„Bude to pro mě super zážitek,“ ihned spouští nejmladší Jílek, který na odletový terminál dorazil jako první v doprovodu svého tatínka. „Poprvé budu startovat na tak velké akci, nemůžu se dočkat. Moc se těším, až budeme závodit.“
Aby nic nepodcenil, vyrazil do blízké Itálie s respirátorem. „Hlavně na letištích a v letadle je to hodně nebezpečné. Klimatizace, někdo může zakašlat a blbou náhodou prostě chytnete nemoc. Určitě to nechci riskovat.“
Triumf ve Světovém poháru? Jen vedlejší produkt, hlavní cíl je olympiáda, říká Jílek |
Vždyť si také moc dobře uvědomuje, o co může na olympiádě bojovat. V posledních měsících 19letý mladík ukazoval, čeho je na rychlobruslařské dráze schopný. A že se rozhodně nebojí starších a zkušenějších soupeřů.
Dokonce taková legenda jako Sáblíková hned vyhrkne: „Tahle olympiáda bude o Metym, ne o mně.“
Žena, která v České republice rychlobruslení proslavila a pobláznila snad všechny sportovní fanoušky, přichází asi 25 minut po Jílkovi. V klidu, vysmátá, po boku Zdráhalové.
Obě vypadají v dobrém rozpoložení, s sebou si nesou velkého plyšáka z pohádky Lilo a Stitch. „Byl zakoupený v Americe na prvním Světovém poháru a od té doby s námi cestuje. Je to náš maskot,“ hned vysvětluje Zdráhalová, která nedávno ovládla mistrovství Evropy.
„V hlavě to teď nemám,“ uklidňuje. „Ale samozřejmě to byl velký úspěch, který bych nikdy nečekala. Na olympiádu žádné cíle nemám, ale moc se těším. Je to moje druhá sezona od návratu, vůbec jsem nepředpokládala, že bych se mohla kvalifikovat na olympiádu.“
Ale kvalifikovala. A kromě vlastních závodů bude podporovat i přítelkyni Sáblíkovou. „I kvůli tomu jsem se vracela, nechtěla jsem ji nechat samotnou. Když jsme spolu, tak se i ona má lépe. Není to nic jednoduchého, ale věřím, že to zvládne a že jí tou oporou stále budu. A že kariéru ukončí, jak bude chtít.“
Sáblíková na olympijských hrách startovala poprvé před dvaceti lety. Rovněž v Itálii. V Turíně. Od té doby posbírala v závodech pod pěti kruhy sedm medailí, z toho tři zlata.
„V Turíně pro mě byl největší zážitek asi zahájení. Nošení vlajky, kdy jsem se bála, že s ní nebudu umět mávat a něco pokazím. To byla hrozná zodpovědnost, na to si pamatuju,“ vypráví.
I letos mohla být českou vlajkonoškou. Však by vás asi na první dobrou nenapadl nikdo jiný.
„Ale s těžkým srdcem jsem to musela odmítnout,“ prozradila. „Další den mám závod, tak do něj chci jít s tím, že jsem pro to udělala maximum, ať to dopadne, jak to dopadne.“
A Zdráhalová s Jílkem jí určitě budou přát, ať to dopadne co nejlépe.
„Martina je super kamarádka, vždy ráda pomůže se vším, co potřebuju,“ říká jediný muž české výpravy. Jeho tatínek také po chvíli Sáblíkovou prosí, ať na jeho syna dohlédne. „To zvládneme,“ odpovídá 38letá rychlobruslařka s úsměvem.
Než se vypraví na kontrolu a ke svému gatu, ještě všichni tři podepisují kartičky se svými fotkami. Nejzkušenější členka při rozhovoru působí uvolněně a párkrát se i dojme.
„Asi bych kecala, kdybych řekla, že to na mě nedoléhá,“ zasměje se. „Doléhá to hodně a doléhá to celou tuto sezonu.“
Na všech zastávkách Světového poháru se s českou legendou loučili. Jen málokdo dosáhl na tak zářné úspěchy jako ona. A i takovou profesionálku občas srazí, když musí říct své poslední ahoj.
„Musím se nějakým způsobem soustředit sama na sebe, ale bude to těžké,“ ví. „Čas letí, symbolika olympijských kruhů mi bude připomínat, kde jsem. A to, že jsem tam naposledy, z hlavy nevymažu.“
Její loučení budou prožívat úplně všichni.
„Je to i trochu smutné, že se loučíme s takovou legendou. Ale je to také pochopitelné. Vlastně si to odsloužila a může si teď odpočinout,“ líčí Jílek.
Po chvíli se všichni tři ještě společně vyfotí, i když akrobatické kousky, které by Sáblíková do kamer ráda předvedla, radši všichni zúčastnění usměrňují. „Ještě se zraníte,“ posměšně upozorňují.
A pak už všichni odchází.
Směr Itálie.
Vstříc olympijskému příběhu.
A jak na závěr správně podotýká Zdráhalová: „Díky Metodějovi může Martina skončit s klidem, že náš sport v Česku neskončí.“
