Platila druhá varianta.
Na posledním úseku zaznamenala až jednadvacátý, předposlední běžecký čas, musela na trestné kolo, minula celkem šest terčů a předstihlo ji šest soupeřek. Česká sestava se propadla na konečné 11. místo.
Davidová byla za cílem zdrcená, nešťastná, bolavá, nepřišla na žádný rozhovor.
„Nejtěžší pro ni teď bude její vnitřní zklamání,“ říkal sportovní ředitel Ondřej Rybář. „Takové šrámy na duši zůstávají a někdy jsou mnohem horší než bolest těla.“
O den dříve po posledním tréninku ještě Davidová doufala a vykládala: „Tak nějak funguju. Necítím se stejně jako před mým zraněním, ale děláme vše pro to, aby byl můj stav stabilizovaný a abych svému tělu věřila.“
Sdělila trenérům, že chce nastoupit. A ti jí dali zelenou. Nicméně i po sobotní nominaci tvrdila: „Ještě se to do zítřka může změnit. Dokud se v neděli ráno neprobudím aspoň trochu normálně, mému startu neuvěřím.“
V jakém stavu se tedy probudila?
Rybář o Davidové: Markéta moc chtěla, bolest ji dál nepustila. Víc věcí se nasčítalo |
„Na snídani nám říkala, že je v pohodě,“ líčila Tereza Voborníková.
S nadějí se český tým v zasluněné Südtirol Areně postavil na start. A když už své úseky měli za sebou oba muži, Vítězslav Hornig prohodil: „Stále je i ta medaile hratelná.“
Po třetím úseku v podání Voborníkové se Češi mohli chlubit vynikající střelbou 0+1, z pátého místa ztráceli na třetí příčku 32 sekund a měli 50 sekund k dobru před dalšími pronásledovateli.
Jak že to říkala právě Voborníková? „Jakékoliv umístění v první šestce by bylo na olympiádě krásné.“
Směřovali k němu.
Tereza Voborníková na trati smíšené štafety.
Michal Krčmář tou dobou při pohledu na průběžné pořadí hodnotil: „Páté místo je velice kvalitní výsledek. Na ještě lepší bychom potřebovali, aby některé z pěti nejsilnějších týmů chybovaly a závod si odstřelily. Což ale zatím udělali jen Švédové (Samuelsson na dvou trestných kolech).“
Paradoxně na závěrečném úseku se i boj o medaile nečekaně otevřel, když na dvě trestná kola zamířila rovněž norská finišmanka Kirkeeidová a na jedno Němka Preussová. Kdyby proti nim stála Davidová alespoň v prosincové běžecké formě, tak...
„Kdyby neexistuje,“ namítl Rybář.
V reálu Davidová na posledním úseku trpěla, rychle ztrácela a ani na střelnici se jí nevedlo. „Pojď, pojď, v klidu,“ na dálku ji u střelnice hypnotizoval Krčmář. Terče však nepadaly. Sen o top 6 se rychle rozplynul.
A mohutné diskuse, zda měla Davidová startovat, naopak vypukly.
Markéta Davidová na trati smíšené štafety
Trenéři už během předolympijského soustředění oznámili, že do smíšené štafety vyberou dvě ženy z tria Voborníková, Davidová, Jislová. Naopak Lucii Charvátové dali najevo, že s ní do tohoto závodu nepočítají.
Po sobotním tréninku zůstala mimo hru rovněž Jislová, většinou ve štafetách spolehlivá střelkyně, ale v sezoně se běžecky trápící.
Měřené rychlé tréninky, které měly přispět ke konečnému rozhodnutí o nominaci Davidové, nedopadly v Anterselvě podle slov samotné závodnice „tak hrozně, jak se obávala“.
„Byla je schopná objet dobře,“ tvrdil Rybář. Podobně předtím hovořil trenér žen Lukáš Dostál.
Proč tedy byl výkon v závodě tak nepovedený?
„Předchozí pauza jí samozřejmě neprospěla. Dostat se do formy je pak složité,“ říkal Rybář. „Vynechala dva svěťáky, proběhla zásadní léčba jejího problému se zády, potom zase začala trénovat. Musela techniku uzpůsobit svému zdravotnímu stavu, protože dynamiku neměla z čeho brát. Kdo ji má nasledovanou z minulosti, ten viděl, že má najednou techniku úplně jinou.“
Nepříjemný pocit, že jí to v závodě běžecky na trati neodjíždí, se následně mohl přenést také do výkonů na střelnici.
Rybář si nadále tvrdě stál za rozhodnutím, že Davidová měla odcestovat na hry a nastoupit do štafety.
„Chtěli jsme bojovat o medaili,“ vysvětloval. „Markétu jsme do štafety nasadili se snahou, aby byla tato naše ambice co největší. Pokud disponujete závodníkem jejího formátu, který vám až do poháru v Oberhofu předváděl, že je běžecky nejlepší z týmu, chcete to zkusit.“
Vyčerpaná Markéta Davidová po dojezdu.
Zkusili to tedy, leč v samotné štafetě byla taková riskantní strategie buď – anebo neúspěšná.
„Věřím, že se Markéta rozhodla startovat dle svého nejlepšího vědomí a svědomí vůči týmu,“ poznamenal Krčmář. „Sportovec přece musí být schopný vyhodnotit, jestli dokáže týmu pomoci, nebo ne.“
Další působení Davidové na hrách a vlastně i v biatlonu je momentálně zahaleno mnoha otazníky. Má v současném stavu smysl, aby se ještě pokoušela v Anterselvě startovat? Už ve středu je na programu vytrvalostní závod, v němž v Pekingu 2022 do posledního výstřelu atakovala zlato a ve kterém se na Pokljuce 2021 stala světovou šampionkou. Ovšem ten bude o devět kilometrů delší než nedělní štafeta.
„Jestliže bude patřit v tréninku mezi čtyři nejlepší z týmu, mohla by být na startu, jestliže bude chtít. Jinak ne,“ konstatoval Rybář. „Je to na rozhodnutí jejím i celého týmu.“
Davidová musela na trestné kolo a štafetu finišovala jedenáctá. Zlato má Francie |
A především lékařů!
Nebezpečí zhoršení bolestí zad při nadměrné námaze je pochopitelně stále přítomné.
„Nelze čekat, že se najednou stane nějaký zázrak a Markéta pojede o minutu rychleji,“ uznal zároveň Rybář. „Mohla by jet o něco rychleji, ale až tak diametrálně odlišné to asi nebude.“
Je proto možná varianta, že se v Anterselvě už v žádném dalším závodě neobjeví. „Ale na konečné rozhodnutí je ještě brzy,“ řekl sportovní ředitel.
Gabriela Soukalová, na hrách expertka České televize, v tiskovém středisku v nedělním večeru říkala: „Je mi Markéty moc líto, protože udělala pro olympiádu maximum, a teď je to pro ni strašně těžké. Hlavně ať se dá zdravotně dohromady. Protože: pořád je to jen olympiáda.“
Vzápětí se Soukalová snažila najít aspoň trochu optimismu: „Ale na ty tři další se dnes moc hezky koukalo.“
Voborníková se pro změnu bezprostředně po závodě radovala ze zlata Zuzany Maděrové a chystala se večer u televize fandit Metoději Jílkovi.
„Doufám, že v jiných sportech to bude veselejší než tady u nás,“ prohodila.
