„Nenechal jsem si to ujít. Možná jeho reakce nebyla taková, jakou by mnozí očekávali, ale on je perfekcionista, který chce vyhrát,“ všímá si 62letý Jelínek, který dlouhodobě pomáhá vrcholovým sportovcům a býval i hokejovým trenérem.
S Maděrovou spolupracuje od jejích patnácti let, pravidelně jsou v kontaktu i během Světových pohárů. A tak byl právě on tím člověkem, kterému mladá Češka v den svého zlatého představení na olympijských hrách v Itálii telefonovala.
Že vypadla Ester? Nevěřila jsem. A slavit se budu muset naučit, směje se Maděrová |
A když projela při finálové jízdě cílem jako první, i on její obří úspěch slavil. „Moc mě to potěšilo, hlavně kvůli Zuzce a její rodině,“ říkal v rozhovoru pro iDNES.cz. „Hrozně jsem jí to přál. Když se stane něco, co si možná ani nedokážete představit, tak jste z toho až pozitivně zaskočená.“
Věřil jste, že může získat zlatou olympijskou medaili?
Já toho ve svém věku zažil tolik, že už ani neříkám, co je a není možné, protože ve sportu je možné všechno. Věřil, nevěřil, asi bych teď lhal. Věřil jsem, že má na medaili, což ukazovala na Světových pohárech. Ale přiznám se, že na zlato jsem nepomyslel.
Jak na vás v den závodů během hovorů působila?
Relativně dobře nervózní, ale nemyslím si, že by ji to paralyzovalo. Z očí a hlasu mi připadala vyrovnaná. Mnohem nervóznější byla ty dny předtím. Když se závod blížil, dostala se do správné pozice, trošičku to z ní spadlo. Víc práce jsme měli tak čtyři pět dní před závodem.
Takže jste byli v kontaktu po celou dobu?
Ano. Jak říkám, na začátku byla mnohem nervóznější, možná na ni dolehlo, že je na olympiádě.
Zmiňovala, že víte, jak na ni. Můžete to prozradit?
Nemůžu. Ne z důvodu, že bych to chtěl tajit, ale ještě jsme se se Zuzkou nedomluvili, co chce dávat do médií. Nebylo by to fér. Mně je to jedno, ale jde mi o ni.
Začali jste spolupracovat, když jí bylo patnáct let. Jak se od té doby změnila?
Je to nějakých sedm let, tak už jen věkem, moudrostí a rozhledem. Pak také zkušenostmi, tenkrát nejezdila Světové ani Evropské poháry. Posunula se po všech stránkách. Ale co se týče sportu, tam se ani nic nezměnilo.
Opravdu?
Vždycky chtěla být na olympiádě, jezdit to nejlepší, co v ní je, a závodit s těmi nejlepšími. To měla celou dobu v sobě, i když ještě nebyla na vrcholu. A stejné nastavení má i teď. Jde si za tím celou dobu.
Strach šampionky nerodí. Paličatostí se Maděrová podobá Ledecké, styl vypilovala |
Co je její největší předností?
Zaprvé totální láska k tomu, co dělá. Bez toho vrcholoví sportovci, kteří chtějí něco dokázat, ani fungovat nemohou. Ona to v sobě má.
A dál?
Je dostatečně chytrá na to, že i když se kolem ní děje plno věcí, má vlastní hlavu a svou cestu. Ostatní lidi kolem si vyslechne, ale stejně si pak udělá obrázek sama. Já mám takové lidi rád, protože jsou sví, nejsou na dálkové ovládání nikoho kolem. Ani rodičů, ani trenérů, ani mentálního kouče. Vždycky z okolních názorů udělají synergii a vytěží z ní to nejlepší. To je vlastnost nejlepších sportovců, znát sám sebe a vnímat.
Zlatá medaile ji v tomto ohledu nezmění?
Věřím, že ne. Spíš přijdou jiné těžkosti, protože kolem její disciplíny se děje moc věcí... Zuzka má sice zlatou medaili, ale bohužel to může být derniéra na olympijských hrách. Z tohoto hlediska je to takové hořkosladké, je mlaďoučká, klidně by mohla na další olympiády.
Imponují vám její slova, že se vítězové nerodí ze strachu?
Ona ví, že je potřeba trochu pozitivního napětí, ale pravý strach ne. Imponují mi ta slova u lidí, kteří podle nich žijí. A věřím, že zrovna ona to neříká jen tak. Je plno těch, kteří podobná slova píšou všude možně, ale nejde jim to. Ona v neděli dokázala, že je mentálně silná. Zažila spoustu různých situací, bylo to pro ni ohromně stresující. Ale po všech stránkách závod zvládla opravdu skvěle.
Sledoval jste v neděli i druhého českého medailistu Metoděje Jílka?
To víte, že jsem si to nenechal ujít.
Jak na vás působil?
Měl ohromnou touhu získat zlato, věřil tomu, šel si za tím, ale bohužel se to nestalo. Byl nejspíš trochu zklamaný, ale já si myslím, že mu potom došlo, co dokázal. Je to perfekcionista, který chce vítězit. Já tyhle typy sportovců znám, nemám jim to za zlé, nevnímám takové chování jako nepokorné.
Hodně lidí mu vyčítalo, že stříbrnou medaili neslavil.
Kdysi se na olympiádách slavil jen vítěz. Když jsem v extralize trénoval hokejisty, kteří ve finále prohráli a získali stříbrné medaile, tak je zahodili. Bohužel až tak. Někdo to může nazvat neúctou, ale sportovci, v tomto případě Metoděj, jsou zklamaní. Já ho neznám, ale chápu ho, na rozdíl od některých lidí. A věřím, že nám úsměv ještě ukáže na desítce.
