Když jsem ji pozoroval, jak vítězně míří do cíle olympijského stíhacího závodu, vynořila se mi ve vzpomínkách šest let stará scéna. Stejný stadion, stejně hlučící tribuny. Závod s hromadným startem na mistrovství světa v Anterselvě 2020 a zoufající si Lisa Vittozziová. Při druhé ležce minula všech pět terčů, načež odevzdaně kroužila zdánlivě nekonečná trestná kola, daleko za všemi.
Do cíle potom dojela poslední.
Tehdy ji vrcholná akce na domácí půdě semlela. Nacházela se zrovna v podivném období kariéry, kdy už byla skvělá, ale v italském týmu to vřelo. Vztahy s Dorotheou Wiererovou ochladly už tehdy, když proti sobě bojovaly v roce 2019 o velký glóbus a Vittozziová si posteskla, že italští funkcionáři protežují její kolegyni.
V následující zimě si přes média vzkazovaly nepříjemná slova.
„Jako dítě jsem o takové medaili snila a najednou je tady. Ano, byla jsem pod tlakem, ale odmítala jsem si ho připouštět.“
