděl. Měl by si stříbra pro Česko vážit.“
Medaile v kapse i slzy na stupních vítězů. Když sportovci neslaví stříbro |
Zprvu je třeba upozornit, že Jílek sice získal medaili pro Česko, ale hlavně pro sebe. Svou vlastní pílí a dovedností. Nelze mu vyčítat pocity a my, obyčejní lidé, bychom je spíš měli respektovat. On stál na ledě, on ví, co ho ke stříbru dovedlo.
Jak už řekl jeho tatínek Ondřej, až sem, těsně pod rychlobruslařský Olymp dovedlo Metoděje Jílka málokdy vídané nastavení. Ambice, nezlomná cílevědomost. Nesmíření se s ničím menším než s tím nejlepším. „On nejezdí na závody, aby se zúčastnil, ale aby vyhrál. Nevnímal bych to tak, že je zklamaný, ale že měl jiné cíle,“ povídal otec.
Radovat se také umí! Tak oslavoval Jílek triumf v závodě s hromadným startem na finále Světového poháru v Inzellu..
Někdo snad chápal Jílkovo chování nevděčně. Ale pokud si pomůžeme reáliemi z hokejového světa, Jílek není arogantní Rus, který stříbrnou medaili po prohraném finále radši zahodí.
Jílek je spíš jako hokejoví Kanaďané, kteří vyrůstají ve zlatém standardu. Stříbro rozhodně nepovažují za potupu, ale za nesplněný cíl, protože je v Kanadě učí, že turnaje se jezdí vyhrávat. Kdykoliv. Zlaté dveře jsou ty jediné, od kterých chtějí mít klíče.
Mezi Rusy a Kanaďany je právě v tomto rozdíl.
Jílek má náturu Kanaďanů a zároveň i slovinského cyklisty Tadeje Pogačara, kterého označuje za svůj sportovní idol a jehož agresivní pojetí závodění ve stylu všechno nebo nic obdivuje. Dříme v něm ono cyklistické: Jen vítězství se počítá.
První hry. První závod. První medaile. O milnících na pouti nevšedního talenta Jílka |
Pokud i on sám ví, že na zlato v neděli aspirovat mohl, proč by měl hrát divadlo a bojovat s vlastní hlavou? Nuceně se okamžitě radovat ze stříbra? Ve skutečnosti to totiž chtělo jen chvíli času. Těsně po závodě se možná neradoval, ale když přišel do zákulisí haly povídat o svém životním výsledku, postupně roztával.
„Vím, že je to obrovský úspěch. Pro mě i pro Česko. Trochu to oslavím!“ řekl tam.
Nemluvil kysele, netvářil se ublíženě ani naštvaně. S reportéry tu hovořil vyrovnaný 19letý mladík, který by vás ohromil odolností a silou. Přesvědčený, že opravdu bude jezdit o zlata. Vědomý si svého potenciálu. Už o Vánocích ve velkém rozhovoru pro iDNES.cz bez jakéhokoliv dlouhého uvažování prohlásil: „Vím, že pokud budu dobře trénovat, světové rekordy jsou v mých silách. Jsem nadšený, že mám takovou schopnost.“
Zlatý medailista Sander Eitrem z Norska slaví na stupních vítězů po boku Metoděje Jílka. (8. února 2026)
Jílek není velký mluvka, ani z něj nepadají barvitá či vtipná přirovnání. Často odpovídá krátce, na druhou stranu však upřímně. Co na srdci, to na jazyku. Přetvařovat se není jeho stylem, i když lidé zrovna očekávají radostné medailové úsměvy.
Nora Eitrema ještě v lednu při svém vítězství na Světovém poháru v Hamaru na trati 5000 metrů porazil, dokonce na jeho domácí půdě. Také proto si proti němu i na olympiádě věřil. Věděl: Už jsem to v minulosti dokázal. A nic na této víře nezměnila skutečnost, že nedlouho před začátkem her naopak Eitrem při pohárovém finále v Inzellu naložil Jílkovi a navrch tam vytvořil úžasný světový rekord.
Právě z takových rivalit se rodí další ohromující souboje a časy.
A silné emoce, ať už jsou pozitivní či negativní, vás mnohdy mohou nakopnout k ještě lepším výkonům.
Martina Sáblíková čtvrté místo z 5000 metrů při své premiérové olympiádě v Turíně 2006 nesmírně dlouze oplakala, nicméně později přiznávala: „Právě tenhle zážitek mě vyburcoval, že jsem v následujících čtyřech letech trénovala jako nikdy, abych už příště na té bedně stála.“
Ve Vancouveru 2010 byla dvakrát zlatá.
Stejně tak i Jílka jeho počáteční milánské naštvání na stříbrnou porážku může ještě víc vyburcovat k razantnímu ataku na zlaté brány.
Třeba už v pátek v závodě na 10 000 metrů.
V klání, kde proti němu plná hala požene domácího favorita, světového rekordmana Ghiotta.
