Martin Pavlů s Bolzanem získal dvanáct ligových titulů a v roce 1994 si tu zahrál s Jaromírem Jágrem.
Mluví pozoruhodnou češtinou vylepšenou o italský přízvuk a protáhlé slovíčko ‚né...‘ téměř za každou větou.
Prý jste v Bolzanu legenda.
Jo, tak nějak. Ale děkuju!
Vyprávějte.
Můj tatínek hrál hokej, né. V Brně, v Plzni. Tenkrát jste mohli jít do Evropy, když vám bylo 32 let. Itálie, Švýcarsko, Německo... Ale jen na tři roky. Bolzano trénoval Čech Bohuslav Rejda a hrál tam i Jiří Dolana, který měl bronz z olympiády v Rakousku v roce 1964. A tak táta řekl Itálie, né.
Tři roky se trochu protáhly.
Ano, na celý život. Tenkrát uteklo hodně lidí. Táta dostal v Bolzanu práci, já tam chodil do školy. Bylo mi osm, když jsme se přestěhovali. Táta se dokonce stal v klubu prezidentem.
Hráli jsme finále proti Francouzům, kteří měli tři obránce – a každý dva metry. Jaromír mezi nimi jezdil, jako by na ledě nebyli. A lidi v tu chvíli říkali: No do pr...!
