Kousek od švýcarských hranic z toho přitom mohla být velká švýcarská party.
Vypadalo to na medailový hattrick.
Na prvním místě svítilo jméno fenoména Marka Odermatta, hned za ním jeho dva krajané Loïc Meillard s Thomasem Tumlerem. Jen jeden muž byl proti. Lucas Pinheiro Braathen. Po prvním kole vedl o úžasných 95 setin.
A takový náskok už neztratil.
„Vůbec si ten závěr nepamatuju, nevnímal jsem svět kolem sebe. Jel jsem naprosto podle své intuice, svého srdce a nepřemýšlel nad tím, že bych tady mohl napsat historii. Ani nad medailemi, nad ničím podobným. Byl jsem v zóně, která mě dovedla ke zlatu. Proto jsem olympijským vítězem,“ rozpovídal se pětadvacetiletý závodník poutavě později na tiskové konferenci, kde ho při příchodu přivítal potlesk novinářů.
V cíli dlouho radost vstřebával, než vzal do ruky lyži, zvedl ji nad hlavu směrem k hloučku brazilských fanoušků na tribuně a mohutně zařval: „Vamooos!“
S dojatým tátou, který měl na sobě bílou brazilskou soupravu i s čepicí, zůstal v objetí dobrou půlminutu.
Když pak Braathen o víc než hodinu později v zelené soupravě a s vlajkou kolem krku převzal zlatou medaili a začala hrát brazilská hymna, ta slavná píseň z fotbalových stadionů, působilo to až trochu nepatřičně.
„A já byl hrozně pyšný. Slyšet ji tady v horách na zimní olympiádě bylo vesmírné,“ řekl.
Brazilská vlajka na nejvyšší žerdi? Na zimních olympijských hrách?
I někteří novináři z Rakouska, Švýcarska nebo Francie jen s úsměvem kroutili hlavou. Jak by ne, vždyť jde o historicky první zimní medaili jak pro Brazílii, tak i pro celou Jižní Ameriku. Doteď bylo maximem Brazilců deváté místo snowboardistky Isabel Clarkové Ribeirové z Turína 2006.
Tati, jsem Brazilec, nemám sníh v krvi
Efeito Pinheiro, tedy efekt borovice.
Tak mnohé brazilské weby okamžitě titulovaly články o svém novém hrdinovi. Pinheiro je Braathenovo příjmení po mamince Alessandře, které v posledních letech používá častěji.
Ale o tom později.
Když mu byly tři, rodiče se rozvedli a on tak často pendloval mezi Norskem, kde měl tátu, a Brazílií, kde žila maminka. Daleko víc než to, že bude alpským lyžařem, tak dříve snil o kariéře fotbalisty, miloval zubatého kouzelníka Ronaldinha.
„Mám pocit, že ve fotbale nám tajně fandí úplně všichni. Když začne hrát národní tým, každý si přeje, aby hlavně Brazílie hrála hezky,“ říká.
To s tátou zase často obrážel jedno lyžařské středisko za druhým. Přesto, že ho k tomu popostrkoval, malý Lucas odolával. Na lyže se mu nechtělo.
„Dokonce jsem kvůli tomu často lhal. Říkal jsem mu třeba to, že jsem Brazilec, že sníh nemám v krvi,“ smál se. „Že v takových teplotách onemocním a že mé nohy jsou stvořené spíš pro písek na pláži než pro přeskáče.“
Nakonec tlačit nebylo třeba.
V osmi, když viděl, jak elegantně jízda z kopce u nejlepších vypadá, ho ten pohled taky dostal. O deset let později se vešel do nabité norské reprezentace, debutoval ve Světovém poháru a ve dvaceti poprvé vyhrál.
Ve slalomu se dostal mezi absolutní špičku.
„Na jednu stranu bylo privilegium vyrůstat ve dvou zemích. Na druhou to bylo náročné. V Norsku jsem byl brán za Brazilce a v Brazílii zase za gringa (cizince bílé pleti),“ vzpomínal.
I tato zkušenost ho do života zocelila a později se mu hodila.
Omezovat se nenechám
Pochopitelně nepatří mezi exoty, jak se lyžařům ze zemí, kde alpské lyžování zrovna nevládne, přezdívá a kterých v obřím slalomu na olympiádě startovala celá řada. Namátkou Keňan, Eritrejec nebo Madagaskařan...
Brazílii začal reprezentovat kvůli neshodám s norským svazem, se kterým se poté, co v roce 2023 získal malý křišťálový glóbus za slalom, nedohodl.
V severské zemi je to už roky problém, který se nedaří řešit. Sportovci totiž pro osobní sponzory nemohou využívat žádnou reklamní plochu na svém oblečení. Pokud tedy nejde i o sponzory svazové.
A stejná pravidla platí i mimo svahy.
Nešťastní kvůli tomu dříve byli sdruženář Jarl Magnus Riiber, běžci Petter Northug a Johannes Hösflot Klaebo nebo sjezdař Aleksander Aamodt Kilde se slalomářem Henrikem Kristoffersenem.
„Opravdu hodně toho obětujeme, jenže od svazu toho nazpět moc nedostáváme. A své sponzory, pokud se nejedná o dodavatele vybavení, prakticky nemůžeme mít,“ rozčiloval se poslední jmenovaný.
Braathen si v tomhle postavil hlavu. Jednou si místo značky Helly Hansen, která měla kontrakt se svazem, vzal na sebe oblečení J. Lindeberg.
Odezva přišla rychle – mastná pokuta, kvůli které nakonec Norsko přišlo o velkou naději. Mladíkovi totiž došla trpělivost.
Obří slalom ovládl Braathen, získal první medaili ze ZOH pro Brazílii. Müller zaostal |
„Bylo to extrémně neuctivé. Posledních pár měsíců jsem nebyl šťastný,“ vyprávěl předloni na předsezónní tiskové konferenci dva dny před prvním závodem.
Místo aby začala jeho éra v točivých disciplínách, kariéru ukončil. Na rok.
V této zimě se vrátil, už v jiných barvách, a okamžitě navázal na své bývalé úspěchy, když vyhrál hned úvodní slalom v Levi a Brazílie slavila poprvé.
„Konečně svoboda! Běžte si za svými sny a zůstaňte odlišní. Nikoho by nebavilo, kdyby všichni jezdili stejně a vypadali stejně. Rozmanitost přece baví,“ rozplýval se muž, v němž brazilská samba skutečně žije. Je to velký extrovert, který si rád sem tam zahraje jako DJ.
Těžko říct, co ve více než dvousetmilionové zemi může jeho olympijské zlato způsobit.
Doteď měla jen pár lyžařských středisek. I když středisek je silné slovo. To největší má dvě sjezdovky s celkovou délkou jen 500 metrů!
„A od chvíle, kdy jsem oznámil, že budu jezdit za Brazílii, mi doteď přišlo kvantum zpráv od lidí ve stylu: Netuším, o co jde, ale do toho, Lucasi! Je úžasné cítit tu podporu země, i když celý tenhle sport stále poznává,“ usmál se.
Brazilci a hryAž do soboty získala Brazílie 170 olympijských medailí, všechny na letních hrách. Na zimních se poprvé Brazilci představili v roce 1992 v Albertville, letos do Itálie vyslali rekordní výpravu o 14 sportovcích. A vrátí se minimálně s jednou medailí. |
V hrdé zemi, která se nadechuje k lepším zítřkům a kde hranice chudoby každoročně klesá, může zažehnout podobnou vášeň jako svého času pilot formule 1 Ayrton Senna, kvůli kterému se rodiny po celé Brazílii scházely většinou ráno, aby sledovaly evropské Velké ceny.
Charisma na to má. A určitý mysticismus, který provázel i Sennu, taky. Když odpovídá na dotazy novinářů, dává si na čas.
Každé slovo promýšlí, než ho vyřkne.
„Často dumám nad tím, jaký je můj účel jako sportovce. Každý den se budím s tím, že chci jít za svými sny. Celou svou kapacitu věnuju tomu, abych byl nejlepší na světě. Přitom my sportovci jsme více zvyklí na přijímání a zpracování proher než výher. Všichni ale chceme být oceňováni, akceptováni, honorováni. Proto děláme, co děláme,“ říká.
Mimochodem, na hrách stále nekončí.
Už v pondělí se v Bormiu pojede slalom speciál, jeho nejsilnější disciplína. Brazilská stopa na zimních olympijských hrách tak může být ještě výraznější.
Braathenovi, tedy pardon… Pinheirovi k tomu můžou stačit jen dva dny.
